Tak nějak by se dala v kostce shrnout podstata strategie zneviditelňování. Základ patrně nejúspěšnější imperiální civilizační agrese dovršující nyní rozklad euroatlantické civilizace.
V předvečer Lisabonského summitu NATO – Rusko přišla zpráva, že americký velvyslanec v ČR jen tak nebude.
Barack Hussein Obama naznačuje, že pacifický prostor je pro USA důležitější než Evropa. Že Čína, Indonésie a Brazílie jsou pro USA důležitější než takoví spojenci v NATO, jako jsou Británie či Francie. Vnímat Rusko jako nepřítele prý zasmrádá minulostí. Barack Hussein Obama tomu říká „reset“, šéf Aliance „nový začátek“.
Jako by mimo článku 5 o solidaritě proti ozbrojenému útoku s pádem železné opony ostatní text ze Severoatlantické smlouvy zmizel. Jako by hrozby, kterým musí NATO čelit, byly jen terorismus nebo počítačové pirátství a ne to, co všechno může být za nimi. Jako by závazku solidarity, hájit svobodu, společné dědictví a civilizaci svých národů, založenou na zásadách demokracie, svobody jednotlivce a právního státu proti jakémukoliv jinému než jen ozbrojenému útoku v Severoatlantické smlouvě nebylo.
První dvě, resp. tři přikázání Desatera mají zásadní význam ve všech abrahámovských náboženstvích. Proč? Jako ústřední bod kladou víru v jednoho Boha. S ním Abrahám uzavřel smlouvu. Dodržení smlouvy „pacta sunt servanda“ není proto jen základním právním principem, ale především základním principem euroatlantické civilizace. Pohrdání smlouvou je rovno pohrdání civilizací.
Závazek solidarity proti každé jiné hrozbě na ochranu hodnot euroatlantické civilizace z Preambule, z čl.3 a čl.8 Severoatlantické smlouvy se v očích světové veřejnosti zneviditelnil. Co jiného, než pohrdání Severoatlantickou smlouvou.
Efekt zneviditelnění je využíván ve filmové a divadelní technice. Čím je světlo reflektoru intenzivněji zaměřeno na úzce vymezené místo jeviště, tím intenzivnější stín skýtá těm, kdo pro vytvoření optické iluse musí zůstat očím diváka v utajení.
Ve společenském životě slouží namísto reflektoru média. Dokáží úspěšně vytvořit bariéru mezi vědomím jedince a vědomím společnosti účelovým zaměřením pozornosti k něčemu, co odvrátí pozornost veřejnosti od toho, co ti v utajení potřebují zneviditelnit.
K zavedení cenzury netřeba úřad pro tisk a informace. Dávno překonané. Stačí ovládnout média a záplavou aktualit nežádoucí informace zneviditelnit.
Zpráva o požáru domu je pro majitele informací významu existenčního ohrožení. Pro spoluobyvatele v obci informací, zda k zamezení rozšíření požáru a odstranění jeho následků není třeba jejich pomoci. Pro ostatní obyvatele státu aktualita. Proti zprávě např. o počasí k tomu, jak se má kdo obléci, informační hodnotu nemá. Dříve, než si kdo stačí hodnotu informace uvědomit a hlavně dát do souvislostí, záplava stále rychleji se střídajících aktualit odnáší informace do zapomnění. Záplava aktualit informaci zneviditelní.
Strategie zneviditelňování jako základ imperiální civilizační agrese má hluboké historické kořeny. V novodobé historii je pro euroatlantickou civilizaci hrozbou již od roku 1917.
Vladimír Uljanov prahl po pomstě za popravu svého bratra Alexandra carským režimem představovaného poevropštělou ruskou aristokracií. Z evropské tradice neomylně sáhl po tom, co nejdůsledněji popíralo samotné základy evropské civilizace. Marxův materialismus. Ten duchovní smysl existence člověka popírá a oklešťuje ji na přežití jeho tělesné schránky.
Na hluboký odkaz prapředků z dob tatarských nájezdů se dá usuzovat nejen z jeho fyziognomie, ale především ze způsobu myšlení, kterým přetvořil marxismus v nejúčinnější nástroj k rozložení evropské civilizace ve 20. století, bolševismus.
Uljanov přetvořil marxismus v bolševismus jako ideologický základ velkoruské imperiální strategie civilizační agresí založenou na ozbrojeném násilí. Světová revoluce měla veleloupeží svobody, cti, důstojnosti, veškerého majetku a dokonce i dětí (strach rodičů i z nevědomého udání jejich dětmi režimu) rozložit samotné základy v té době dominující, jím nenáviděné evropské civilizace.
