V Čechách jsme se radovali z trapnosti, kterou si uštědřil vždy tolik suverenní MUDr. Rath. Prozatím ale nedopadl tak nedobře jako jiní východoevropští potentáti. Bývalý chorvatský premiér stojí před soudem, obviněn z korupce té údajně největší v historii balkánského národa. Ve Slovinsku premiér má na krku obvinění z pašování zbraní. V Rumunsku demonstranti svrhli vládu korupcí pořádně potřísněnou.

Problémů, bolehlavů stále požehnaně a neubývají. Chatrné zdraví Evropské unie, zejména její jižní části, a jak z takového zejména finančního ochoření ven? Přízrak bankrotu buší na nejedny dveře. Bruselští byrokraté zaplavují kontinent bizárními příkazy, kadeřnicím s vysokými podpatky není z bezpečnostních důvodů dovoleno přiblížit se k zákazníkům, aby je snad při klopýtnutí nepodřízly.

V Americe čtu novinové titulky typu

EUROPE PAYING FOR ITS DEAL WITH EUROCRATS

THE END: GOODBYE EUROPEAN UNION?

NO HOPE FOR EUROPE

Též se seznamuji s apokalyptickým úvodníkem DESTROY THE ECONOMY, SAVE THE PLANET.

- - -

Studená válka - po četných příkladech střetů hodně horkých (ve východní Asii válka korejská, v Asii jihovýchodní Malajsie , Vietnam, v Asii střední zejména Afghánistán , v Africe Angola, Etiopie, Kongo, v Latinské Americe Salvador a Nikaragua, na východě blízkém a středním nejedna taková třeskutá příležitost) - ještě zcela nevyvřela. NATO, Severoatlantický pakt, produkt oněch prvních poválečných let, a stále jaksi fungující, ovšem jako téměř výlučně americké břemeno. Nicméně jeho zásluhou se podařilo úspěšně zasáhnout na Balkáně , na rozdíl od pateticky impotentních OSN tzv. peacekeeking jednotek, pověřených udržovat neexistující mír.

Britský The Economist (19.5.2012) poznamenává, že po dobu dvaceti let NATO míní uklidňovat, usmiřovat Kreml, všechna snaha však marná. Rusové nelení se svými špionážními iniciativami, velitelstvím NATO v Bruselu umožňované jejich formální akreditací, navíc se šlechetným poskytnutím potřebných prostorů k jejich činnosti. Vábení nerudného ruského medvěda se vskutku nedaří. V roce 2009 uspořádal válečné manévry s jakoby invazí do baltských republik, následované neméně simulovaným nukleárním útokem na Varšavu.

V současné době Rudá armáda se svou kapacitou potenciálnímu protivníku NATO nemůže vyrovnat, a tedy nezbývá než taktika onoho bully - slovo, pokud jeho ekvivalent v češtině existuje, nevím o něm: něco ve smyslu popichovat, otravovat, násilností se dopoutět v úmyslu škodit - situace dobře známé ze školního prostředí.

Již po prvním setkání s Vladimírem Putinem tehdejší americký prezident George W. Bush prohlásil: "Podíval jsem se mu do očí a viděl jsem, že to je člověk velmi straightforward ("přímý, otevřený, poctivý") a trustworthy ("důvěryhodný, spolehlivý"). Colin Powell, v té době ministr zahraničních věcí, se o Putinovi vyjádřil zdrženlivěji: "Když já jsem se mu podíval do očí, tak jsem viděl písmena K - G - B."

Putin ignoroval pozvání na konferenci NATO v květnu 2012 v Chicagu.

Článek 5 smlouvy NATO vyžaduje povinnost aktivně zasáhnout v případě přímého ůtoku na některého z členských států. Poprvé v historii došlo k jeho aplikaci v září 2011, po bombardování Turecka, členského státu, na hranici se Sýrií. Jakákoliv iniciativa proti provinivšímu se státu neuspěla v Radě bezpečnosti OSN zásluhou ruského - a také čínského - veta

Rusko zůstává téměř osamoceno svou podporou Assadova diktátorského režimu. Analytici mají potíže se shodnout na závěru, zda hlavním důvodem takového postoje je ruský zájem udržet si svou pozici v syrském přístavu Tartus, tím jediným k mání v celé středomořské oblasti.

Nynější prezident Barack Obama, který měl zřejmě téměř vřelé styky se svým protějškem Dimitriem Medveděvem , nemá možnost si je s Putinem zopakovat. Jejich prozatím poslední (červen 2012) setkání na mezinárodní konferenci v Mexiku charakterizoval nepřehlédnutelný nedostatek vzájemné sympatie dvou vedle sebe po dlouhou dobu sedících a vzájemně se ignorujících pohlavárů.

Leckdo se podivuje kremelským prioritám - oné averzi vůči Západu při zřetelné realizaci, že nebezpečí spíš hrozí od islamistů z jihu a třeba i od Číňanů z východu. Rusko sice disponuje velikým množstvím přírodního bohatství - ropa, plyn, kovy, diamanty -, ale průmyslový, technologickým umem ohromující gigant to není. "Sovětský svaze, ty obře, je nám s tebou tak dobře!" už zní stejně přesvědčivě jako třeba tvrzení "Obliba sovětských automobilů ve světě stále vzrůstá. V kapitalistických zemích je po sovětských vozech pro jejich kvality a provozní spolehlivost velká poptávka." (Halo sobota, 14. listopadu 1981).

