Je Amerika s nálepkou „Obama“ lepší, než byla Amerika s visačkou „Bush“? Složili tamní voliči cosi jako reparát z pošramoceného „amerického snu“? Hlouposti. Je to stále stejná Amerika a stejný sen. Obama jen přinesl iluzi, že ho zase bude snadné milovat. Spojené státy nejsou jen obyčejná země nebo velmoc. Byly minimálně celé dvacáté století symbolem svobody, prosperity a šancí.

Milovat Ameriku neznamená zbožňovat její obyvatele, jejich kulturu ani přírodní krásy, ale upnout se právě k výše zmíněným hodnotám.

Jsou univerzálně platné a činí svět lepším. Nebo minimálně učinily lepším Ameriku. Ta se stala laboratoří, která prokázala, že důsledné lpění na těchto hodnotách může přinést prosperitu. Proto je antiamerikanismus tak nepohodlný a navíc přináší paradoxy. Většina těch, kteří proti Americe protestují, zároveň touží po americkém standardu a způsobu života. I teroristé často pijí colu a mají oblíbené hollywoodské filmy.

Antiamerikanismus vyrůstal v minulosti z komplexů, zloby a ideologické omezenosti. Až za Bushovy vlády byl vytažen z nízkých pater lidské povahy do vysokých pater politiky. Evropa, a to zejména ta západní, se stala antiamerickou. Ale důvodem nebyl Bush, nýbrž zjednodušeně řečeno rozpad bipolárního světa a globalizace. Obojí velmi rychle „vyexportovalo“ americké hodnoty do světa. Ovšem ukázalo se, že bez Američanů tak nějak nefungují. Lépe řečeno, že nefungují bez jejich pracovitosti, disciplíny a odvahy.

Žít americký sen je mnohem obtížnější než ho jen snít. Také proto, že není vždy fungujícím a samospasitelným receptem.

Dokazují to například vojenské neúspěchy v Iráku či právě probíhající finanční krize. Je těžké z toho vinit americké hodnoty či odmítnout americký životní styl. Vždyť je tak pohodlný! A tak si svět našel náhradního viníka v nesympatickém a osobnostně komplikovaném Georgi Bushovi.

Historie nejspíš prokáže, že byl dobrým nebo minimálně průměrným prezidentem ve výjimečně obtížných časech. A že právě americké hodnoty reprezentoval velmi jasně a pevně. Výroky Jiřího Paroubka o „světovém četníkovi“ či Lubomíra Zaorálka o „sametové revoluci“, která snad smetla jakousi totalitu, nejsou jen prázdným blábolením. Odhalují způsob myšlení, z kterého nejdřív vyrostl antiamerikanismus, a když jeho nositelé zjistili, že je to ideologie v současném světě bezvýchodná a nepraktická, tak z něj také vyrostla láska k Obamovi. Nemá žádné jiné kořeny.

Barack Obama je nepochybně mimořádně charizmatickým a úspěšným politikem. Ale to se bavíme o formě, nikoliv o obsahu. Kromě černých či hispánských voličů a kromě příznivců levicového liberalismu rozhodli o jeho zvolení ti voliči, kteří chtějí, aby Ameriku svět zase miloval. A vyšli tak vstříc nám, kteří Ameriku milovat chceme. Jen mám strach, že tohle nedorozumění může skončit velkým zklamáním.

MfD, 10.11.2008