Loupež tisíciletí bylo třeba zneviditelnit. Byla ideologicky odstíněna jako nutná oběť budoucího komunistického ráje na zemi. Do čela civilizační agrese proti evropské civilizaci založené na křesťanství bylo třeba postavit poloboha. Vyvstal ideolog, politik a státník Lenin. Uljanov a jeho imperiální strategie ozbrojené civilizační agrese byly politickou ideologií bolševismu zneviditelněny.
Od počátku byla civilizační imperiální agrese nových vládců Ruska vedena po dvou liniích. Jako pověstné špičky ledovců se v průběhu minulého století objevovaly ozbrojené agrese ruského vojenskoprůmyslového komplexu. Často v konfliktech zástupných zemí. Všude tam, kde podle vládců Ruska nehrozil příliš silný odpor. Vývoj ukazoval, že oproti jednotlivým útokům ozbrojené agrese nabývá na stále větším významu hlavní linie civilizační imperiální agrese.
Ta byla v utajení kontinuálně vedena ruskými tajnými službami mimo zájem veřejnosti, jakoby skryta zrakům světové veřejnosti. Celou škálou prostředků. Jedním z hlavních bylo pronikání „pokrokových“ idejí všeho druhu. Často i prosazováním bezbřehého liberalismu, zvrhávajícího se v opak hlásaného. Např. tolerance menšin zvrhávající se v jejich propagaci ke zneviditelnění práv většiny. A tak dále, a tak podobně.
V Evropě Winston Churchill a v USA Joseph McCarthy na nějakou dobu tento vývoj zabrzdili. Ale už porážka USA ve válce ve Vietnamu ukázala sílu patrně nejsilnější zbraně KGB ve studené válce. Světového mírového hnutí. Zlomek nákladů vynaložených ve válce Spojenými státy stačil KGB ke zkorumpování nejen světových médií, ale dokonce i médií v USA. I masy občanů USA jako užiteční idioti ve své nevědomosti demonstrovaly svoje pevné, svaté přesvědčení, že jediné mírové rakety jsou právě ty ruské. To nebyla ani tak porážka armády USA jako jejich tajných služeb. Jeden z největších úspěchů strategie zneviditelnění.
Poměrně překvapivý nástup prezidenta USA Ronalda Reagana byl naopak neúspěchem KGB. Ale i s ním si dokázala KGB poradit.
Tajné služby USA nedokázaly držet krok se svým prezidentem a předejít následujícímu vývoji. Na pozadí porážky ruské ekonomiky a vojenskoprůmyslového komplexu jako oficiálního výsledku studené války dokázaly ruské tajné služby jejího výsledku využít k transformaci imperiální strategie Ruska. Imperiální strategie zneviditelňování přizpůsobená po pádu železné opony novým informačním technologiím se stala hlavní zbraní pokračující civilizační agrese Ruska. Její důsledky po otevřeném ovládnutí Ruska agenty KGB začínají čím dále rychleji měnit svět.
Ještě po zavraždění Litviněnka v roce 2006 se Británie domáhala vydání Lugového, podezřelého z vraždy. V březnu 2010 již Británie nečinně přihlíží koupi deníku Evening Standard agentem KGB Lebeděvem. Pověstný prodej provazu budoucím oběšencem. Může být zahájena příprava, aby příští vražda zájmové osoby v Británii mohla být účinněji zneviditelněna. Není divu, že dědici Andropova považují představitele NATO za méněcenné. Viz pohrdání („kdo kurva myslíš, že jseš“) ruského ministra zahraničí Lavrova v pověstném rozhovoru s britským ministrem zahraničí Milibandem. Ministr zahraničí toho Spojeného království, nad nímž ještě počátkem minulého století slunce nezapadalo.
I současná světová hospodářská krize není ničím jiným než krizí způsobenou zneviditelněním odpovědnosti bankéřů. Odpovědnost bank za zneužití pravomoci k nakládání s penězi klientů k jejich zpronevěře a hazardním bankovním operacím se zneviditelňuje jejich vydáváním za neúspěch produktů bankovních služeb. Namísto konfiskace majetku odpovědných bankéřů se tak hradí ztráty bank z peněz daňových poplatníků. Co jiného než pohrdání principem, kde neplatí právo, neplatí nic.
V českých podmínkách je strategie zneviditelňování tak daleko, že není problém zneviditelnit i veřejně spáchanou vraždu. Páté přikázání zní nezabiješ. Tedy nezabiješ člověka. Aniž by jakýkoliv soud projednal a rozhodl, jsme po veřejně spáchané vraždě Františka Mrázka už léta médii soustavně přesvědčováni, že nebyl zavražděn člověk, občan František Mrázek, ale boss podsvětí. K čemu jinému, než aby se zneviditelnila odpovědnost za to, že vražda člověka zůstala neobjasněna. A spolu s ní páté přikázání.
