Spilebergův film a skutečnost

V právě uvedeném filmu Mnichov ztvárňuje Spielberg příběh izraelského komanda, jehož úkolem bylo zlikvidovat příslušníky palestinské teroristické organiace Černé září zodpovědné za masakr izraelských olympioniků na olympiádě v Mnichově. Tím ovšem podobnost se skutečností končí a Spielberg se tím netají. Jde mu o víc než o akční dokudrama. Snaží se vniknout do myšlení a pocitů lidí, kteří se podvolili tento úkol pomsty, slíbené tehdejší ministerskou předsedkyní Izraele Goldou Meirovou pozůstalým atletů, vykonat. Agenty zpočátku přesvědčené, že jsou nástrojem spravedlnosti, začínají s přibývajícími atentáty přepadat pochybnosti o morálnosti odvety. Přestávají si být jisti vinou "cílů", které mají zlikvidovat, i smyslem a efektivností atentátů na potření terorismu.

Z načasování filmu a jeho morálního podtextu je patrné, že Spielberg se snaží načrtnout paralelu s reakcí Bushovy vlády na masakr 11. září 2001. Potvrzuje to i poslední záběr filmu, v němž jsou v pozadí manhattanská dvojčata. Se Spielbergovým viděním můžeme souhlasit či je odmítat, ale nelze mu upřít právo zkoumat dúsledky násilí terorismu i odvety, která se pohybuje na hranicích civilizovaným světem sdílených etických hodnot. Spielbergovi kritici tvrdící, že umělec si může dovolit luxus morální relativizace, neboť nenese žádnou zodpovědnost za bezpečnost spoluobčanů.

Ve Spielbergově pojetí Palestinci začnou vraždami a Izraelci odpoví vraždami, Palestinci mají rodiny a vlastní pojetí svědomí, Izraelci také mají rodinné zázemí a začíná je hryzat svědomí. Jenže v této rovině se nakonec rozplývá fakt, že Mossad zastřelil nevinného číšníka omylem, zatímco pro palestinské teroristy byli nevinní civilisté cílem.

Snad nejlepší odpovědí na Spielbergův film je dokument uvedený satelitní televizí Discovery "Munich: Real Assasssins". V dokumentu vystupují, snad poprvé veřejně, skuteční agenti Mossadu, kteří atentáty provedli - byť ve stínu, takže je nelze identifikovat - a jejich řídící orgány. Koncem září 1972 si Golda Meirová pozvala pozůstalé po atletech a slíbila jim, že Izrael vypátrá a zlikviduje palestinské atentátníky. Za tím účelem vytvořila tzv. Výbor X a úkolem pod krycím názvem "Hněv boží" byl pověřen Mossad. Na rozdíl od filmu Golda osobně nikoho nevybírala a agenty ani neznala.

Mossad rozejel pečlivou zpravodajskou akci. Při získávání informací významně pomohli sami Palestinci. Organizačně rozdrobení do frakcí sami nevěděli, kdo všechno za Černým zářím je, a nevědouce, že Mossad značnou část jejich komunikace monitoruje, přivedli exekuční komando Mossadu "Kidon" k prvnímu z organizátorů, Waelu Zweiterovi, synovci Yasira Arafata, evropskému organizátoru PLO ve službách libyjské rozvědky v Římě. Agenti Mossadu do něj vyprázdnili dva zásobníky z berett .22 opatřených tlumiči, když vstupoval do výtahu v domě, kde bydlel. Do konce roku 1973 takto zlikvidovali další čtyři příslušníky Černého září. Operačním cílem nebyla jen přímočará likvidace teroristů, ale zároveň psychologická válka, která měla mezi palestinskými organizacemi zasít strach, že si nemohou být jisti životem nikde na světě.

Podařilo se jim to dalším atentátem v Paříži, který v dokumentu popsal tehdejší šéf Mossadu David Kimche. Pařížský koordinátor PLO Mahmoud Hamshiri v televizním interview pro francouzskou televizi prohlásil, že se v Paříži cítí v bezpečí. Tím zpečetil svůj osud. Pod záminkou interview byl vylákán z bytu, který Izraelci zmapovali. Jako nástroj pomsty vyrobili přesnou kopii jeho telefonního stolku s mramorovou deskou, který naládovali výbušninou a tajně vyměnili. Pak jen počkali až Hamshiriho žena s dcerou opustí byt a zavolali. Poslední, co Hamshiri v životě udělal, bylo, že zdvihl sluchátko.

Pátou obětí Kidonu se stal Zaid Muchassi, který na Kypru vystřídal ve funkci koordinátora PLO a residenta KGB mnichovského atentátníka Abada Al-Chira zastřeleného krátce před tím. Mossad tak iniciativně doplnil seznam kandidátů na základě logické úvahy, že když ve funkci koordinátora PLO a KGB byl terorista, jeho nástupcem bude také mizera. Touto akcí komando Kidonu překročilo hranice plánu "Božího hněvu", který byl zaměřen striktně na organizátory a atentátníky mnichovského masakru. Při atentátu na Muchassiho přišel o život i první "nezúčastněný", byl to ruský agent KGB, který při útoku na palestince instinktivně sáhl do kabátu a Izraelci neponechali nic náhodě. Šéf operace Mike Hariri z toho nevyvodil vůči členům komanda žádné represe. Sovětský agent nebyl v očích šéfa izraelské rozvědky zrovna nevinným civilistou.