- - -

Viceprezident Joe Biden v jednom ze svých sympaticky upřímných projevů komentoval kontrast v kvalitě letištních prostorů - v jedné zemi nejmodernější luxus, v druhé trapný úpadek. Hádejte, která z nich je Čína a která Amerika.

Očividný rozdíl k neprospěchu mé adoptivní země musím z vlastní zkušenosti potvrdit. Američtí patrioté se ale velmi popudili. Zdůraznili hanebnosti v porušování lidských práv, vynucované potraty, nemilosrdné trestání provinilců, osud nelegálně na svět se dostavivších takzvaných "černých dětí" bez nároku na lékařskou péči, školní vzdělání, práva na zaměstnání, údajně miliony jsou nezákonně plodným matkám odebrány a šup s nimi do "sirotčinců". Místní straniční pracovníci jsou zodpovědni za splnění plánu potratů, sterilizací - kvota postihující víc než 30 milionů žen ročně. Navíc též implantace IUD z ocele (nitroděložního tělíska - pozn.red.), s pravidelnou kontrolou, zda dotyčná postižená s ní nezákonně manipulovala, a tak se zločinu nedopustila.

Jenže co s takovým nonsequitur? Připomíná mi to onu odpověď z dob stalinismu na nebetyčný rozdíl životních úrovní, což vyřídilo tvrzení "vy ale lynčujete černochy".

Po takových minusech přispěchám k poznamenání jednoho překvapivého plusu: donedávna Čína hrozila invazí Tchaj-wanu, nevylučovala ani eventualitu nukleárního inferna. To vše - doufejme že natrvalo - pominulo. Teď je detente, nikdy vztah nebyl lepší. Podepsány nejen obchodní dohody, ale Peking teď i souhlasí s iniciativou Tchaj-wanu v mezinárodních stycích, jimž až donedávna by ochoten za jakoukoliv cenu zabránit.

K tak vítanému pokroku přispěla změna v domácí tchajwanské politice . Bývalý prezident Chen Shui-bian, prosazovatel ostrovní nezávislosti, kvůli prokázané korupci byl odsouzen k dlouhodobému pobytu za mřížemi, kde stále dlí. Ma Ying -jeou, jeho nástupce v úřadě, člen původní Čankajškovy strany KMT (Kuomintang) se o bažení po nezávislosti nezmiňuje, k vzájemnému prospěchu. Příklad z končiny z provincie Fukien, končiny, kterou poněkud znám: V blízkosti města Fužou je ostrov Pingtan - nic mrňavého, ale ve velikosti Malty, plnoprávného členského státu OSN. Obyvatelstvo mluví fukienským dialektem, tak jak tomu i na Tchaj-wanu. Čína chce do ostrova investovat miliardy dolarů, využít prozatím sto kilometrů prázdných písčitých pláží, stavět pětihvězdičkové hotely, oázu pro zbohatlíky, k níž z pevniny již vede čtyři kilometry dlouhý most. Čína míní přenechat správu ostrova svým tchajwanským příbuzným, donedávna jejím smrtelným nepřátelům. Domorodci si mohou otevřít bankovní konta na Tchaj-wanu v tamějších dolarech, s oprávněním tam registrovat své automobily. Už je v provozu ferry, pravidelná lodní linka do tchajwanského města Taichung a plánuje se dokonce silnice či spíš most, víc než sto kilometrů dlouhý.

Zářný to příklad a rovněž velikánská výjimka z pravidla převážného počínání na této planetě. Však i Čína, ekonomicky robustně si počínající, se momentálně potýká s nejedním problémem: náhlý (v dubnu 2012) pokles aktivit ve stavebnictví, též elektrického výkonu. Průmyslová produkce je až překvapivě málo výkonná, hlavní vina se přičítá státem vlastněným podnikům (SOES - state owned enterprises), státem ovšem preferovaných, neefektivních, mrhajících zdroji jim k dispozici, jak například dokazují liduprázdná města - ghost towns, vybudovaná v dálavách severních stepí, a rozpadající se rekreační oázy podél jižních břehů. Číňané, dosud proslulí pověstí střadatelů, začínají odvykat takovým ctnostem. Pesimisté začínají změnu přirovnávat k japonskému precedentu v roce 1991, kdy tatáž bublina najednou praskla s všelijakým neblahým dopadem.

Též plno jiných globálních starostí pominuto. Ba ani jedno slovo o mezinárodním terorismu, džihádismu, takových metlách, které určitě nepominou. Rovněž bych si netroufal s určitostí tvrdit, že vinaře lékaře Ratha, zde již v první větě zmíněného, postihne osud dřívějšího tchajwanského prezidenta , jenž nyní kvůli korupci ve vězeňské kobce truchlí..

KONEC