Asi 6 500 příslušníků SS, kteří sloužili v Osvětimi, přežilo válku. Sto z nich bylo formálně obžalováno, z nich asi 50 bylo shledáno vinnými. To tvrdí německý historik Andreas Eichmüller.

Minulý týden k těm odsouzeným přibyl další: Reinhold Hanning, někdejší esesák, který byl za války za své zásluhy v Osvětimi dvakrát povýšen. Německá soudkyně, která v době jeho provinění nebyla ještě ani na světě, mu udělila trest pětiletého žálaře.

Hanning, kterému je 94 let, bude patrně tím posledním z odsouzených nacistických zločinců, a protože se odvolává, nespatří asi nikdy vnitřek vězení. Je ovšem nutno brát v úvahu tisíce jeho nacistických kolegů, kteří byli po válce soudy v Norimberku a v někdejších okupovaných zemích shledáni vinnými. Povzbudivé je, že spolu s nimi drtivá většina Evropy stále ještě nacistická zvěrstva odsuzuje.

Horší je to s těmi druhými, tedy s některými z vítězů té Druhé světové. Pravdou je, že na rozdíl od nacistů nebyli v oboru vraždění zdaleka tak zruční. Zde je nutno poznamenat, že v Osvětimi a jinde bylo během války zahubeno šest milionů židů, dva až tři miliony ruských zajatců, dva miliony Poláků a jeden a půl milionu Romů. Celkový počet se odhaduje na na 11 milionů obětí.

Koncem sedmdesátých let jsem s hrůzou četl Soustroví Gulag, kde Solženicyn píše: „Ke cti XX. století slouží Norimberský proces: ničil samou zlou myšlenku, velmi málo zabíjel lidi jí nakažené (to pochopitelně není Stalinova zásluha, ten by raději méně vysvětloval a víc popravoval). Pokud se lidstvo do XXI. století samo nevyhodí do povětří a nezničí – třeba tento směr zvítězí.“

I když jsme se zatím k naší cti do povětří nevyhodili, nemyslím, že by tento směr v současnosti nějak výrazně vítězil.

Jeden zdroj tvrdí, že z šesti milionů lidí, kteří za Stalinovy éry prošli gulagem, to přes půldruhého milionů nepřežilo. A to je prosím jen ten gulag – k tomu je nutno připojit takové věci jako kolem tří milionů ukrajinských obětí stalinského hladomoru na začátku třicátých let a různé ty hromadné vraždy v Katyni, v Maďarsku a jinde. Nepamatuji se, že by se snad někdo domáhal za to všechno nějakého soudního zúčtování.

Naopak: na rozdíl od esesáků, kteří se alespoň občas museli zodpovídat ze svých zločinů, soudruh Putin, někdejší podplukovník KGB, Výboru státní bezpečnosti (tedy jakési obdoby gestapa) se nakonec stal prezidentem nynější Ruské federace.

Takže odsouzení esesmana Hanninga v určitém slova smyslu představuje vlastně jakýsi pokrok.