1.

Jisté je, že na něj roku 1980 střílel „docela obyčejný“ Mark David Chapman (nar. 1955), a k. když „vykonal, co vykonal“, klidně se posadil na tutéž zem, na které Lennon umíral, a pokračoval v četbě Salingerova (nar. 1. 1. 1919) románu Kdo chytá v žitě (1951). Anebo četbu přinejmenším věrohodně předstíral (asi jako nějaký reklamní agent).

Tak co s takovým hajzlem? Inu, sebrali ho - jako zralou hrušku - a zavřeli na dvacet let. Do basy. Dvacet roků uplynulo a Chapman se během nich podle všeho choval vzorově, nicméně, tedy jestli nikde nikdo nic nekamufluje, na svobodě není dodnes. A také proto se opětovně vyrojily konstrukce typu „už je venku dávno“ anebo „je mrtvý a na jeho židli se dívá na televizi již úplně někdo jiný“, tedy jen typické fámy. Ale otázka účasti CIA zůstává také na pořadu dne. Vracívá se tam. Až příliš svobodně smýšlející Brit byl totiž touto tajnou službou prokazatelně sledován.

A ptáme se: mohl snad být Mark Chapman jenom podplacenou a nastrčenou figurou? A odpovídáme si: Sotva.

Je to jen laciná konspirační teorie, ne? Až za vlastní Lennonovy dlouhé vlasy přitažená!

Snad ano. Ale…

2.

Jak to vlastně začalo? Tak, že John byl Chapmanovým idolem.

To pod Johnovým vlivem hrál budoucí vrah na kytaru, to pod jeho vlivem začal brát ve čtrnácti marihuanu a LSD. Už v mládí také Chapman přečetl příběh frustrovaného teenagera Caulfielda, tedy chlapce na pokraji nervového zhroucení. Mluvím o románu Kdo chytá v žitě.

Tam na zemi, těsně před Lennonovým bydlištěm Dakota měl Chapman tu knihu v rukou zcela demonstrativně, i když pochopitelně bez jakéhokoli Salingerova „doporučení“. Sedělo, četl, vzpomínal. Zpočátku Lennona miloval, ale postupně měnil názory, snad jak duševně dospíval, snad jak ztrácel iluze, snad jak se „kazil“, nejspíše tu ale hrálo všechno dohromady. Chapman, zdá se, odhalil v Lennonovi i komunistu (pojednou) a jako křesťana ho začala iritovat hudebníkova provokativní věta o Beatles, kteří jsou prý „větší než Ježíš“.

Chapman výrok bezesporu vnímal jako rouhání a vzpomeňme tady i na současné hysterčení islamistů vždycky, když se jim sáhne na vzácný kov. Na pochybného Proroka. Promiňte, nepochybného!

Chapman tedy začal svého guru vidět nově a složil dokonce parodii na písničku Imagine, ve které se zpívá: „Představ si, že John Lennon je mrtvý.“

Ano, i to prokazatelně udělal. A není pochyb, že právě takováto narušená (ať už více anebo i méně) osobnost se občas může „hodit“ všeliké mocné organizaci. Nejspíš pak takové, která už si dávno platí odborníky na podchycování podobných existencí a experty na jejich zpracovávání. A na jejich postrčení „před vhodné domy“, dodávám. Právě takovým beránkem že by ale byl i Mark Chapman?

Nevíme, nevíme, těžko nám ale zakázat, abychom nezkoumali události dál. A neuvažovali nad nimi. Proč ne? Také Chapman přece uvažoval, vyvíjel se a… A posléze přestal Lennonovi věřit i toho „komunistu“. Co se stalo? Viděl už v Angličanovi pouze podvodníka, který se od jisté chvíle (anebo dokonce „už od začátku“) pouze přetvařuje?

Viděl? A proč se pan Lennon přetvařuje? Pro peníze.

Ty Chapman neměl. Nebyl v klidu. Taky hrdina románu Kdo chytá v žitě cítí až zoufalou zlost. Na koho? Na přetvařující se dospělé. „Šaškárna!“ Tak říká Salingerův hrdina „dospělému“ životu. Má svou pravdu. A Mark Chapman? Zatoužil ze sebe podle všeho udělat jakéhosi Holdena Caulfielda své generace.