Na jaře 1973 Mossad zjistil, že do Bejrutu se přestěhovali tři z hledaných Adwan, Najjar a Nasser. Kemal Adwan byl údajně koordinátorrem teroristických akcí PLO namířených na území Izraele. Všichni tři bydleli v jedné bejrútské ulici trvale hlídané ozbrojenci PLO. Hariri proto požádal o pomoc speciální jednotky izraelských ozbrojených sil. 10. dubna 1973 bylo vše připraveno a izraelští commandos se v noci vylodili z gumových člunů na bejrútské pláži. Tam už na ně čekali izraelští agenti s auty. Pod velením budoucího premiéra Ehuda Baraka se útočníci rozdělili do tří oddílů. Barak ještě s jedním z vojáků v ženských šatech a v parukách a dalšími dvěma střelci v civilu předstírali randící čtveřici a zajišťovali akci na ulici, když k nim přistoupil palestinský gardista a vytáhl pistoli. Ve zmatku přestřelky se podařilo určeným atentátníkům zabít všechny tři označené příslušníky PLO. Kemal Adwan sice ještě vytáhl pistoli, ale proti izraelským profesionálům s UZI neměl šanci. Byl zastřelen ve dvěřích ložnice před očima manželky a dvou dětí. Při výbuchu, který vylomil dveře Adwanova bytu, zahynul libanonský soused. Na ulici se přestřelka změnila v bitvu, v níž Izraelci pobili na stovku Palestinců a bejrútských policistů při ztrátě dvou vlastních lidí.

Hlavní organizátor a velitel mnichovské akce Černého září Ali Hassan Salameh však Mossadu stále unikal. Až začátkem léta 1973 se dostala do rukou Mossadu spolehlivá informace. Salameh se skrýval v Lillehammeru v Norsku. V té době Hariri neměl volný team atentátníků a po poradě s Kimchem se rozhodli rychle vyslat komando sotva základním kursem prošlých agentů. Přispěli tak k tragedii a zároveň k jednomu z nejhorších selhání Mossadu. Izraelští mstitelé identifikovali Salameha podle fotografie, vystopovali jeho pravidelné cesty na kole a vytipovali místo útoku. Jejich pohyb v malém Lillehammeru však nezůstal místním utajen a zpovzdálí se o ně začala zajímat norská policie. Salameh přišel na vytipované místo s těhotnou ženou. Ani to atentátníky nevarovalo a údajného Salameho rozstříleli jako řešeto. Byl to tragický omyl. Zavražděn byl nevinný marocký číšník Achmed Bouchiki a jak so později ukázalo, informace o tom, že je to Salameh, Izraelcům podvrhl palestinský doubleagent. Norská policie atentátníky zatkla a pět jich bylo odsouzeno pro zabití na dva až pět let. Navzdory rozsudkům bylo všech pět propuštěno už po 22 měsících.

Ve světě se celkem pochopitelně zdvihla dobře organizovaná vlna protestů a PLO získala v Evropě sympatie. Mnichov byl zapomenut. Také v Izraeli ztratila odvetná akce Boží hněv na přízni. Hlavně vdovy po olympionicích Spitzerovi a Springerovi odsuzovaly zabíjení Palestinců napojených na Černé září jako pokles na stejnou morální rovinu s teroristy. Po tipu, že Salameh je ve Švýcarsku, postřílelo komando Kidon tři Araby v kostele, ale ani jeden z nich nebyl Salameh.

Aktivita londýnského Kidonu (hebrejsky "bajonet") nezůstala utajena. Po večírku v hotelu Evropa jeden z členů komanda odešel na pokoj s krasavicí, s níž se seznámil u baru. Ráno byl v pokoji objeven zastřelen. Izraelci ženu vypátrali v Amsterdamu a zjistili, že je to námezdná atentátnice a zastřelili ji nedaleko jejího bytu. Za tuto akci bylo komando staženo a potrestáno. Zřejmě hlavně proto, že se zabitím nájemné střelkyně nikdy nezjistilo, pro koho pracovala. Po tomto incidentu Hariri celou operaci zrušil, ale na rozdíl od Spielbergova filmu se členové Kidonu nemínili vzdát. Znovu vytipovali Salamehův pobyt tentokrát v Gibraltaru. Když se přiblížili k domu, kde se měl skrývat, narazili na arabského strážce s AK 47. Setkání Arab nepřežil. Po tomto posledním neúspěchu byla celá akce odvolána.

Salameh se najednou objevil sám. A to ostentativně po boku Yasira Arafata na zasedání OSN v New Yorku. Než se Mossadu podařilo něco zorganizovat, Salameh se opět vytratil. Objevil se až v roce 1979 v Bejrútu po boku libanonské Miss Universe, kterou si vzal za ženu. Tentokrát si Mossad příležitost ujít už nenechal. Po krátkém sledování agenti Kidonu vytipovali Salamehovu denní rutinu. Když jednoho dne šel svou pravidelnou cestou, ve chvíli, kdy míjel u chodníku zaparkované auto, stiskl agent kidonu tlačítko dálkového ovládání. Vůz vybuchl a Salameh byl na místě mrtev.

Z původních atentátníků zůstal naživu pouze jediný - Al-Gashey, který se poučil z osudu spolubojovníků, přerušil veškeré styky s PLO, příbuznými a zmizel. Naposled o něm bylo slyšet v roce 1999, kdy v hlubokém inkognitu poskytl interview filmovým dokumentaristům. Do konce života však zůstane mnužem bez identity, psancem na útěku.