Stále se prohlubující antagonismus mezi zastánci Bushovy irácké strategie a jejími odpůrci, denně rozebíraný v amerických médiích a dokumentovaný hašteřením na Kapitolu, má také stále větší negativní vliv na soudržnost spojenecké koalice. Obyvatelstvo většiny západoevropských zemí, včetně Británie, je proti přítomnosti jejich vojenských jednotek v Iráku. Politici v těchto zemích získávají body sliby o včasném stažení. Odchod ukrajinských vojáků slíbil během loňské "oranžové revoluce" i dnešní ukrajinský prezident Viktor Juščenko. Ukrajinci spolu s Bulhary mají v Iráku 1250členný vojenský kontingent, který začnou stahovat v polovině prosince.

Z původních 50 tisíc koaličních vojáků z 38 zemí jich dnes v Iráku zbývá 24 000 - z 27 zemí - většinou v týlových rolích. Největší bojový kontingent má v oblasti Velká Británie - 8000 tisíc vojáků v Iráku a 2000 v regionu. Japonci a Jihokorejci poskytli ženijní jednotky, které se striktně věnují rekonstrukci. Přesto i v Japonsku vzrůstá opozice, proti nasazení v Iráku je téměř 70% dotázaných ve výzkumu veřejného mínění. Za těchto okolností bude parlament 8. prosince rozhodovat, zdali pobyt 600 vojáků prodlouží. Také jihokorejský parlament bude v prosinci rohodovat, zda v první polovině příštího roku stáhne 1000 z celkového počtu 3200 vojáků. Jižní Korea má po Británii druhý největší kontingent v Iráku. Zcela se stáhli španělé a prakticky i Holanďané. V dubnu jich bylo v Iráku ještě 1400, dnes zůstává 19, z toho v Bagdádu je jediný osamělý holandský voják.

Bushova snaha koalici rozšířit, o níž mluvil i v projevu o Strategii k vítězství, evidentně vyznívá do prázdna. Prakticky jedinými státy, v nichž má jakous-takous podporu, jsou bývalé sovětské republiky a částečně i Polsko, kde se však podpora víceméně omezuje na vládnoucí garnituru. Poláci a Italové cvičí nové irácké policejní jednotky a odchod těchto instrukotů byl pro Američany obzvláště nepříjemný. 120 mongolských válečníků, přislíbených Bushovi za jeho návštěvy Ulán-batoru, Američanům trn z paty nevytrhne.

Situace v Polsku po parlamentní prohře levice trochu změnila. Nový ministr obrany Radek Sikorski je tento týden ve Washingtonu, kde projednává revizi původního plánu Kwasniewského vlády na lednové stažení 1400 Poláků. O prodloužení pobytu bude hlasovat Sejm v polovině měsíce. "Nějaký menší poradensko-stabilizační útvar by mohl v Iráku zůstat i pro příští rok," řekl AP plukovník Zdislaw Gnatowski z polského generálního štábu.

Také italský premier Berlusconi pod tlakem veřejného mínění povolil a vojenští plánovači předloží v nejbližší době parlamentu časový rozvrh na stažení 2800 Italů. Mělo by k němu dojít postupně po třísetčlenných skupinách a po dohodě s iráckou vládou a spojenci..

Těžkou ranou Američanům by byl odchod Britů. Tony Blair zatím tvrdí, že nic podobného neplánuje, ale jeho ministr obrany John Reid se už nechal slyšet, že postupné stahování jednotek by mohlo začít v polovině příštího roku. Australský ministr obrany odhaduje, že polovina z 900 Australanů by mohl opustit iráckou provincii Muthanna v květnu 2006.

Zatím pouze Litevci slíbili, že zůstanou do roku 2007, Bosna poslala nový tým 36 specialistů na odstraňování min a zůstane i 150 Azerbajdžánců (jelikož jsou to muslimové, je jejich přítomnost i přes zanedbatelný počet významná), kteří si pochvalují jak jsou s nimi Američané spokojeni.

Otázkou zůstává, nakolik jsou plánované redukce výsledkem domácích politických tlaků a nakolik i výsledkem pokračující stabilizace Iráku. Bush byl v tomto ohledu v projevu jako obvykle dost vágní nic neříkající větou: "Jak se mění naše situace na místě, tak se bude měnit i postavení našich koaličních partnerů. Jak my, tak Iráčené musíme s našimi partnery koordinovat úsilí zabezpečit dosažené výsledky."

Právě to zabezpečení výsledků je Achillovou patou "budování státu". Mariňáci s iráckými komandy sice dokáží během dvou dní vyčistit kdejaké hnízdo rebelů, ale už nedovedou zabránit, aby se po jejich odchodu zase nevrátili. Čtvrtečních deset mrtvých zabitých improvizovanou bombou ve Faludži je toho smutným důkazem. Podmínkou sine qua non stabilizovaného Iráku je rychlé vycvičení dostatečného množství spolehlivých bezpečnostních jednotek, které budou schopny vyčištěná území držet bez spojenecké pomoci. Do té doby je každá redukce sil kontraproduktivní, neboť by cyklus každodenních ztrát jen prodlužovala.