Zločin úplatnosti veřejných činitelů podle mezinárodních úmluv o korupci, namísto jeho uzákonění a stíhání veřejných činitelů, na státní moci nezávisle zřízeným protikorupčním úřadem a protikorupčním soudem, se léta zneviditelňuje bojem proti korupci. Jako by úplatní veřejní činitelé mohli vyšetřovat a soudit sami sebe. A tak dále a tak podobně.
Po pádu Byzance stačila tureckým muslimům tři století, aby z nejvyspělejší části Evropy, dědičky římské říše, se stal Balkán.
Za nepříliš odlišnou dobu, od renesance do počátku 20. století se uvolněním genia svobodného člověka stala evropská civilizace západní a střední Evropy světovým fenoménem, který společenským a vědeckým rozvojem položil základy nejracionálnějšího využití intelektuálních a materiálních zdrojů celého lidstva k zahájení éry kosmické expanze.
Evropská civilizace stojí především na monogamní rodině. Institutu zajišťujícím možnost zázemí nejen k harmonické výchově dětí v duchu humanity, ale i ke genetické kultivaci budoucích generací. Evropská civilizace položila základy, aby úděl občanů na celém světě mohl být lidský.
Od roku 1917 ještě neuplynulo ani sto let a euroatlantická civilizace rezignuje na svoji ústavu. Na základní pilíř svojí existence. Na závazek solidarity ze Severoatlantické smlouvy nejen v případě ozbrojeného, ale každého útoku společně hájit svobodu, společné dědictví a civilizaci svých národů.
Euroatlantická civilizace rezignuje v době, kdy se o osudu světa rozhoduje v Evropě. Kdy pět set milionů Evropanů stojí na rozcestí, zda se jim podaří hrozbu civilizační agrese sjednocením a konsolidací svých intelektuálních a materiálních zdrojů na obranu euroatlantických hodnot odvrátit.
Potom by se průměr ekonomické výkonnosti Evropy podstatně přiblížil ekonomické výkonnosti Německa. V globální soutěži by taková Evropa byla v rámci NATO nejen pro Rusko zcela jiným partnerem. USA by na obranu euroatlantických hodnot nezůstaly osamoceny. Nikdo si to neuvědomuje tak dobře, jako dědici Andropova.
Jako by se dějiny opakovaly nikoliv přímočaře, ale v určitých obměnách. Rád bych se mýlil. Ale vybavuje se mi, jaké - podle historie - po Mnichovské dohodě panovalo nadšení (mimo ČSR) ze „záchrany míru“. Výsledky tehdejšího míru jsou důkazem, že mírová politika eppeasementu rezignující na zásady, na nichž je postavena obrana toho, co dnes nazýváme euroatlantickými hodnotami, je nejjistější cestou ke světovému válečnému konfliktu.
Zaměřením NATO mimo Evropu Barack Hussein Obama Evropu zneviditelňuje. USA vyklízejí dobrovolně oblast, kde se právě rozhoduje o budoucnosti nejen Evropy, ale celého světa. Další odklad nástupu nového amerického velvyslance v ČR nasvědčuje, že tajné služby USA opět selhávají. Vždyť nemohou nevědět, proč prezident Sarkozy odmítl v létě jednat s ministrem Schwarzenbergem jako zástupcem rozvojové země, která neumí zajistit dodržování základních lidských práv.
Černobyl ukázal nejen limity, ale i stupeň ohrožení, který strategie zneviditelňování znamená pro celý svět. Teprve po odchodu Putina se svět dozví, jestli a jaké katastrofě byl blízko při letních požárech ve vertikálou moci zdevastovaném Rusku. Svojí podstatou je strategie zneviditelňování parazitní. Nové lidské hodnoty nevytváří, stávající rozkládá. Jako kraken z hlubin bezpráví táhne neviditelnými chapadly euroatlantickou civilizaci, a s ní celý svět, čím dále blíže k hrozbě záhuby.
Medveděv už Severoatlantické smlouvě navrhuje: Rozdělme si Evropu. Západ neslyší? Tu střední už rozloženou máme. Vy přijdete na řadu po ní. Divide et impera, rozděl a panuj. To je solidarita? Po podepsání Mnichovské dohody rezignoval na protest proti zradě spojenců 1. lord admirality Duff Cooper. To byla euroatlantická civilizace strategií zneviditelňování pouze ohrožena, nikoliv ještě rozložena.
P.S. Pravda, je to jen spekulace. Podezření založené na logice zásady cui bono, v čí prospěch se to, či ono děje. Podložit podezření důkazy by si vyžádalo podrobnější analýzu. Potom by to už nebylo podezření, ale jistota založená na důkazu, jehož by nebylo, nebýt podezření.