Když se chcete mýlit a mít jistotu, že se mýlíte, sdílejte názory komentátora Bohumila Pečinky z Reflexu. Před časem v článku Raději zvracet s Francouzem než se objímat s Rusem ukázal, že tento jeho trend je neměnný a věčný. V zásadě lze se Seifertovým názorem z roku 1949 souhlasit. S Rusem nelze stavět dvojdomek, pokud nechcete mít nakonec v rukách velké prd (podle známé zásady „Se Sovětským svazem, ruce až na zem“). Ale to neznamená, že všechno, co Rus obecně a Putin zvláště udělá, je nutno šmahem odsoudit a pohanět.
Reflex není špatné čtení a je tam možné číst ještě nekorektní normál, ale jedno je jisté, od šéfredaktora Marka Stoniše až po posledního redaktora panuje v Reflexu obrovská obsese Zemanem, Babišem a Klausem starším. Co do intenzity v tomto pořadí. Pokud jde o tyto tři významné figury české politiky posledních 30 let, končí rozumné uvažování a panují vášně. A to je opravdu škoda, protože tato poněkud zpovykaná tvář Reflexu tomuto týdeníku hodně škodí.
A tak komentátor Pečinka říká, že „druhým proudem, který idealizuje politiku Ruska, je národně konzervativní blok. Ten náš má levou a pravou variantu (Miloš Zeman a Václav Klaus st.). Základem jejich postojů je ztotožňování současné kulturní revoluce na Západě s podstatou demokratického režimu a barvitý popis degenerace demokracie. Tenhle způsob kritiky by byl legitimní, kdyby používal stejná kritéria i na posuzování východních režimů Ruska a Číny...“ a dále říká: „Vychází z teze (myšleno národně konzervativního blok), že Vladimír Putin je ochráncem konzervativních hodnot, které Západ postupně opouští. Je to podivná sugesce jinak chytrých lidí, jejímž výsledkem je umetání cesty v přijímání autoritativních režimů.“
Jenže to je jen pohled komentátora, alespoň pokud jde o Václava Klause st. President Zeman například šel hodně přes čáru, když presidentu Si řekl, že ukázal že dovede „stabilizovat společnost“, ačkoli tato slova nikdy nepřevedl do praktických činů doma v Česku, a to ani verbálně s výjimkou tvrzení, že novináři jsou žumpa. No všichni ne. Když si přečtu některé výlevy Pavla Šafra, tak ale zčásti musím souhlasit a to jsem vybral jen jednoho ze známých novinářských týpků; jinak jich je všude opravdu velké stádo. Ale Václav Klaus podle mého názoru nikdy neřekl ani nenapsal, že Vladimir Putin zvlášť anebo Ruská federace jako stát obecně jsou ochránci konzervativních hodnot. President Klaus jen střízlivě zdůrazňuje, že jako každá velmoc i Rusko má své zahraničně politické zájmy, které prosazuje (tak jako USA nebo Čína) a je třeba je mít na zřeteli při formování zahraniční politiky tak malé a poměrně bezvýznamné země, jakým Česko je. Podle Klause je v zájmu Česka tyhle zájmy respektovat, brát na vědomí a je dobré s Ruskem nebo s Čínou ekonomicky spolupracovat a politicky si hájit své, ale nechat Rusům či Číňanům to, co je podle nich jejich. Už proto, že ani my sami (ČR), ani EU nebo NATO s tím tak jako tak nic nenaděláme, leda bychom chtěli válku.
Pokud jde o současnou tzv. kulturní revoluci v západních demokraciích, pak je kritika správná a zcela na místě. Západní politici jednoznačně přijali za své zničení vlastní poměrně výjimečné evropské křesťansko-židovské civilizace pomocí podpory divoké a bezohledné ekonomické imigrace, vezou se na vlně nevěděcké zelené demagogie, kterou považuji za těžce byznysovou věc, která je podporovaná levicovými zeleno-rudými intelektuály coby užitečnými idioty a která přinese obrovské zisky zainteresovaným výrobcům a téměř nulové dopady na životní prostředí. Už to, že se současní západní demokraté a jejich české kopie označují za liberální demokraty, je ukázkou, že jde o nesmysl. Buď demokracie je, anebo není a jakékoli přívlastky jsou jen důkazem toho, že s ní není něco v pořádku.
