SVĚT: Nejsou všechny feministky stejné
Neobjevil jsem je sám, ale popíchnut článkem Oty Ulče jsem trochu "zagůgloval" a na místě nejméně pravděpodobném našel informace, o něž stojí zato se podělit. V sanfranciských novinách "San Francisco Gate" uveřejnila dáma s též velmi nepravděpodobným jménem Cinnamon (Skořice) Stillwellová, článek "Opravdové feministky". Z článku vybírám:
"Skutečné feminstky dneška nejsou ty utahané stíny šedesátých let, ale ženy, které bojují proti skutečnému apartheidu, násilí a útlaku žen, jak je praktikován v islámských zemích," píše Stillwellová. “Jejich volání po reformě muslimského světa sebou přináší nejen výhružky, ale skutečné ohrožení na životě.”
Americká psycholožka Dr. Wafa Sultanová besedovala v arabské televizi Al-Jazeera s alžírským klerikem Ahmadem bin Muhammadem o výkladu Koránu a terorismu. Obvinila svět islámu ze středověké mentality a Hutchinsonův "střet civilizací" definovala přesněji jako střet civilizace se zpátečnictvím, racionality s barbarstvím a jako střet mezi těmi, kdo zacházejí s ženami jako s dobytkem, a těmi, pro něž jsou ženy rovnoprávnými lidskými bytostmi. Debatu sledovaly tři miliony diváků a lze ji najít i na webové stránce institutu MEMRI.org. Klerik, s nímž debatovala, ji prohlásil za heretičku, nebezpečnější islámu víc než dánské karikatury.
Od televizní besedy se její svět radikálně změnil. Po stovkách výhrůžek slibujících mučení a vraždu je Sultánová 24 hodin střežena soukromými bezpečnostními agenturami subvencovanými občanskými sdruženími, jež vznikla na její obranu. Sultánová, rodilá Syřanka se začala angažovat za ozdravení muslimské společnosti poté, co byla na universitě svědkyní vraždy profesora sociologie islámskými fanatiky. Založila webovou stránku původně určenou Američankám arabského původu Anneqed.com, která je věnována osvětě žen z islámského světa. Wafa Sultánová si troufla více než její mužští kolegové, když prohlásila, že dnešní islám je uvězněn v okovech antisemtismu. "Židé přežili velkou tragédii a donutili svět, aby je respektoval pro jejich znalosti a ne pro teror."
Wafa Sultánová zdaleka není jedinou Arabkou kritizující muslimskou intoleranci. Libanonka Brigitte Gabrielová, kritizující islám z pozice křestanské menšiny, nakonec našla útočiště v Izraeli, který se od malička učila nenávidět. Gabrielová založila American Congress For Truth, organizaci, jež si vzala za úkol informovat o kořenech středovýchodního konfliktu, nebezpečí islámského totalitarismu a o nutnosti arabsko-izraelského smíření.
Nonie Darwishová, narozená v Káhiře a vychovaná v Gaze, konvertovala ke křesťanství a usiluje na svých stránkách ArabsforIsrael.com o překlenutí kulturní a historické propasti mezi muslimským světem a Izraelem.
Iršad Manží jakoby vypadla z náborové příručky binghamptonské university - pakistánská uprchlice tmavé pleti, narozená v Ugandě a lesbička. Aniž by se však utápěla v nesmyslnostech "gender studies", Manží s jedenácti dalšími muslimskými intelektuály, mezi nimi Salman Rushdie, vydala manifest "Společně čelem novému totalitarismu", jako odpověď na fatwu proti Rushdiemu a na hrozby zabitím každému, kdo se opováží radikální Islám kritizovat. Manží byla pozvána k přednáškám na téma mezinárodní bezpečnosti a terorismu na Yale.
O tom, jak jsou tyto hrozby reálné, může vypravovat Ali Hirsí, muslimka ze Somálska, žijící nyní pod 24 hodinovou ochranou v Holandsku. Ali Hirsí spolupracovala s režisérem Theo van Goghem zavražděným před dvěma lety muslimským fanatikem. Na těle zavražděného ležel papír se slibem stejného osudu pro Ali.
První rozhovor s Jásirem Arafatem, který jsem četl - byl otištěn v šedesátých letech v tehdy téměř kultovním magazinu 100+1 zajímavostí -, sepsala velmi temperamentní a levicově orientovaná Italka Oriana Fallaci (jinak by byl těžko publikován). Jako reportérka se počátkem osmdesátých let Oriana dostala do Libanonu a stala se očitou svědkyní občanské války vyprovokované Palestinci vyhnanými z Jordánska. Tato zkušenost změnila její vnímání světa a Fallaciová se stala nesmiřitelnou kritičkou islámského radikalismu. Její román "Vztek a pýcha" je literárním zpodobněním kolize západní civilizace s islámským světem - v závěrech se velmi přibližujícím Hutchinsonově projekci.
"Útlak žen v muslimském světě," uzavírá Stillwellová, "a hrozba, kterou představuje právům žen na celém světě, by měl být příštím cílem emancipačních snah feminsmu. Buď se feministky tohoto cíle chopí, nebo je jejich pokrytectví odsoudí do role historické bezvýznamnosti."
