SVĚT: New York, Madrid, Londýn… Praha?
Ona řada – New York, Madrid, Londýn – mohla však klidně pokračovat. Nebýt shody okolností, mohl být výčet od podzimu 2006 rozšířen i o Prahu. Možná ne, kdo ví. Ale možná ano…
Vracím se v tomto krátkém zamyšlení k událostem, které překvapivě vyzněly do ztracena, jak se říká – vyšuměly. Ačkoli svou závažností představovaly bezprecedentní hrozbu, jaké naše země nečelila od počátku tažení proti terorismu.
Vojáci v ulicích
Jen krátce po svém jmenování se musela první vláda Mirka Topolánka zabývat zcela konkrétními varovnými signály, které obdržela od zahraničních bezpečnostních složek. Na v noci svoleném zasedání vláda hrozbu vyhodnotila jako vážnou a rozhodla o přísných bezpečnostních opatřeních. V ulicích centra Prahy se objevili hlídkující vojáci se samopaly.
Ústavní činitelé a povolaní odborníci byli tehdy na slovo skoupí, což jim nemůžeme vytýkat. Konkrétních rysů plán zamýšleného teroristického útoku nabral až poté, co hlavní nebezpečí pominulo a situaci se podařilo dostat pod kontrolu.
Podle informací, které tehdy prosákly na veřejnost, plánovali teroristé v předvečer židovského svátku Jom Kipur unést desítky místních židů. Médii probleskly informace o připravovaném výbuchu, jehož se měla židovská rukojmí stát oběťmi.
Noviny v té době dostaly šanci alespoň na chvíli psát o něčem jiném, než o nudných tahanicích o podobu budoucí vlády, které už tehdy přestávaly lidi bavit. Není divu, že se tématu chytly a že jsme mohli číst různé "zaručeně přesné" informace či komentáře. I když často protichůdné.
Jak ale hlídkující ozbrojenci z ulic Prahy vymizeli, opadla vlna zájmu médií a vše se vrátilo do poklidných vod normálu.
Naopak se objevily zprávy a pochybnosti o tom, zda celá aféra nebyla spíše jen zastíracím manévrem nového ministra vnitra, která měla odpoutat pozornost od vnitropolitických témat.
Ozvali se i liberální židé, kteří celou věc zpochybňovali. Mezi nimi i „proslulý“ Rostislav Rod, známý z Grossovy aféry s bytem.
Na druhou stranu ale - vše omlouvající, vše zpochybňující a vždy vše chlácholivě přecházející - Paroubkův exministr vnitra Bublan tehdy sám přiznal, že situace byla vážná a varování opodstatněné.
Opravdu se nás to netýká?
Nepřipomínám tyto události proto, abych vyvolával strach a pocit neustálého ohrožení. Terorismus právě s tímto kalkuluje a rád by nás viděl zastrašené a vykolejené z běžného životního rytmu. Je to jeho cíl, který mu však dopřát nesmíme. Měli bychom se chovat sebevědomě, normálně, nepodléhat panice, nedat na sobě znát úzkost.
Na druhou stranu mne však překvapuje, s jak velkým klidem a leckdy až se symbolickým mávnutím rukou jsme přešli událost, která – kdyby se bývala souhrou okolností uskutečnila – mohla znamenat zásadní zvrat v tom, jak sami sebe vnímáme v dnešním celosvětovém tažení proti terorismu.
Výbuch v centru Prahy, navíc pojatý jako útok na naše židovské spoluobčany, kteří se v naší zemi historicky těší velké oblibě, by nás velice rychle postavil do reality a ukázal nám, kde a na jaké straně v současném konfliktu stojíme.
Protože ale k ničemu naštěstí nedošlo, stále se cítíme jaksi stranou a připadá nám, že se nás tyto výzvy jednadvacátého století netýkají. Je to však správně? Copak to, že se útok nevyvedl, znamená, že je vše v pořádku?
Ano, mohli jsme si oddechnout, teroristům tehdy plány nevyšly. Ale zároveň bychom si měli uvědomit, že jsme unikli jen o „fous“ a že se podobné nebezpečí může v budoucnu kdykoli opakovat.
V hledáčku jsme už dávno
Pokud vše byla pravda, pak se naopak mýlila média a politici, kteří nás stále ujišťují, že něco takového jako teroristický útok není na pořadu dne. Že pro teroristy nejsme zajímaví apod. A tak jdeme bezstarostně dál a jediné, co nás vyžene do ulic, je obava z možné raketové základny americké armády. Místo toho, abychom se měli na pozoru před skutečnými nepřáteli, hledáme nepřátele mezi svými spojenci.
Nevolám po přísnějších opatřeních narušující naše soukromí. Nevolám po tom, abychom se s podezřením dívali na každou ženu v šátku a na každého snědého muže s plnovousem.
Jen bych byl rád, kdybychom se přestali opájet demagogickými myšlenkami a argumenty levicových politiků, aktivistů a odpůrců protiraketové základny (a v tomto čase i odpůrců radaru), kteří tvrdí, že v centru pozornosti teroristů nestojíme a stáli bychom v ní až tehdy, kdyby u nás vyrostla americká základna. Těmito myšlenkami jen zneužívají strachu z terorismu k naplňování svých politických cílů.
V hledáčku teroristů jsme již tím, že patříme k západní civilizaci. Toto není konflikt, kde by hrála roli logika, toto je konflikt civilizací. Díky dobré práci našich a zahraničních bezpečnostních služeb a díky pohotové reakci vlády jsme možná na podzim zabránili krvavé bitvě. Nenechme se však ukolébat na falešných vlnách poklidu, protože válka dále zuří.
Někdo by řekl, že to byl vše jen planý poplach. Ale ignorovat varování se občas nevyplácí. O možném útoku na New York americké tajné služby věděly. Jejich benevolentnost, s jakou k informacím přistoupily, se jim vymstila. Ano, tehdy nikdo nic takového nečekal. Od roku 2001 však žijeme v jiném světě a zde si již podobné mávnutí rukou nemůžeme dovolit…
