Úvodem doporučení bdělosti a ostražitosti vůči eufemismům se zkázonosným dopadem. Kdysi Endlösung, Final Solution, čímž se mínila genocida. Nyní, nejen u amerických břehů, se například mnohonásobná vražda přetvoří v nepříjemnou událost v pracovním prostředí, k níž 9. listopadu 2009 došlo v Texasu na vojenské bázi Fort Hood. Armádní major, muslimský psychiatr Nidal Malik Hasan, s výkříkem "Allahu Akbar" zahájil střelbu se závěrečným kontem dvanácti mrtvol. Vyšetřující zpráva, celkem 86 stran, ve svém zjištění ani jednou nepoužila slov islám, muslim či džihád, nikde ani nejmenší náznak, že psychiatr Hasan byl islámský fanatik, který se nijak netajil a skutkem potvrdil svou nenávist vůči Americe.

Nacházíme se ve válce s radikálním islámem, nicméně Obamova administrativa se důsledně vyhýbá vyřčení takové skutečnosti v obavě, že dotčen by byl, nevlídně zasažen by se cítil celý islámský svět. Ovšem taková je skutečnost: ne všichni mohamedáni jsou teroristé, ale naprostá většina teroristů mohamedány jsou - nelítosnými, nesmiřitelnými.

Tento posun k sebecenzuře už ale započal za předchozího prezidenta George W. Bushe. Tehdejší ministerstvo (Department of Homeland Security) vydalo memorandum obsahující doporučení od muslimských organizací nabádat Američany, aby se vyhýbali užití slov jako jihadist, islamists, islamic terrorist, holy warrior. Místo diagnozy "the war on terror" použitelným má být eufemismus s univerzálním dopadem "a global challenge, which transcends geography, culture and religion" nebo "struggle for progress, over which no nation has a monopoly."

Začátkem roku 2012 Washington poručil všem složkám FBI z více než 700 dokumentů, věšemožných příruček vymýtit slova Islamic terror. Taktéž postiženy publikace Pentagonu. Zmizet musela slova Muslim, Islam, al-Kájda nahrazena označením global violent extremism. (Zdroj: Rachel Alexander, "U.S. Covering Up and Revising Islamic Ties to Terrorism", Townhall.com, 28.12.2012).

Jiná příručka s názvem "Small-Unit Operations in Afghanistan", určená pro vojsko tam nasazené, obsahuje instrukce, jak se s muslimy společně modlit, vyhnout se všem nevlídným poznámkám o jejich náboženství. Nový draft ("nárys, návrh") této příručky je ještě náročnější: zakazuje nejen kritické zmínky o nedostatku práv žen, o tamějších praktikách pedophilia - prznění dětiček, ale i cokoliv kritického na adresu Talibánu (dovedl by si někdo představit za druhé světové války takový zákaz nešetrného vyjadřování o Gestapu, jednotkách SS?). Tato prozatím nejposlednější novota nabízí politicky tuze korektní vysvětlení, proč Afghánci ve svých uniformách se snaží vraždit Američany a jiné příslušníky jednotek NATO: je to vina Západu, nedostatku pochopení pro domorodé kulturní normy.

Se snahou zavést univerzální celosvětovou cenzuru započala v roce 1999 Organization of Islamic Cooperation (OIC), domáhající se u OSN přijetí rezoluce proti "náboženské nesnášenlivosti" (religious intolerance, stereotyping, negative profiling and stigmatization). Příslušný výbor (U.N. Human Rights Council) odhlasoval rezoluci ve prospěch cenzury v roce 2010 a 2011. V roce 2012 Obama ve svém projevu ve Valném shromádění OSN zdůraznil, že "The future must not belong to those who slander the prophet of Islam". Všech ostatních náboženství se taková ohleduplnost ovšem netýká. Islámští velikáni jako prezidenti iránský Admadinežád, egyptský Morsi, premiéři turecký Erdogan a pákistánský Ashraf vehementně zatratili západní země pro jejich důraz na zachování svobody projevu, čímž v jejich ponětí je ohrožena citlivost jedné a půl miliardy mohamedánů na světě.

- - -

Od náboženské háklivosti se přesuňme k tématice světské a zejména podmořské -

od vztahu ohroženého jedince vůči svému státu, k ohrožení všech států jednou univerzální globální organizací.

Již v roce 1958 došlo v Ženevě ke kodifikaci existujícího mezinárodního práva, v podobě čtyř konvenci:

1. High Seas (doslova "vysoké" ve smyslu "velké, otevřené")

2. Territorial Seas (teritoriální, pobřežní vody) a Contiguous zone (přilehlá zona)

3.Continental Shelf (kontinentální mělčina)

4. Rybaření a ochrana živých zdrojů na otevřených mořích.

Před 30 lety, v roce 1982, došlo k podepsání mezinárodní smlouvy UNCLOS (The U.N. Convention of the Law of the Sea), kodifikující předchozí existující konvence, jakož i pravidla obyčejového práva (International customs, as evidence of a general practice accepted as law), se značným soustředěním na exploataci mořských zdrojů, nejen lovu ve vodách, ale získávání minerálů a zdrojů energie z mořského dna.

Rovněž ochrana prostředí ochroženého činností rostoucího množství plavitel.