V současné době je přijímání kdejakého ilegálního přišedlíka bez dokladů, autocenzury, ale i otevřené cenzury (např. Německo) médií, pronásledování lidí pro jiné názory, fízlování politických stran tajnými službami (Německo, kde předmětem sledování Úřadu na ochranu ústavy byla die Linke a nyní pro změnu AfD), vytváření úřadů na filtrování zpráv a informací a v neposlední řadě běžné násilné potlačování demonstrantů (například za samostatnost Katalánska či ve Francii) důkazem úpadku demokracie jako takové. A to ponechávám stranou erozivní účinky genderové ideologie protlačované do škol a jiné opravdu skvělé projevy západní modernity.
V tomto smyslu objektivně řečeno je postoj Vladimira Putina ve věci ilegální imigrace, vlivu islámu a dalších shora jmenovaných jevů akceptovatelný a má blíž k normalitě, než se může zdát. A to bez ohledu na opravdové, někdy i nechutné zvláštnosti ruského režimu pokud jde o politické svobody, volby a jiné atributy demokracie. Prostě některé stránky Putinovy politiky považuji za správné a pro Evropu jako kontinent s jeho tradicemi prospěšné. Ať se třeba každý picne do palice. Mimochodem, sankcemi vůči Rusku Západ nic, ale pranic nedokázal. Jen posílil čínský export do Ruska a paradoxně prospěl Rusům tím, že znovu doma zavedli výrobu zboží, které dosud dováželi. To ale určitě nebylo cílem chytrých hlav západní politiky. A že to poškodilo český průmysl a zemědělství, aniž to cokoli přineslo, o tom není třeba pochybovat.
Bohumil Pečinka zcela správně závěrem konstatuje, že Západ dnes - stejně jako v roce 1968 - prožívá křeče svobody, kdy progresivní levice ostře útočí na základní hodnoty demokracie a tržní ekonomiky ve jménu rovnosti a ekologické udržitelnosti civilizace používajíc nátlaku, manipulace a štvanice na lidi jiných názorů, takže připomíná svazáky z padesátých let. Ale hned pokazí toto správné konstatování zcela nesprávným závěrem, když píše: „Síla západních režimů ovšem je, že na rozdíl od ruského a čínského státu své kritiky nekriminalizuje, ale snaží se jejich protesty integrovat do systému.“ Jenže za prvé je kriminalizuje (viz například Německo), byť nejde o nějakou masovou kriminalizaci. Vlády na západě však všechna ta všivácky destruktivní témata a lži levice všeho zbarvení západní demokracie lehkomyslně inkorporují do svých národních, ale bohužel i unijních politik a právních norem. A právě tím základní hodnoty demokracie, které byly základem ohromného vzestupu západní civilizace, postupně zničí.
Pan Pečinka nevidí, anebo záměrně přehlíží jeden základní rozdíl oproti roku 1968. V té době byly ve vysoké politice osobnosti, které byly intelektuálně odolné, konsistentní, zocelené a poučené válečnými zkušenostmi a které si demokracie opravdu vážily. Dnes dělají politiku všude na Západě bezpáteřní existence, které často celý život jen berou, nic nedávají, rodina a národní státy jsou pro ně zbytečnou veteší a nemají žádnou historickou zkušenost. Historické zkušenosti jiných považují rovněž za veteš a mají pocit, že nás musejí vychovávat, tvarovat a přizpůsobovat svým představám. Jsou to čistokrevní sociální inženýři. Piráti u nás a Zelení západně od nás jsou toho zářným důkazem. Co by německá SPD dala za takového Helmutha Schmidta nebo CSU za Franze Josefa Strausse!
A tak přemýšlím, jak ten Seifertův bonmot předělat, a opravdu mě nenapadá, s kým bych vlastně chtěl zvracet. Francie nebo Německo to není a Rusko nebo Čína taky ne. Vím ale určitě, že objímat se s moderní levicí je jedna velká katastrofa. A z Rusů má strach jedině senátor Fischer. Ale on je samostatná diagnóza.