Neviditelný pes

SVĚT: Něco na tom bude...

6.2.2007

Sebedůvěra klimatologů, kteří "rozhodli", že za globální oteplování může člověk, je neskutečná. Toto rozhodnutí mi připomíná nedávné "rozhodnutí" o vyloučení Pluta z planet. Jenže je nesrovnatelné co do možného dopadu. 90 % je hodně pro šanci vyhrát ve sportce, ale málo pro spolehlivost letadla, do kterého chceme nastoupit.

Odborníci "předvídají" výraznou změnu podnebí do roku 2100. Proč 2100? Proč ne 2089 nebo 2115? Že by jim vyšlo ten kulatý letopočet tak přesně? Nebo na 90 %? Průměrná teplota stoupne o 1,1 až 6, 4 stupně. To je setsakra velký rozptyl, nemyslíte? A další a další podobné zaručeně vědecké odhady. Samolibost typu "poručíme větru, dešti" z podobných závěrů jen čiší. Říkám tomu zpupnost, technokratické přesvědčení, že rozumíme všemu, že víme, jak co funguje, nebo aspoň víme, s jakou jistotou to víme.

Jen krůček nás pak dělí od okamžiku, kdy podlehneme pokušení, disponujíce příslušnými zdroji a technologiemi, a zkusíme řícení se do záhuby ovlivnit, zastavit, zmírnit. S ohledem na počet a intenzitou vlivů, které se na globálním oteplování, pokud ovšem tento jev vůbec existuje, podílejí, je přinejmenším na 90 % jisté, že se to celé posere.

Kysličník uhličitý se stal strašidlem, ačkoli jeho existence je nutnou podmínkou pro život na této planetě. Příroda sama namíchala jeho poměr a sama ho také udržuje v poměru k ostatním složkám atmosféry. Naprosto nesmyslné a nekvalifikované je uvádět jeho rostoucí procento, aniž by se řeklo, že to přece musí být na úkor kyslíku a dusíku, o vodních parách nemluvě. Kdo ví, jaké jsou optimální hodnoty jednotlivých složek? Na základě čeho do toho kecáme? Samolibá nadutost, že všemu rozumíme, nestačí. Ekosystém není dřevěný vláček, se kterým si můžeme jen tak hrát.

Volání po neměnnosti klimatu, resp. po jeho "stálosti", naprosto ignoruje vývoj. Stejně jako se vyvíjí vesmír od počátku do dnešního stavu, bude se vyvíjet i dál, až do konce. Pro vznik života jsou potřeba jisté parametry prostředí, a to v poměrně velmi úzkém rozhraní. Je tedy zřejmé, že život na Zemi (a jinde) jednou zanikne. Ten zánik nebude - s výjimkou katastrof - náhlý. Před desítkami let nás strašili odborníci tím, že konec jednou přijde v důsledku vyhoření Slunce a vychladnutí Země. Prognózy o apokalypse v důsledku poklesu průměrné teploty jsou stejné jako při jejím vzrůstu. Prognózy tohoto druhu jsou stejně kvalitní jako předpovědi počasí.

Klima se tedy vyvíjet bude bez hledu na naše přání a eventuální zásahy. Můžeme se chovat nějak racionálně, to je pravda, ale jen v jistých mezích. Kromě toho, z globálního pohledu, se lidé na různých místech planety chovají v různých záležitostech mnohem iracionálněji a nikomu to moc nevadí. Bída, násilí, drancování surovin, ničení životního prostředí, bídné pracovní podmínky... lokálně je toho víc než dost a tady se dá udělat mnohem víc, než spekulovat, jak zastavit oteplování vypouštěním milionů koleček do vesmíru, aby zastínily Zemi.



zpět na článek