6.8.2020 | Svátek má Oldřiška


SVĚT: Netopýr v polévce

22.2.2020

Možná jste to dostali mailem taky. Tři krátká videa. Na prvním je vidět talíř někde na stole v Asii a na kraji toho talíře je položený černý uvařený netopýr. Na dalším videu jakýsi mladý Asiat, jak drží v ruce mrtvolku jakéhosi tvora podobného lasičce. A najednou jí ukousne hlavu, i s chlupy, začne ji žvýkat a sní ji. Jen vyplivne nějaké chlupy. Na třetí video jsem se raději nedíval, abych si nenablil do klávesnice.

Jistě, je možné, že to první byl fejk a to druhé šílený úlet nějakého asijského puberťáka. Ovšem je pravda, že v Asii se jí všechno - červi, brouci, larvy, myši, krysy, netopýři a hadi atd. Což jaksi není ve většině zbytku světa zvykem. Možná naši bílí předkové cosi takového jedli, ale tady nejsou tropy, a tak něčeho takového moc k snědení není. Kobylkami lučními ani vařenými žábami by se u nás nikdo pořádně neuživil.

Bílí i poněkud snědší obyvatelé Evropy (tím myslím jižní národy) už tisíce let všelijaké breberky, červy a podobné odpornosti nejedí. Místní podnebí nás naučilo pěstovat polní plodiny a hospodářská zvířata, abychom přežili. Občas nám to přežívání poněkud překazila náhlá oteplení a sucha, na konci Velké Moravy v 9. století, případně malé doby ledové. Jedna hned na začátku našeho tisíciletí a druhá mezi 14. a 19. stoletím. V souvislosti s tím byl vždy hladomor. Ten sice Evropu decimoval, ale ještě více obyvatelstvo likvidovaly různé epidemie. Vynechme války ras a kmenů, jako příchod Slovanů do Evropy, nájezdy Mongolů a Maďarů atd. To je na jiné čtení, teď se podívejme na epidemie.

To by nás mělo zajímat právě dnes, protože se historie opakuje. Až na epidemii syfilisu, kterou pravděpodobně přivezli Španělé a Portugalci z Jižní Ameriky, všechny jiné veliké epidemie přišly, pokud se ví, z východu. Hlavně z Asie. První byl tzv. Justiniánův mor (558 n.l.). Ten však přišel přes Byzanc. Při této epidemii zemřely miliony lidí a jen v Cařihradu jich denně umíralo 5–10 tisíc. A tahle epidemie běhala po Evropě 50 let!

Další vlny epidemií proběhly v 6. a 7. století, byly však slabší. V Evropě tehdy nebylo moc obyvatel.

Pak nebylo dlouho celkem nic moc, až v polovině 14. století se v Evropě i v českých zemích stává epidemickou chorobou pravý mor, nemoc mimořádné smrtící síly. Pak ovšem následovaly mnohé další morové epidemie. Známá je Černá smrt, která vypukla nejdříve ve střední Asii. Roku 1330 zasáhla jako první provincii Chu-pej ve střední Číně. Rozšíření až do Evropy zdá se souvisí s výboji Mongolů a pohyby jejich vojsk na velké vzdálenosti. V roce 1347 byl mor poprvé zaznamenán v Konstantinopoli a Trapezuntu, následně ten samý rok vypukla morová epidemie v Janově a do r. 1352 zaplavila téměř celou Evropu. V evropské populaci, jejíž imunita vůči moru za staletí klidu zřejmě silně poklesla, způsobila tato pandemie nesmírné ztráty.

České země tehdy byly docela suché, a tak zde mor zpočátku tolik neřádil jako ve vlhčích zemích. Z nedalekého Hessenska v centru Německa se k nám přenesla Černá smrt, která u nás řádila v letech 1357–1360 a 1363–1366. Tehdy zasáhla celý známý, tedy na bílou civilizaci navázaný svět.