Je to jisté? Skoro. Prokazatelně totiž před vraždou zatelefonoval do Bantam Books a upozornil, že mají čekat zvýšený zájem o dotyčnou Salingerovu knihu!

Opravdu jako agent.

3.

Chapman asi dodnes žije. Pokud vím, tak i dál sedí. U televize, nejspíš. Je ale zdravý? Je to blázen? Kdo to přesně je? A kdo to ví, není-li Boha, a kdo zná všechny detaily? Všechny Chapmanovy pohyby ve dnech před vraždou? Nejsou totiž dodnes úplně zmapovány.

Otázkou zůstala i jeho činnost v mezinárodním programu organizace YMCA. Souvisela s ní však určitě i Chapmanova účast v občanské válce v Bejrútu (1975). Již tehdy byl podle jedné teorie poprvé kontaktován nějakou tajnou službou. Na kontakt mohl ale nemusel navazovat prokázaný Chapmanův pobyt na Havaji těsně před vraždou. Dne 12. listopadu roku 1980 se totiž budoucí Lennonův vrah, vcelku chudý to člověk, vypravil na ostrovy. A podle oficiální vyšetřovací verze tam mimo jiné anonymně telefonoval do hotelu Ili Kai v Honolulu. Co říkal do sluchátka? „Máte v budově bombu.“

Opakuji: Podle oficiální verze. Skutečně volal? Osobně o tom někdy trochu pochybuji.

Možná… Možná to mělo jenom tak vypadat, že volá… a že je tedy pošuk. Kdo ví.

4.

Říká se něčemu podobnému vysoká hra patriotů? Anebo se něčemu podobnému spíš říká planá fantasmagorie? Snad kdyby byl ještě na živu starý dobrý doktor Ludvík Souček, tak bych moc rád slyšel to jeho řešení!

5.

Chtěli udělat z Chapmana už předem blázna? Možná. Dne 6. prosince 1980 se každopádně vrátil do New Yorku a v podvečer 8. 12. požádal Johna Lennona o autogram. Obdržel, co chtěl, ale on vlastně hlavně sondoval terén… A dodával si odvahy. V půl desáté večer se vrátil s revolverem (naplněným kulkami s dutými špičkami) a číhal na Johna před Dakota Apartments. Ona číhaná trvala „nekonečných“ patnáct minut. Po akademické čtvrthodince pána Boha okolo John Lennon naneštěstí opravdu procházel. Chapman neváhal. Pětkrát zpěváka střelil zezadu. Lennon skonal během dalších pár minut a dovolte mi i jednu osobní vsuvku. Bylo mi šestnáct. A spolužák a kamarád Vašek Chýlek, tak ten již od dětství sbíral o Lennonovi kdejaký plk. Nikdy už nezapomenu, jak to ráno vstoupil zdrceně do třídy.

6.

Co ještě dodat? John Lennon byl bezesporu politicky nejangažovanějším rockerem své generace a když se přestěhoval do USA, okamžitě začal být sledován. Dělo se to. A FBI měla ve chvíli jeho smrti už dvousetstránkový fascikl. Ale nejen to. Některé stránky navíc kopírovala a kopie posílala právě CIA. Její pověstný homosexuální ředitel J. Edgar Hoover vydal v dubnu roku 1972 ohledně „Johna Lennona z Liverpoolu“ tyto instrukce:

„Lokalizujte subjekt a veďte v patrnosti všechny jeho aktivity včetně toho, že je silným uživatelem narkotik.“

Aktivity? Pro „revoluční aktivity“ začal být John Lennon pokládán za prokazatelnou „hrozbu pro bezpečnost Ameriky“. Odposlouchávali mu telefon a některé záznamy FBI přímo vybízejí agenty k „neutralizování“ jeho rozvratných aktivit. K neutralizaci. Je proto divu, že už onoho roku 1972 řekl zpěvák vydavateli: „Jestli se něco stane Yoko Ono anebo mně, tak to nebude náhoda.“?

7.

