Čím víc se touto ošidností zabývám, tím zřetelněji se nabízejí varovné paralely. Než na řadu přijdou Afro-Američané, takto oficiálně přejmenovaná černošská menšina (13 % národa USA), započněme už poněkud příbuzným porovnáním českým. O nepokojích v Českých Budějovicích jsem se dozvěděl z pražského e-mailu, který ke mně do Ameriky doputoval z ostrova Kypru. Obsahoval tvrzení, jejichž pravdivost si nemohu ověřit: že prý cikán, nynější Rom, noblesně oděný, se zlatým řetězem na hrudi, právě přijel ve svém noblesním BMW, a vysvětlil, že každý rok mu žena porodí další dítě, za což od státu automaticky inkasuje 230 000 Kč. S majitelem domu se dohodne na přehnané výši nájemného, které platí město a o níž se pak rozdělí pan domácí a tento nájemník.

"S vodou, elektrikou a topením si nemusíme dělat žádné starosti, to nám platí sociálka, protože já ani moje žena jsme nikdy nepracovali a nic nemáme, tak to je snad jasný, že se o nás musí postarat. Pak ještě dostáváme sociální dávky na jídlo a oblečení, uhlí atd. Je to kolem 30 000 Kč. Sociálka je šťastná, že tam nechodíme a nenadáváme jim do bílejch sviní. Jsou posraný až za ušima a dají nám, co chceme. Protože elektroměr je na moje jméno, ten přeplatek vrátí mně za rok na moje konto v bance. Dělá to i 35 000 Kč. To, co jsem říkal o elektrice, děláme i s vodou a s plynem, takže taky něco kápne a na konci roku dostaneme v průměru tak 28 000 Kč."

Následují další údaje o dohodách se zastavárnou, nákupu elektronického zboží, jejich zpětný odvoz dodavateli, ten vyplatí půlku domluvené ceny. "Samozřejmě nic nesplácíme, vždyť jsou pojištěný. Mně nic žádnej exekutor nic nesebere, a gádžové jsou v prdeli."

Další zdroje od hloupého, sociálně tolik citlivého státu, položky sečteny, s výsledkem 913 000 Kč ročně, což činí 76 083 Kč měsíčně. Tento informátor: "Mně to hodí měsíčně 100 000 Kč. A když přijde policajt a něco se ptá, pošlu ho do prdele, rasistu! Tohle je ta pravá amerika, to je země snů."

Zajímavý zdroj mnou neověřitelných tvrzení se svěřoval s dalšími podtrhy.. Šikovný konfabulátor - manipulátor, třeba jen absolvent zvláštní školy, jenž ve škole praktického života se znamenitě vyzná, nebo prosazovatel oficiálního, jakkoliv surrealistického principu PRAVDA VÍTĚZÍ? (Skutečnost je od tvrzení obsažených ve zmíněném, rasisticky zaměřeném řetězovém emailu hodně odlišná, informace uvádí na pravou míru kupříkladu tento článek: Návod na "zbohatnutí" na dávkách je nesmysl, vysvětlují odborníci - poznámka redakce NP)

Z jiného, zcela spolehlivého zdroje jsem se dozvěděl o opakovaném bohatnutí slovenské rodiny, autem vždy v sobotu dorazivší do Dánska, tam požádat o azyl. Poněvadž ale je zrovna víkend, kdy se neúřaduje, žadatelům se na místě automaticky vyplatí peněžitá podpora, o azylové žádosti se bude jednat až v pondělí. Jenže pak se rodina již vrací na Slovensko, další nějakou tu sobotu si zopakovat lukrativní pomlázku.

- - -

Již v nejednom televizním dokumentu s romskou tématikou jsem se seznamoval s jakoby samozřejmostí o odpovědnosti státu o "nedostatečně přizpůsobivé" (jaký to lahodný eufemismus!) obyvatelstvo se postarat - živit, šatit, ubytovat, ovšem s rizikem, že dárcům se bude spílat pro jejich nikdy nedostačující štědrost. Pramálo důrazu na odpovědnosti za vlastní počínání - jako by všechny nedostatky, nepříjemnosti, zavinil někdo jiný, něco jiného.

Jsme tu snad u blbejch?

Každopádně jsme u myslitelů politicky tuze korektních, s globální, hodně tou americkou aplikací. Tam jsme přece nation of victims, každý je obětí. Však tak se cítil v jednom z mých dřívějších textů nemrava dentista v New York City, osahávající pacientky v zubařském křesle. Když pak souzen, reagoval žalobou na stát: domáhal se odškodnění mnoha miliony dolarů od státu, že on byl obětí posedlosti osahávat ženské plemeno. Za volantem chycený opilec bažící po milionech peněz od restaurace, kde mu nalévali. Střelí mě pomatenec a já budu chtít velikou náhradu od výrobce pistole. Z dětí vyrostou spratkové, hanebnou výchovu nezavinili rodiče, ale sousedství, škola, televize. Kouření může způsobit rakovinu, takové je varování na každé krabičce. Kuřák šedesáti cigaret denně se takto připravil do hrobu, vdova zažalovala výrobce, soud ho odsoudil k náhradě škody ve výši obrovského množství milionů. Nikoliv vlastní odpovědnost, ale vždy někdo jiný či něco jiného vše zavinilo. Trumf k nepřebití.