Tato konvence vešla v platnost v roce 1994, poté, co ji ratifikovala Guyana jako 60. stát. Dosud ji ratifikovalo 165 států včetně Cook Islands a Niue. (V této souvislosti neodolám se zmínit o této zkušenosti: v roce 1978 na oněch Cookových ostrovech v jižním Pacifiku mezi archipelagy Tahiti a Fidži tamější premiér sir Albert R. Henry mě jmenoval svým poradcem. Pobyl jsem tam řadu měsíců, přepisoval ústavu a spolu jsme pak měli odletět do Venezuely, kde v Caracasu se konalo další kolo toho UNCLOS zasedání. Takže jsem se těšil, jak tam zasedneme u stolů v abecedním pořádku - Cook Islands, Cuba, Cyprus, Czechoslovakia - a jak já se tam půjdu jakožto ostrovní domorodec představit delegaci znormalizovaných kádrů. Leč nemělo se tak stát. Doma na Raroronze došlo k jakémusi převratu, premiér Henry byl svržen, já z ostrova zmizel, poté jsem se neúspěšně pokoušel v OSN intervenovat. State Department ode mne požadoval, abych se registroval jako agent of a foreign government, což jsem odmítl s odkazem na skutečnost, že kategoie agentů vlády svržené neexistuje. Nedávno jsem se dočetl, že na seznamu Chronological list of overseas representatives of Cook Islands, Prof. Otto Ulc je stále uveden jako CI Honorary Representatives to the UN.)

Ne všechny státy, které UNCLOS podepsaly, ji ratifikovaly. Některé státy ji vůbec nepodepsaly, mezi nimi Eritrea, Israel, Tchaj-wan, Kosovo, Turkmenistán, Uzbekistán, Vatikán a též USA. Tehdejší prezident Reagan to odmítl z velmi dobrého důvodu. Významným účelem nové smlouvy totiž bylo stát se součástí onoho tzv. NEW INTERNATIONAL ECONOMIC ORDER, jímž se prosadí redistribuce univerzálního bohatství ve prospěch onoho Třetího, teprve se vyvíjejícího světa, avšak již dominujícího svou převahou hlasů na mezinárodním fóru. To se záměrem dát do provozu INTERNATIONAL SEABED AUTHORITY s centrem na ostrově Jamajka, jež pověří instituci-podnik ENTERPRISE získáváním podmořského bohatství označeného jako společné dědictví lidstva ("common heritage of mankind"). UNCLOS, dokument v rozsahu 208 stran, obsahuje mnohé ambiguous and problematic formulace, a mezinárodní tribunál, složený zejména z rerezentantů států v mnoha případech eufemisticky lichocených epitetem "rozvojové", bude rozhodovat, co k takovému prospěchu bude nebo nebude.

Reagan tehdy zdůvodnil své rozhodnutí s odkazem na skutečnost, že "není v zájmu Spojených států, aby předaly suverenní kontrolu nad dvěma třetinami povrchu zeměkoule státům Třetího světa."

V případě USA k ratifikaci je potřebí souhlasu 67 senátorů z jejich celkového počtu 100 členů. Prozatím 35 republikánských senátorů se takovému kroku brání. Odmítají představu nejen rezignovat na suverenní práva své země, ale i financovat ekonomický pohřeb západní civilizace. Nekonečnou dobrovolnou materiální podporu zejména afrických zemí nahradit mezinárodně uzákoněnou povinností, investovat miliony, miliardy vlastních zdrojů, technologii, všechno úsilí, ovšem s podmínkou, že inkasovat je bude ta početnější, nijak přispívající členská většina. Však k dispozici jsou již precedenty, například U.N. Oil for Food Program, skandál v rozsahu přemnoha miliard dolarů. Momentálně se OSN zabývá návrhem uzákonění tzv. miliardářské daně - jednoho procenta všech miliardářských příjmů na světě.

Nynější nájemník Bílého domu jistěže při první příležitosti připojí svůj podpis k ratifikaci, k níž zásluhou posunu v senátním složení třeba velmi brzo dojde. A tak se i naplní tužba marxistky Elisabeth Mann Borgese, neúnavné prosazovatelky globálního konceptu regulace moří, jejího hesla "Ten, kdo vládne mořím, vládne i na zemi".

S pádným tak přesvědčením eufemismu poté netřeba.

KONEC

----------------------------------------

Upozornění: V únoru 2013 vydalo nakladatelství Šulc-Švarc knihu Oty Ulče Malá doznání okresního soudce s podtitulem Výsledek nápadu Josefa Škvoreckého. Autor ji původně napsal anglicky (The Judge in a Communist State), The Times Literary Supplement ji velebily pro "anekdotickou lehkost, ale i dostatečnou dávku srozumitelnosti jak pro laika, tak pro odborníka, aby vychutnali sdělování pikantně kořeněné a občas i mrazivé." Leonard Shapiro, profesor na LSE (London School of Economics) ji chválí jako "unikát, jediný případ, že soudce z takového prostředí se dostal ven a o svých zkušenostech napsal." Josef Škvorecký v dopisu autorovi se vyjádřil takto: "Je to to, co jsem si od toho sliboval, solidní a přitom sranda, ten správný ton utahování si z toho nabubřele pompézního fenoménu, jenž se nazývá komunismus." Česká verze vyšla v Torontu jako v pořadí desátý výtvor nakladatelství 68 Publishers. Pár výtisků se podařilo do znormalizované klece propašovat. A nyní, po přemnoha letech, v domácím prostředí legálně vychází jako dokument hanebné doby, bez sebemenšího edičního zásahu, spolu s Úvodem a ještě delším Závěrem.

Neoficiální stránky Oty Ulče