Svobodu projevu politicky hodně různě měříme. Televize nás seznamuje se současností ve Velké Británii: zástupy nasupených musulmanských mladíků, v ruce nápisy s krvelačným bažením SMRT DEMOKRACII! UŘÍZNOUT HLAVU KAŽDÉMU, KDO URAZÍ ISLÁM! a bude výlučně na těchto uražených, aby posoudili závažnost toho kterého úrazu. Policie přihlíží a nereaguje. Stejně tomu i u protinožců. V Sydney, Austrálii, velebný pán, imám Feiz Muhammad se veřejně domáhá beheading – useknutí hlavy Geertu Wildersovi, demokraticky zvolenému poslanci v demokratickém Holandsku. Leckde ve světě se pochoduje, demonstruje s požadavky SMRT AMERICE! Dovedl by si někdo představit ten poprask, uragán morálního rozhořčení v OSN, kdyby se v amerických ulicích něco podobného událo s variantou SMRT ÍRÁNU, HIZBALLÁHU, komukoliv jinému?

K říznému zásahu na evropském kontinentě spíš dojde v případech nepříliš početných pošetilců, kteří si troufnou k takovému stavu věcí se kriticky vyjádřit. Hrozí jim popohnání k soudu, s obviněním z islamofobie. I rakouský občan ve Štýrském Hradci pouhým jódlováním ve vlastní zahradě něco takového okusil a pořádnou peněžní pokutu obdržel.

Různým metrem milerádi měříme i zde, na opačném konci Atlantiku. Minulý měsíc (leden 2011 - pozn.red.) jsem si vytrpěl pár mrazivých dnů v Tucsonu, metropoli v pouštním státě Arizoně, proslulé svým téměř permanentním slunečným žárem. Teď už po řadu let i s vřením jiného typu – přívalem ilegálních vetřelců z Mexika, s nepřehlédnutelnými sklony ke kriminálnímu počínání. Načež obdržím detailní zprávu právě z té doby a města, s fotografickou dokumentací. Demonstrující ilegálové domáhající se přemnohého. Čtu z plakátu v ruce svěřepě se tvářícího muže: DEJTE NÁM ZDRAVOTNÍ PÉČI, ZAMĚSTNÁNÍ, ŽÁDNÉ DANĚ, DŮM, JÍDLO. VY AMERIČANÉ NÁM TO DLUŽÍTE. S vykřïčníkem, podtrženo dvakrát. Text pokračoval v barvě červené, s hrozivým záměrem ZASTŘELÍME JEŠTĚ VÍC POLICISTŮ V ARIZONĚ, DOKUD NEBUDEME SVOBODNI. A nikdo se nad výhrůžkou zabití příslušníkům státních orgánů nepozastavil, nezasáhl či aspoň že by byl doporučil okamžité dosažení jejich tužby po svobodě, jim k dispozici v rodném Mexiku, dosažitelném za pouhou jednu hodinu jízdy..

To tedy byl Tucson, kde místní mladistvý psychopat Jared Loughner se pokusil zavraždit zákonodárkyni Gabrielle Giffordsovou a při té příležitosti o život připravil několik osob. Okamžitě se vyrojily interpretace, vysvětlování s politicky korektním závěrem, že to zavinily konzevativní živly sympatizující s tzv. Tea Party, nedávno zrozenou. Tak se například pokusil P.J. Crowley, mluvčí State Departmentu. V televizním interview (s Mike Huckabee, 5.3.2010), neschopen či aspoň neochoten se jednoznačně vyjádřit k islámskému terorismu, relevantním shledal konexi střelce šílence Loughnera, poněvadž měl doma Hitlerův Mein Kampf - aniž se však zmínil o Komunistickém manifestu a Koránu v témže vlastnictví, poněvadž do krámu selektivního zacházení s realitou by se to nehodilo. (Při jiné příležitosti týž významný vládní mluvčí zatratil v Arizoně přijatý zákon dřív, než se obtěžoval ho přečíst. Stejně tak tomu v případě Erica Holdera, významného ministra ve funkci Attorney General.)

Svou nečekanou popularitou tato Tea Party natolik překvapila a popudila mediální establishment s převážně levicovou orientací, že zareagoval protiútokem – obviněním z rasismu, hříchu nejhroznějšího. Vyrojila se vybájená tvrzení o konfrontacích před budovou Kongresu ve Washingtonu, s urážkami, tupením zejména černošských zákonodárců. Obvinění opakována v tisku a televizi ad infinitum. Napadení se domáhali důkazů, našli se dobrovolníci s nabídkou odměny sto tisíc dolarů o jakémkoliv rasismem čpícím projevu – slovem, obrazem, plakátem. Leč nikoho se nepodařilo najít, aby přišel a inkasoval tam čekající pomlázku.

- - -

Všichní jsme ovšem svědky třeba pošetilých a zajisté i arogantních pokusů popírání reality s předpokladem, že i báchorkám s nejnehoráznější megatonáží uvěřeno bude. Z přemíry ilustrací k dispozici vybírám Plzeň, mé rodné město. Posléze v exilu se ocitnuvší historik Karel Bartošek stvořil knihu "Hanebná role amerických okupantů v Západních Čechách v roce 1945" (Praha, 1951) o teroru, jemuž byl tehdy národ vystaven. (Posléze prý došlo z jiných zdrojů k podstatně pozměněné verzi, o níž jsem ale jen slyšel, tiskem se neseznámil: že Plzeň vlastně netrpěla pod jařmem okupantů z Wall Streetu, poněvadž to ve skutečnosti byli Rudoarmějci v amerických uniformách, osvoboditelé celičké naší vlasti.)

Ideologicky přetvářené reality se nám značně dostávalo v padesátých letech minulého století. Stalin, největší genius všech věků, a pak nikoliv. Z Beriji státníka sadistický zločinec. Milada Horáková zrádkyně národa, její vina důkladně prokázána. Posléze tedy neprokázána a po listopadovém kotrmelci dřívější vládnoucí strana a katyně vše vysvětlila okolnostmi někdejší studené války rozdmýchané americkými imperialisty, takže největší vinu na předmětném věšení měl Washington. Přitakání k tak doslova krkolomné verzi předpokládám od myslitelů typu europoslance Ransdorfa.

Neutuchá nutkání očividnou realitu rozmělňovat, zneprůhlednit, k nepoznání přeformulovat, na ni bezostyšně kálet. Nebo aspoň eufemismy přikrášlovat. Holocaust jako Final solution, Endlösung, zamýšlená definitivní genocida židovské rasy, do značné míry realizovaná docílenými miliony mrtvol. Takový eufemismus vlastně nelhal. Poprava Horákové Wall Streetem ale stoprocentní lží byla a nadále zůstává.

DOKONČENÍ PŘÍŠTĚ