Wikipedie nám říká: „Tato vlna moru, která prošla celou Evropu, nebyla rozhodně vlnou poslední. V následujícím století se vracela ve zhruba dvacetiletých intervalech, nikdy už ale nezasáhla celou Evropu. Např. Velký londýnský mor v letech 1665–1666, mor v Itálii 1629–1631, vídeňský v roce 1679, mor roku 1680 v českých zemích si vyžádal na 100 000 obětí. Poslední významný výskyt moru v západní Evropě je epidemie v Marseille v letech 1720–1721. Poslední epidemie v Čechách a na Moravě byla v letech 1713–1715. V Praze si tato epidemie vyžádala 12–13 000 obětí, tedy asi 1/4 populace.

V roce 1771 propukla velká morová epidemie v Moskvě. Mor se poprvé objevil mezi ruskými vojáky na bojišti rusko-turecké války a vyžádal si přibližně 100 000 obětí. Poslední velká epidemie moru na evropské půdě zasáhla roku 1813 Bukurešť, kam se dostala z tureckého Istanbulu. Mor tedy pravidelně v Evropě řádil od 14. do 18. století.

Další morová pandemie vypukla v 19. století v Číně, kde si vyžádala miliony obětí. Nejprve postihla Asii v letech 1855 až 1948 a vyžádala si 10 miliónů mrtvých. Postupně se rozšířila na všechny kontinenty včetně Severní Ameriky.“

Co je pro všechny tyto epidemie společné.

1. Jako výchozí bod byly až do středověku (až na jednu výjimku, lues) vždy východní lidsky početné státy Asie, a to konkrétně Čína.

2. V moderní době je objevily epidemie z Afriky, jako AIDS a ebola. AIDS je obtížně přenosná, ebola je tak agresivní, že rychlým zabíjením nositelů zlepšuje možnost zvládnutí moderní medicínou.

3. Při vypuknutí epidemie už od starověku jde vždy o dobu, kdy se po světě pohybují skupiny lidí, kteří nedodržují čistotu a hygienu – jako mongolští vojáci, lodníci na starých korábech, nekontrolované anebo nekontrolovatelné skupiny migrantů a obchodníků (dnes turistů) a setkají se s obyvatelstvem, které na nové původce nemá obranu (viz třeba původní Indiáni).

4. V původní i cílové zemi musí být dostatek obyvatel (živých tvorů), aby mohli nákazu šířit, resp. přenášet.

Podmínkou je, aby v některých oblastech zeměkoule byl shromážděn takový počet obyvatel, aby virus mohl přežít při kontaktu s nosiči epidemie.

V Evropě a v českých zemích začaly epidemie řádit ve 14. století, kdy počet obyvatel náhle vzrostl a hygienické, organizační a zdravotní prostředky nebyly na takový počet lidí připraveny. V době Francké říše měla Evropa cca 25-35 milionů obyvatel, z toho asi 70 % v říši. Léta 1250-1350 se stalo, že západní Evropa byla z hlediska civilizačního vývoje „přelidněna“ - (70 až 100 milionů). Následují mory a vylidnění a následně opět roste počet obyvatel. Takže následuje další morová epidemie. Jen během let 1346–1352 umřelo v Evropě zhruba 25 milionů lidí, asi jedna třetina evropské populace.

Boj proti moru byl složitý a trval staletí. V zásadě můžeme říci, že staré epidemie z Evropy a vůbec z míst bílé euro-americké civilizace zmizely se zavedením kanalizace, vodovodů, hygienické služby a postupným zlepšováním medicíny a zdravotní péče.

Na začátku 20. století přišel další nápor východní epidemie. Doposud nejstrašnější byla nepříliš prozkoumaná tzv. španělská chřipka, která probíhala na konci I. světové války v letech 1918–1920. Původ byl pravděpodobně také v Asii. Roku 1917 byla zaznamenána v Číně a s vojáky se přes USA dostala do Evropy. Úmrtnost této pandemie je odhadována na 3 až 5 %, počet obyvatel, počet obětí se udává mezi 50 a 100 miliony, odpovídající 10 až 20 % z nakažených lidí. To je nejméně dvakrát tolik než obětí světové války.

Na konci 20. a na začátku 21. století se začaly nebezpečné epidemické viry v Číně opět objevovat a šířit do světa. Zpočátku jen na hospodářských zvířatech. Pak se začaly objevovat další viry (SARS, ptačí chřipka), které již napadají člověka.

