Islám nabývá ve světě stále větší síly a tak, jak především jeho bojovné formy nabývají síly a vrchu v muslimských zemích, nabývá síly i jejich Drang nach Westen, a to především prostřednictvím islámských náboženských organizací řádně registrovaných a v západních zemích i z veřejných rozpočtů vydatně prokrmovaných.
K tomu se přidává masivní financování svatostánků, mešit, v západních zemích v často monumentálních podobách, viz např. Kolín nad Rýnem, rozmach modliteb na veřejných prostranstvích, které omezují provoz v ulicích i chodnících. To se děje běžně i přesto, že je takový náboženský provoz obecně ve většině západních zemí zakázán. Nikdo si nedovolí rozpustit takové shromáždění, protože okamžitě následuje tvrdý odpor na místě, ohrožování policistů srocujícími se davy, žaloby na omezování svobody vyznání a vůbec celý ten lidskoprávní cirkus.
Obecně platí, že jakmile se dovolí rozmach muslimských aktivit ruku v ruce s nárůstem jejich výskytu v zemích, už není kvůli předpodělanosti korektností zalknutých politiků nikdo schopen vnést do těch zemí klid a pořádek. Sledoval jsem jednou záběry šířené na YouTube z turecké svatby v německém městě, kde svatebčané stříleli z asi devíti pistolí a dvou samopalů do vzduchu a přivolaná policie tvrdě zasáhla - když odklonila dopravu! To je účinný zásah při porušování zákona muslimy v Německu podle policie deptané tlakem politiků, aby pokud možno nejitřila situaci a nezasahovala.
Muslimské země, tedy ty, které jsou převážně muslimské, jsou obecně v nepořádku, jsou řízeny diktátorskými nebo polodiktátorskými režimy a kde ještě demokratické instituce existují, je vyvíjen obrovský tlak na jejich devastaci (Indonésie jako příklad).
Existuje stále jedna a táž korektní liberální mantra: většina muslimů je mírumilovných, chtějí v klidu vyznávat své náboženství a chtějí žít v míru. Ale z historie např. nacismu anebo i komunismu víme, že tato většina ve skutečnosti neznamená vůbec nic. Rozhodující vliv mají radikální muslimové, nenávist a netoleranci šířící imámové, věrozvěsti panství muslimů nad nevěřícími. Ti vedou hlavní diskurs, propagandu, za pomoci obrovských finančních prostředků vyvíjejí tlak na instituce západních zemí, spoléhajíce se na jejich známou předpodělanost a poraženectví. Ta mírumilovná většina se (tak jako původně mírumilovná většina Němců, hodných rodičů hodných dítek) pěkně pod výhrůžkami a nebývalým náboženským tlakem a za soustavného vymývání mozků stáhne do sebe a nakonec bude s radikály když ne táhnout za jeden provaz a podporovat je, tak se staženým ocasem plnit to, co se po nich bude chtít.
Nedělám si iluze, co mají v palicích naši skvělí politici od většího do menšího leva (protože pravice u nás již neexistuje ani náhodou), a mám podle mého názoru oprávněnou obavu, že se podělají v rozhodujících okamžicích, až Brusela zatlačí na přijímání, a vpustí to i sem. Horký brambor spojování dotací a poslušnosti v povinné solidaritě při redistribuci přišedlíků je stále přihříván, aby nevychladl. Dnes naše politiky drží na uzdě skutečnost, že dobře vědí, že velká většina občanstva si tady připrchlíky nepřeje, ale jak víme, tak v rozhodujících momentech se kašle na občanstvo, protože nakonec jsou oni ti nejchytřejší a vědí lépe než my, co nám prospívá a co ne.
Velká radost našeho premiéra, že se můžeme dále a hlouběji prodlužit k prosperitě ze záchranného fondu EU, dává tušit, jak to může dopadnout a jak to nakonec také dopadne. Já stihnu včas odejít na věčnost, ale líto je mi mých dětí a vnuků, že je čeká skvělý mírumilovný islám s bohem slitovným. Jak ovšem s kým.