Osud nás obdařil potupným údělem budovat vědecký komunismus, tento neuskutečnitelný nesmysl. Mělo to být úsilí na věky, leč dostavil se annus mirabilis 1989. Pořádně jsme si oddychli, se vzájemným ujišťováním, že teď už by to horší být nemohlo.

Kam jsme vlastně pokročili? Dostavil se, udeřil islám, mohamedánský fanatismus, zcela jiné hodnoty či jejich popření, vlastně i echo oněch výkřiků "Ať žije smrt!" z doby španělské občanské války, tentokrát v nynější verzi obětovat se k potěše Alláha. "Tomu my dáváme přednost, jak byste mohli nad námi zvítězit?" v tomto smyslu se dozvídáme. Seznamujeme se s druhem morbidní mentality, chápání triumfu v podminkách, když dochází k hagiografii fanatičky, která se explodovala, aby vybila mateřskou školku, což se jí podařilo, a jí se pak postaví oslavný pomník.

Při návštěvě blázince je pravděpodobné potkat se s pacientem přesvědčeným, že je Napoleon. Ve všech ostatních ohledech se ale chová normálně, bystře mu to myslí, třeba i dovede porazit v šachovém utkání kvalitního soupeře. Jak ale posuzovat mentální pochody některých politických postav současnosti? Vydávat se za korsického generála je ovšem neškodné, pokud se dotyčný nezmocní nukleárních zbraní, což má velice za lubem nynější íránský prezident Mahmúd Ahmadinežád s požehnáním teokratických ajatoláhů.

S předpokládaným zhotovením atomové bomby se tak posmrtně naplnila dřív nerealizovatelná tužba prvního egyptského prezidenta Gamala Nassera zahnat Židy zpět do moře, ze "Středozemního moře udělat rudé židovskou krví", neboť "samotná existence státu Izraele je aktem agrese" – jeho často opakovaná tvrzení. Ahmadinežád v projevu na zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku zdůraznil své rozhodnutí, že Izrael musí být zničen, vymazán z mapy světa – poprvé v historii světové, o mír údajně usilující organizace se stalo, že by jeden člen oznamoval svůj program zabít, zničit, totálně zlikvidovat jiného člena. Posléze tvrdil, že během jeho projevu se objevila svatozář nad hlavami delegátů, jakoby zvláštní moc jim otevřela oči, aby správně absorbovali jeho poselství.

Tento státník vyjádřil své přesvědčení, že dojde k apokalypse a navrátí se mesiáš, Dvanáctý imám, který jako dítě se tajemně ztratil v dávném roce 941 a od té doby o sobě nedal vědět. Prozatím prý pobývá ve studni v mešitě Jamkaran. Jedním z prvních počinů prezidenta Ahmadinežáda bylo uvolnění mnohamilionových fondů na zřízení extra svatyně na právě takovém místě. Od svých ministrů si vyžádal písemnou přísahu jejich věrnosti ztracenému a dosud se nenávrátivšímu imámovi z desátého století. Ve své dřívější funkci primátora Teheránu předkládal plány na nákladné rozšíření hlavní avenidy, aby po ní mohl nerušeně kráčet ze studny se vynořivší mesiáš a davy věřících z chodníků v povzdálí mohly jásat.

Tvorové takto uvažující žijí v "parallel universe", v jiném, nám obtížně pochopitelném světě. Co my pokládáme za potlačování svobody, oni považují za naplnění Alláhovy vůle. Útlak žen pokládají za ochranu žen. Teroristické akce ve jménu islámu jsou po ně legitimní reakcí proti údajnému potlačování islámu. Umné proplétání přítomnosti s dávnou minulostí, ultimální konflikt správně věřících s všemi ostatními. Nejmocnější satanskou silou jsou USA, s talentovanými, hospodářsky mocnými Židy v pozadí. Slovy nejvyššího vůdce Ali Chamenejího, kompromis s ďáblem je zcela vyloučen. Krveprolití nadšeně oslavované.,"My milujeme smrt víc, než vy milujete život!" druh ujišťování, z něhož běhá mráz po zádech.

- - -

Jenže ještě zlověstnější úděl nám začiná bušit na dveře: varianta korejská.