Dnešní epidemie, která pomalu přerůstá v pandemii, má díky moderní medicíně a drastickým způsobům řešení v Číně (dnes cca 60 až 150 milionů lidí v karanténě!) prozatím celkem malý počet obětí. Jak to dopadne, nevíme. Pronikne-li dnešní koronavirus do Afriky, Indie anebo do některé přelidněné muslimské země, nebude v silách tamějších vlád a společností jej zastavit.

Indie měla v roce 1960 550 milionů obyvatel, dnes jich má 1 miliardu 350 milionů a záchod, ať už jakýkoliv (třeba „kadibudku“), má jen cca 25 % obyvatel. Pákistán měl 44 milionů lidí a má cca 200. Nám relativně blízký Egypt měl v roce 27 milionů lidí a dnes jich má 100 milionů.

Hygiena, vodovody a kanalizace jsou v těchto státech mimo „vybraná representační místa“ obecně ve strašlivém stavu. Pamatuji si, jak mi před pár lety volal známý, že jej žena nutí jet do Indie. A to do Varanasí. Tam, jak údajně spalují mrtvoly na břehu Gangy. Co prý o tom vím, že tam byl můj příbuzný. Tak jsem mu sdělil obsah mailu, který jsem odtamtud dostal.

„Jaký to tady je? No, žije tu milion lidí, je tady 35 nad nulou, nemají tady kanalizaci a jen mírně “opečené mrtvoly“ tady hází rovnou do řeky, z které taky pijí.“

Představa, že by Indie, Egypt anebo Nigerie, státy se stamiliony obyvatel, dokázaly nějak vytvořit uzavřené zóny, a přitom tam lidi zásobovat potravinami a zvládat to lékařsky, je z říše snů. Kdyby to dobře dopadlo, tak by místní vlády zavedly systém Etiopie v dobách hladomorů. Když kolem přestali tajtrlíkovat „popáčci-zpěváčci“ a zblblá západní progresivní mládež. Oblasti hladomoru vojáci uzavřeli a nepustili nikoho sem ani tam. Za pomoci samopalů. Tak nakonec vyřešily vlády Etiopie opakované hladomory, zatímco „ušlechtilí“ se dívali jinam.

Na světě dnes žije 7,5 miliardy lidí. Ekologové a politici vřeští, že je to moc. Ale stejně tak vřeštěli, když byly na světě 3 miliardy, takže je nikdo nebere vážně. Po hitlerovském Německu, které „plánovalo“ a uskutečňovalo „snižování počtu obyvatel“, si na to téma nikdo nedovolí mluvit.

Historie nás ale učí. Pokud se počet obyvatel na jednom místě příliš zvýší, dojde k pohybu obyvatel. Tak přišli do Evropy i Slované, i naši předkové do Čech, dále vedle nás Maďaři, na Balkán „Protobulhaři“, do Španělska pak Vandalové a Vizigóti, zvaní také Gótové, z východních plání. Ti pravděpodobně ustupovali před Slovany a „Protobulhary“, tedy turkickým a nikoli slovanským národem a na jih Evropy muslimští Maurové, takže následně musel přijít civilizační a společenský konflikt a s ním epidemie.

Takže je jasné a neodvolatelné, že v nějakém čase vypuknou hromadné choroby napadající jak původní obyvatelstvo, tak obyvatele vzdálených krajin. Lze tedy předpokládat, že na malér je i dnes zaděláno.

Pokud navíc některá civilizace zblbne a blouzní v ideologických oblacích jako dnes ta naše, dopadne to vždycky blbě. Možná nás nečeká žádná pomatená „zelená Evropa“, ale pod tlakem epidemie život bez letadel, dovolených u moře, tropického ovoce, bez volného pohybu.

A nebude k tomu potřeba bolševicko-zelený plán von Leyenové, ale zařídí to koronavirus. Tedy pro ty, kteří v zabarikádované Evropě přežijí.

P.S. Pokud to skutečně, ta nákaza, „spadne“ na netopýry, pánbůh je ochraňuj.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.