Ukázalo se totiž, že americká speciální jednotka Task Force 373 likviduje nebezpečné velitele Talibanu i v německém sektoru, a nejen to: Němci dávají této jednotce tipy takových osob, z nichž minimálně jeden už byl zabit. Německá spolková vláda či přesněji její mluvčí se snaží snížit význam zveřejněných informací, ale zároveň na přesné dotazy neumějí oni ani jejich nadřízení řádně odpovědět občanům, ani poslancům. Podle generálního inspektora bundeswehru Volker Wiekera Němci na listinu nebezpečných osob dodali prokazatelně třináct jmen talibanských velitelů.

Celkem na tomto seznamu kandidátů na zatčení či likvidaci je asi tři tisíce lidí: buď bojovníků Al-Káidy, nebo obchodník s drogami. O americké speciální jednotce, která má tyto nebezpečné osoby buď zajmout, či při pokusu o útěk je může i zabít, se oficiálně do této doby v Německu nevědělo, a už vůbec nikdo netušil, že němečtí důstojníci dodávají do tohoto seznamu jména lidí.

Reakce na zveřejněné materiály je velice ostrá i v zahraničí. Oficiální americká místa nejprve na únik dokumentů reagovala rozporuplně: navenek zůstala klidná a uvnitř prý propadla zoufalství, protože neví, jak se tolik tajných protokolů mohlo dostat z Pentagonu. O něco později mluvčí Jones prezidenta Obamy prohlásil, že takovým krokem byla ohrožena národní bezpečnost. A ministr obrany Gates chce velmi razantně vyšetřit, jak k úniku takových informací mohlo dojít.

Novináři naopak využívají těchto informací k tomu, aby poukázali na nesmyslnost konfliktu. Například Washington Post napsal, že dokumenty jasně dokazují, jak je nesmyslné posílat mladé muže a ženy do boje a na smrt. A španělský list El Pais dokonce napsal, že mise v Afghánistánu zkrachovala. Německý list Süddeutsche Zeitung se domnívá, že poslední naděje na vojenský i politický úspěch mise splaskly a pravicový Welt dodal, že zveřejněné papíry jen odhalují bezmoc Spojených států v Afghánistánu.

Jedno se zdá být ale zřejmé: dokumenty dovolily artikulovat nové právní a politické otázky, na které bude muset německá vláda v brzké době odpovědět. Zásadní otázka zní: Jak je možné, že američtí elitní vojáci mohou operovat v německém sektoru a zabíjet protivníka? Nebo: Jak vznikl seznam nebezpečných osob a do jaké míry se na tvorbě tohoto seznamu podíleli němečtí důstojníci? Za pozornost rovněž dle novinářů stojí, jak je možné, že speciální americká jednotka Task Force 373 operuje jen pod velení Pentagonu, tedy mimo velení NATO?

Politické otázky jsou možná ještě ožehavější už i proto, že se zatím k přímé účasti německých vojáků na zmíněných akcích nikdo oficiálně a zřetelně nevyjádřil. Veřejnost se ptá, proč oficiální místa tak dlouho mlčí a hlavně se zajímá o to, kde konkrétně leží hranice mezi tím, kdy se má osoba ze seznamu zatknout a kdy zabít. Tato otázka je žhavá hlavně proto, že okolnosti smrti pětatřicetiletého velitele talibanců Qari Bashira, jenž velel asi padesáti bojovníkům východně od městečka Kunduc, dali údajně na seznam nebezpečných osob Němci, je dodnes neobjasněná. Tento velitel měl na zmíněném seznamu číslo 2117. Zemřel loni 4. listopadu. Spolu s tímto velitelem po těžkém bombardování bylo zabito 130 dalších lidí. Podle zpráv ze Spojených států šlo výhradně o bojovníky z řad Talibanu. Jenže lidé v Německu říkají: Kdo je na seznamu nebezpečných osob, může být kdykoliv zabit. A zároveň se ptají: Je něco takového v naší civilizaci přípustné zvlášť za okolností, kdy se ukazuje, že na seznam se může někdo dostat jen kvůli tomu, že se se sousedem hádá kvůli pozemku, jak se v případě Mullaha Matina prokázalo.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

Autor je novinář a spisovatel