Dodnes 38. rovnoběžka dělí dvě hodně odlišně se vyvinuvší poloviny: rozlohou poněkud menší Jih (99 000 proti 120 000 čtverečním kilometrům), ale s dvojnásobným počtem obyvatel (zhruba 50 proti 25 milionům), s desetimilionovým hlavním městem Soulem, se liší svým označením "Republika" (ROK), na rozdíl od severní firmy "Republika lidově demokratická". Její demokratičnosti jaksi nevadí, že po zakladateli státu Kim Il Sungovi, moc převzal jeho syn Kim Jong Il a po jeho nedávné smrti (prosinec 2011) následníkem se stal vnuk, další potomek, obtloustlý mladíček Kim Jong Un, na instantního čtyřhvězdičkového generála povýšený.

Dva státy se značně liší svým hospodářským výkonem: mohutnící prosperita tohoto asijského tygra na jihu a hladovějící, socialismus budující chudák na severu, odhadem dosahuje v průměru ubohoučkých pěti procent per capita jižního příjmu.

Věru fenomenální disproporce mezi výkonem nespravedlného kapitalistického systému a hladomorem socialistické nirvány, a navíc s ochotou nepřátelských vykořisťovatelů ty hladové živit. Severokorejské horory, s odhadovaným počtem 150 000 až 200 000 uvězněných politických provinilců, v porovnání činí z gulagů Stalinovy doby téměř humanitární zařízení.

Konflikty mezi Severem a Jihem neutuchají. Léta sedmdesátá: incidentů sedm. Mezi nimi opakovaný pokus o život připravit jihokorejského prezidenta. Pokus se nezdařil, ale podařilo se zabít jeho manželku. Léta osmdesátá: události jen čtyři, ta první se značným dopadem. V roce 1983, jihokorejská vládní generace na oficiální návštěvě v Rangúnu, Barma (nyní Yangon, Myanmar) a podařilo se explodovat bombu. Prezident přežil, sedmnáct členů jeho delegace včetně ministrů nikoliv. Od roku 2000 do dnešní doby: celkem dvanáct nepříjemností. 2006, první úspěšný výbuch atomové zbraně.. V žádném z případů nedošlo k odvetné iniciativě. Jak reagovat na počínání nebezpečných tvorů, s prstem v dosahu nukleárního knoflíku?

Nynější třetí Kim si toho je ovšem dobře vědom. Prozatím nejposlednější vyjádření obézního chlapečka: Dlouze z tribuny promluvil, zdůraznil svou přednost pro zachování míru, leč zároveň dost zřetelně vyjádřil svůj nedostatek zábran k použití nukleární zbraně. Tu se jim podařilo zhotovit s podstatnou asistenci A.Q. Khana, otce a-bomby v Pakistánu, miláčka národa. (Poskytl blueprint - pro něž slovník nabízí český ekvivalent modropis, což teď vidím poprvé.)

Oprávněné jsou starosti s odvrácením nukleární konfrontace, aby její příznivci od svých krvelačných slov nepřistoupili k devastujícím činům. Citována je hrozba vicemaršála Ri Yong-ho, šéfa generálního štábu, že jeho jakkoliv hladová země má schopnost likvidovat Ameriku jedním zásahem, se zpřesněním "podříznout krk každému, kdo pomluví vůdce Severní Koreje".

Po jednomyslném odmítnutí Rady bezpečnosti OSN, odsuzující odstartování (12. února) rakety s nukleární náloží s předpokládaným doletem k západnímu pobřeží USA, čtyřhvězdičkový mladíček Kim udělal prohlášení s hrozbou pre-emptive ("to take before some someone else can") nuclear attack - zasáhnout s jadernou zbraní dřív, než kdokoliv jiný.

Při té příležitosti vypověděl - de facto negoval, znicotnil dohodu o příměří, jež ukončila korejskou válku před víc než půl stoletím.

Od demarkační čáry na 38. rovnoběžce až po hlavní jihokorejskou metropoli Seoul, v oblasti o délce 30 mil, umístněno je 30 tisíc příšlušníků amerických ozbrojených sil. Na opačné straně demarkační čáry v plné pohotovosti připraven k pochodu je milion severokorejských vojáků.

Ahmadenižádova v OSN vyslovená hrozba o záměru zničit člena téže světové organizace, byl jeden precedent.

S druhým, ještě zlověstnějším precedentem, s hrozbou globální nukleární katastrofy, se prezentoval obtloustlý mladíček Kim Jong-Un.

To by pak mohl skutečně být definitivní

KONEC