Přítomnost, nynější hanebné činy, zavinila minulost, ono otroctví, které končilo před téměř dvěma stoletími. Jakoukoli zmínku o poskytovaném preferenčním zacházení (přijetí na studia či do zaměstnání), údajně jen přechodná privilegia, již ale trvající po dobu tří generací, nutno s rozhořčením devalvovat jako rasistickou provokaci. "Rasismus" - toť rovněž perfektní jednosměrná zbraň.

E-mailem jsem rovněž obdržel seznam aktivit, iniciativ, programů k prospěchu romského etnika - byly jich desítky, snad i veletucet. Neověřoval jsem přesnost takového tvrzení, jaké je ale k dispozici v USA (Michael Tanner, senior fellow Cato Institute, "The American Welfare State", 5.8.2013) : o dosavadních výdajích na "válku s chudobou", prezidentem L.B.Johnsonem vyhlášenou začátkem roku 1964. Tehdy chudoba postihovala 19 procent obyvatelstva a rapidně klesala. Od té doby do dnešních dnů federální vláda utratila 12 trilionů a místní vlády další 3 triliony dolarů a chudoba nepoklesla pod 10,5 procenta. Většina americké veřejnosti tento druh veřejné podpory ztotožňuje s rozdáváním peněz v programu s iniciálkami TANF (Temporary Assistance to Needy Families). Ve skutečnosti ale těch federálních, už téměř půl století nijak zvlášť úspěšně zápolících iniciativ je 126 (sto dvacet šest)!

Federální byrokracie dychtí i v zahraničí. rozdávat peníze daňových poplatníků. Ministerstvo zemědělství (U.S.Department of Agriculture) ve spolupráci s mexickými vládními orgány popularizuje americký SNAP (Supplemental Nutrition Assistance Program) - rozdávání tzv. food stamps, opravňujících odnášet si potřebné zboží ze supermarketů.

- - -

Věrohodných statistik týkajících se romského obyvatelstva - jeho počtu, zaměstnanosti, negramotnosti, kriminality, dalších jistěže zajímavých zjištění - jsem se dosud nedopátral. Nejspíš by nebyly důvodem oprávněné pýchy, jak tomu zajisté není mezi americkou černošskou komunitou. "Would They Be Proud?" po takové pýše se pídí (Townhall.com, 7.8.2013) její příslušník Walter E. Williams, profesor ekonomie na univerzitě George Mason ve Virginii. Nelze se dmout pýchou nad skutečností, že školy s převážně černošským žactvem jsou hodnoceny jako "persistently dangerous", s každodenní pátráním po zbraních, se žalostnými výsledky dosaženého jakéhosi vzdělání. Povinnou školní docházku zvládne jen polovina (52 %) absolventů, ve Filadelfii 24 %, v Detroitu 20 %, a v Rochesteru, N.Y., původním sídle kdysi slavné firmy Eastman Kodak, též i slavné univerzity, ubohoučkých 9 %.

Williams, ročník 1936, se jako dvacetiletý teprve seznamoval s dopady segregace, jako rodák z Filadelfie prchal před gangy irských výrostků. Podstatně jiná je nynější situace. V dnešní době černoch ze strachu prchá pryč z černošských čtvrtí do bezpečí bělošského sousedství. V dnešní době je to běloch, který se stane obětí černochů. Podle oficiálních údajů (Bureau of Justice Statistics 2008 National Crime Victimization Survey) v 83 procentech případů je černoch útočníkem a běloch jeho obětí. Naprostou většinu rasově motivovaného násilí spáchají černoši. Ano, takto značně notně se karty obrátily a snažím se domýšlet případný dopad takových vývinů v českém romském provedení - k němuž prý už beztoho začíná docházet. Jakkoliv zahraniční eurokritici tristní stav věcí míní vidět zcela opačně.

Williams se rovněž nevyhýbá dotknout pořádného selhání ve vlastních řadách, prokazovaného postojem starší generace veteránů původního boje proti segregaci, nyní z nich jsou prominentní papaláši, zákonodárci, mediální miláčkové - Congressional Black Cancus, NAACP, National Urban League, pamětníci rasismu v mnohých jeho ošklivých podobách. Jenže teď, v nynějších podmínkách, kdy došlo pouze k prohození rolí, aniž došlo ke zrušení dramatu, veteráni místo by jednali a zasáhli, tak oportunisticky zbaběle mlčí.

To se jim úspěšně daří s notnou podporou údajně pokrokových liberálních, ach tolik politicky korektních medií, zbabělých pokrytců s pořádnou dávkou mravního rozhořčení, vždy ochotných měřit aspoň dvojím metrem. A bez váhání vyrukovat se zatracujícím obviněním z rasismu při každé možné i nemožné příležitosti.

John Hawkins nabízí "11 Liberal Rules for Racism in Amerika", poučnou jedenáctku (Townhall.com, 13.8.2013) včetně nabádání o nutnosti ignorovat rasismus z řad menšin, že mravní rozhořčení platí víc, než nezpochybnitelná fakta.

S výhodou outsidera za velkou louží, vznáším otázku o zdravotním stavu kuráže v českých mediích - zda robustní či opatrnicky připosrané, aby se eurodrábové v Bruselu a Štrasburku příliš nehoršili.

KONEC