Jistě, Impérium vrací úder. Ale které? A komu?
Tak si to zopakujme:
Za začátek můžeme považovat aféru Skripal, kdy údajní ruští agenti údajně zavraždili bývalého ruského špiona Skripala. Momentálně je jedno, kdo jej skutečně chtěl zavraždit. Byl to nějaký neumětel, protože zkusit zavraždit někoho novičokem, aby to oběť přežila, je skoro umění. Ovšem báječně se to hodilo kdekomu. Britská předsedkyně vlády Theresa Mayová v tom měla jasno. Báječná příležitost, jak zamaskovat malér s brexitem, s kterým si ona ani EU neví rady. A hned se na její stranu přidal kdekdo, v podstatě k tomu donucen „pokrokáři celého světa“. Co se skutečně spojili a kterým by báječně vyhovovalo vyvolat konflikt s Ruskem. Hned by se zapomnělo na malér zvaný politická korektnost, to, že se neví, co s imigranty lezoucími do Evropy i USA dveřmi, okny, po moři a po souši. Ani Trump nemohl odolat a musel se, jak říkáme my v Praze, „chca-nechca“ zapojit do nadávání Rusku. I když to je to poslední, co by dnes USA potřebovaly.
Celá záležitost je tak křišťálově jasná, jak říkal jeden bývalý předseda vlády ČR, že ani jasnější být nemůže. Zlí sovětští imperialisté, pardon ruští imperialisté a jejich GRU řádí a chtějí vyvolat…. chtějí vyvolat…. No, v zásadě se konkrétně neví, co by chtěli vyvolat. Ale určitě něco ošklivého chtějí. Říkala to Clintonová i kníže Schwarzenberg, a tak to musí být pravda. Co když není?
Čtu-li zaujaté a někdy až přiblblé politické komentáře světového a našeho tisku a zabloudím-li do zvěřince zvaného „internetové diskuze“, jímá mne občas hrůza. Nad nevzdělaností, neschopností nad věcmi uvažovat. A vzpomenu si, jak už Karel Kryl zpíval
Tak jenom pojistit a nechat zadní dvířka,
hrát dvojí, trojí hru a o čtvrtou se snažit,
bambitku odjistit a dožíti se zítřka,
vždy státi na výhru a zmrtvýchvstání zažít.
Toť láska nevlídná, jak slina na šátku,
doba je neklidná a touha na splátku,
toť láska pod knutou a smrt je poslem lásky,
smrt s dýkou vetknutou do knížky pod obrázky“
Protože, nejlepší je udělat něco tak, aby to vypadalo, že to udělal ten druhý anebo dokonce nějaký třetí, a pak toho využít. Desinformace není jen článek v novinách. Ale i čin, kterým vyprovokujeme někoho jiného proti dalšímu jinému a pak, jak zpívali W+V:
„Já jsem první po bohu,
vymejšlím hesla,
přikovu tě za nohu
pevně u vesla.
Štěkejte si šakali,
já nepovolím!
Až se voda zakalí,
tak si zalovím.“
No a když jsou si všichni tak jistí, jak to všechno bylo, a že „dobrá věc se podařila, naše pravda zvítězila“, najednou se dějí věci.
Tak v odtrženeckých částech Ukrajiny najednou vybouchne 31.8.2018 v kavárně bomba a jistý Alexander Zacharčenko, president neuznávané Doněcké lidové republiky, je na kusy. Mimochodem, obě odtrženecké „republiky“, Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika, byly vyhlášeny roku 1941 jako „zvláštní území pod německou správou“ v nacistickém General Plan Ost, vhledem ke své průmyslové důležitosti a odborně vzdělanému personálu.
Než se stačili novináři vyřádit, kdo za tu smrt Zacharčenka může, najednou zahynul při dopravní nehodě 8.8.2018 předseda vlády separatistické provincie Abcházie, když jel z návštěvy Sýrie, Gennadij Gagulija. Abcházie se za ruské vojenské pomoci odtrhla od Gruzie. Abcházci jsou sice také pravoslavní, ale značná část z nich už přešla na islám. Dopravní nehoda vypadala tak, že v protisměru najednou vyjel náklaďák a naplno narazil do vozidla, v kterém jel Gagulija.
A to by jeden nevěřil, nachlup stejná bouračka se stala 9.8.2018, jenže to náklaďák v protisměru smetl vozidlo moldavského proruského presidenta Igora Dodona, který má ale problémy jak místními přívrženci EU, tak s proruskou separatistickou vzdoro-republikou zvanou „Podněsterská moldavská republika“.
To jsou věci! Jak tak o tom přemýšlím, vzpomněl jsem si, jak sovětští stalinisté v roce 1964 svrhli Chruščova. Bylo nutno zastavit jeho zálibu v návštěvách USA, v pěstování americké kukuřice a podobně. Když my máme svojí, vyšlechtěnou soudruhem Lysenkem a bůh ví, jak by to nakonec dopadlo, kdybychom začali řídit náš socialistický průmysl po kapitalisticku!
To se pak taky děly věci! Pučista Brežněv byl ovšem stalinista „demokrat“. Takže Chruščova nenechal zastřelit, jak bylo do té doby v SSSR obvyklé. Tato měkkost však neplatila pro všechny! Třeba pro Chruščovovy válečné bojové druhy ve vysokých hodnostech. A tak začali brzo umírat postarší generálové, maršálové, ba snad i admirálové.
Češi si z toho dělali srandičky, a tak koloval vtip:
1. ÚV KSSS se zármutkem sděluje, že zemřel maršál Sovětského svazu Ivan Ivanovič Ivaněnko. Příčina úmrtí: otrava houbami.
2. ÚV KSSS se zármutkem sděluje, že zemřel generál Sovětské armády Sergej Sergejevič Sergeněnko. Příčina úmrtí: otrava houbami.
3. ÚV KSSS se zármutkem sděluje, že zemřel maršál Sovětského svazu Pavel Pavlovič Pavlenko. Příčina úmrtí: nechtěl jíst houby.
Tak nevím, zda nechtěl Zacharčenko jezdit autem, anebo zda Gagulija a Dodon neměli rádi kavárny... Já si ale pamatuji staré české přísloví, že „jednou není nic, dvakrát už je zvyk“.
Tak čímpak nás impérium (i když není jasné které) překvapí příště?
Kryla s jeho Tak jenom pojistit jistě znáte, tak co ještě takhle pánové W+V + Ježek (zpívá František Černý)? Svět je stále stejný…