Kdysi sedánky klubu samozvaných vyspělých národů G7 sloužily k tomu, aby vydávaly upokojivé zvuky, že se máme dobře a že bude ještě líp. To bylo před tím, než se na nich objevil Donald Trump.
Loni americký president zasel do selanky rozkol střetem s kanadským premiérem Justinem Trudeauem a odmítnutím podepsat závěrečné prohlášení.
Před začátkem letošního jednání v Biarritz rozvířil hladinu, když prohlásil v okamžiku osvícení, že „Rusko by mělo být u jednacího stolu“ a jeho dočasné vyloučení z klubu by mělo být ukončeno. I když ho zprvu podpořil francouzský president Eduard Macron, klubová rozvaha a moudrost zvítězily. Rusko si zatím odpuštění okupace Krymu nezaslouží, usoudilo G7, ještě musí sedět nějaký čas na hanbě. Zato možná příště pozveme Ukrajinu, aby nás opět bylo osm. Kdo asi měl ten geniální nápad?
Na pořadu jednání v Biarritzu byla hořící Amazonie, obchodní válka, možná válka s Íránem, válka proti nerovnosti a válka proti uhlíku. Šest vládců a jedna vládkyně se shodlo, že nejlepší řešení v těchto bytostně důležitých otázkách je dohodnout se. Duch Winstona Churchilla, který řekl, že paw, paw is better then war, war, přeplul kanál La Manche a vznášel se nad francouzským lázeňským noblesním střediskem. Nic jiného lépe nevyjadřuje stupeň možné shody politického myšlení našich vládců. Nižší společný jmenovatel nebyl a nebude.
A na které planetě vlastně žijeme? Samozřejmě, že Rusko by mělo sedět u jednacího stolu. Nejen Rusko, ale i Čína, Indie a pár dalších. Čína dnes soupeří o prvenství v žebříčku hrubého národního produktu se Spojenými státy, jenže obyčejnému člověku může být HDP ukradený. Jeho nejvíc zajímá kupní síla výdělku. Co dostane v obchodě za svoji mzdu ve srovnání se svými protějšky v jiných zemích; odborně řečeno jde mu kupní paritu (Purchasing Power Parity). Zde je situace jiná. V prvních deseti národních hospodářstvích už Čína předstihla USA, za nimi je Indie, Japonsko, Rusko, Indonésie, Brazílie a pak teprve Velká Británie a Francie. Co myslíte, zmínil se o tom někdo, když se řečnilo o nerovnosti? Hodně slov zaznělo o tom, že naprostá chudoba ve světě je na ústupu, protože podle Světové banky se z ní během posledních dvaceti pěti let dostala víc jak miliarda lidi. Řekl ale někdo v Biarritzu, že téměř osm set milionů z nich bylo Číňanů a že v Číně tento druh bídy a utrpení patří minulosti?
G7 je pozůstatek byvší éry, kdy západní národy byly na vrcholu hospodářské moci. Obrysy současného světa jsou daleko víc mnohostranné a mnohopólové než kdy předtím. Ke kormidlu se tlačí nová uskupení jako BRICS, koordinující hospodářský rozvoj v Asii, Africe a Latinské Americe, Asociace asijských národů (ASEAN), Asijská pacifická hospodářská spolupráce (APEC), Euroasijská ekonomická unie (EEA) a latinsko-americký blok Mercosur.
Myslíte si, že Itálie ve svém dnešním stavu by mohla být velkým přínosem či příkladem pro světovou ekonomiku? Totéž lze říci o Velké Británii po zpackaném rozvodu s Evropskou unií, kdy se stane hospodářským přívěskem Spojených států, jak si na to plácli v biarritzském hotelu u snídaně Boris s Donaldem?
Ostatně můžeme připojit otazník veliký - a s vykřičníkem - také za největšího člena klubu. Obchodní válka, kterou vede prezident Donald Trump s Čínou, Evropou a dalšími státy, připomíná praktiky merkantilismu a kořistnického kapitalismu v letech třicátých minulého století. Víme, k čemu vedly - k hospodářské krizi a světové válce.
Klub G7 byl vytvořen za vlády Geralda Forda v roce 1975. Od té doby se svět změnil k nepoznání. Těžiště hospodářské moci a vlivu se přesunulo z Evropy do Ameriky a odtud se v současné době rychle posunuje na východ do Asie. Proto G7 v současné převážně atlantické sestavě již neslouží svému původnímu účelu být předvojem a podněcovatelem celosvětového hospodářského pokroku. Naopak, je přežitkem nevratné doby.
Co dnes není k ničemu, bude zítra na obtíž.
P.S. V žebříčku PPP jsme na 38. místě před Norskem. Slováci jsou o deset příček za námi.
Psáno pro televizi Prima