Mark Chapman je možná cvok, jak ho charakterizoval už nebožtík Truman Capote, ale bezpochyby udržoval celý svůj svobodný život kontakty s už zmíněnou organizací YMCA, tedy s Křesťanským sdružením mladých mužů. To mělo zase kanceláře ve stovce zemí světa a není proto divu, že do něj pravděpodobně infiltrovala CIA. Roku 1975 poslalo toto lidumilné Sdružení Chapmana jako zástupce až do zmíněného Bejrútu, kde byl prokazatelně „cvičen jako stráž“. Taky tehdy z neznámých důvodů požádal o vyslání do Sovětského svazu, k tomu ale využit nebyl, vrátil se naopak do Spojených států a, pozor, už roku 1978 znovu cestoval po světě. Dlouho také pobýval na Havaji. Přesto či právě proto jeho složka v ústředních archivech YMCA zcela chybí. A osudná Havaj? Není vůbec vyloučeno, že právě tam CIA organizovala výcvik svých agentů, respektive jisté jejich odrůdy: úkladných vrahů. A Chapman žil na Havaji tři roky a znovu těsně před vraždou. 2. prosince 1980 však odletěl do Chicaga, přičemž jeho letenka byla zpáteční. V Chicagu strávil, kdo ví proč, tři dny, a až potom odletěl (jako by úplně neplánovaně) do New Yorku, kde se však v jeho hotelovém pokoji dodatečně našla úplně jiná letenka, podle data na níž opustil Havaj až 5. 12., aby se tedy v Chicagu vůbec nezdržel. „Ty tři dny chybí,“ jak by řekl poručík Columbo.

8.

Vidíte, jak je to zábavně složité.

Po zákeřné vraždě Chapman klidně vyčkal příchodu policie zahleděný do knihy Kdo chytá v žitě, tedy do ceněného díla, jehož autorem je bývalý důstojník zpravodajské služby J. D. Salinger, samotářský spisovatel, který se před světem ukrývá už skoro šedesát let. Za druhé světové války ale aktivně sloužil v kontrarozvědce, která spolupracovala s organizací OSS, předchůdkyní to CIA. Jistě, jen další poťouchlá náhoda, uznávám. Asi jako ta, že Kdo chytá v žitě bylo nalezeno také u Johna Hinckleyho, který spáchal 30. března 1981 atentát na Ronalda Reagana.

9.

Chapman se však nejenom nechal zatknout, on se svým okamžitým a plným doznáním viny i rafinovaně(?) vyhnul jakémukoli soudnímu procesu, a co je podle mne nejzvláštnější, zcela dobrovolně(?) se tím připravil o veškerou pozornost médií.

Nechtěl snad slávu? Co tedy? Nechtěl pozornost, tak jako většina vrahů celebrit?

Zdá se, že ne. Že po ní skutečně neprahl. To jsou holá fakta. Ve vězení Chapman dokonce rok co rok odmítal až čtyřicet žádostí o rozhovor! Ať už rozhovory s televizemi či tiskem. Vražda Johna Lennona nebyla také následkem jeho jednání nikdy vyšetřována žádnou komisí a Mark David Chapman ovšem rovněž nikdy nebyl prohlášen za duševně chorého. Osm roků po vraždě o něm naopak prohlásil vrchní inspektor newyorské policie Arthur O´Connor následující: „Mark byl možná někým využit. Viděl jsem ho ten večer, kdy spáchal vraždu... Pozorně jsem ho sledoval. Vypadal, jako by byl někým naprogramován.“

10.

Mnozí šťouralové bohužel kladou i další vlezlé otázky. Tak třeba: Účastnil by se Lennon, kdyby nezemřel, vzápětí konaného pochodu na podporu stávkujících japonských dělníků pracujících v Americe? Odpověď zní: Ano, měli to s Yoko Ono v plánu.

Ale podnítil by tím Angličan snad nějaký „hromadný“ odpor vůči politice Ronalda Reagana? O tom, myslím si nejen já, lze více než pochybovat.

Tak či tak, nikdy k tomu už nedošlo. A stačilo tak málo. Jen jediné zvolání: „Pane Lennone!“ A pět střel dum-dum do zad.

Hned čtyři z nich byly smrtící.

Byla to všechno jenom náhoda?