Od soboty do čtvrtka si libovat v konzumu a v pátek demonstrovat za lepší, asketický svět podle Grety Thunbergové. Dnešní mladá generace na Západě se usilovně snaží nalítnout aparátčíkům nové diktatury dobra, stejně jako generace mladých po druhé světové válce.
Konzum a klima
Nedávný reprezentativní výzkum německé agentury Forsa ukazuje, že mládež sice za klima demonstruje, chodí za školu a okřikuje své rodiče, ale v nákupní zóně to zas tak nebere a systematicky hřeší proti svému ekologickému náboženství. Při nákupech totiž hraje pro 16-25leté ekologická udržitelnost jen zcela podružnou roli. Nejdůležitější je pro ně cena, kvalita a vzhled produktu.
Když jde o oblečení, tak pouze 2 procenta mladých berou ohled na ekologickou udržitelnost a pro 79 procent rozhoduje kvalita a vzhled. Technické přístroje mládež nakupuje ve 46 procentech podle kvality a image výrobku a nejmenší význam (5 procent) má ekologická udržitelnost. No a když se jede na dovolenou, tak je pro 59 procent 16-25letých nejdůležitější cena a jen pro 5 procent ekologické důsledky. Takže Eko-Gréta poctivě plachtí do Ameriky a její přívrženci nad ní přefrčí letadlem.
Takhle nedůsledně se chovají ti, kteří prostojí pátky před školou anebo táhnou ulicemi a s nasazením života ruší dopravu těch, kteří pracují. A někteří dokonce neohroženě vyvěšují jehovistické plakáty o konci světa a pokřikují na ostatní, po vzoru své Jany z Arku: „Co si to dovolujete!“
Takhle to vypadá v Německu a cosi mi říká, že u nás je to dost podobné. Ve všech rozvinutých společnostech vyrůstá mladá generace v blahobytu. A konzum je opiát, který z lidí dělá autonomně bloudící nakupní košíky.
Jo, když jsem byl mladý
Každá nová generace vyčítá té předchozí, že všechno dělá špatně. Ještě si na ten báječný pocit vzpomínám. Mohl jsem cokoliv zatracovat a kritizovat a nemusel dokazovat, že to umím aspoň tak dobře jako dospělí.
Také dnešní mladí lidé dokáží své rodiče snadno sjíždět, přestože jim předchozí generace připravily zcela komfortní prostředí. Ale má to háček. Čím lépe se jim vede, tím později a hůře jsou připraveni na samostatný pobyt ve světě dospělých. Dospělost totiž znamená domýšlet a nést následky svého chování.
Konzumní chování mladých, o kterém jsem psal úvodem, dokazuje, že revoltující generace klimatiků nevnímá rozpor mezi svými slovy a činy a není připravena na život v asketickém světě, který při Fridays for Future umanutě a neuváženě požaduje. Většině z nich vůbec nepřijde na mysl, jak by právě oni strádali v asketickém světě podle Eko-Gréty.
Moje generace to měla snazší. Odsuzovat tehdejší režim bylo na první pohled nepochybně oprávněné. V mládí jsme stáli na správné straně daleko dříve, než jsme dokázali přesvědčivě zdůvodnit, proč vlastně systém odmítáme. A ten nám kritiku usnadnil tím, že nemohl nabídnout nic z toho „západního“ zboží, po kterém jsme tolik toužili.
Je hodně záludná ironie dějin, že generace mých rodičů na tom byla podobně, jako dnešní mladí lidé. „Teď už máme, co jsme chtěli,“ zpívali si táta s mámou, když místo nirvány v obchodním domě nadšeně dřeli na „stavbách mládeže“. Blahobyt je nezajímal, protože měli úžasnou myšlenku - budovali nový svět. Ti dva nadšenci posléze strávili zbytek svých životů žehráním na to, že byli podvedeni, a snahou se vymknout ze systému, který nenáviděli.
Také dnešní mladá generace věří, že se podílí na něčem epochálním. Ale (ke své smůle) se naučila velmi oceňovat všechny ty věci, které zpříjemňují život. Těch se nehodlají zřící, ale nenapadne je, jak úzce jejich komfortní životní styl a jeho materiální symboly souvisí s hospodářským a politických uspořádáním, které zatracují, protože „škodí klimatu“. Velká část dnešní mladé generace uvízla v lepkavé vatě civilizačního komfortu, ale přesto i ona instinktivně hledá svůj heroický zážitek vzpoury proti světu dospělých.
Generace mých rodičů mohla doufat, že díky obětavé práci pro lepší svět dosáhne i blahobytu. Dnešní mladí lidé již blahobyt mají a kvůli své obětavé posedlosti se o něj sami chystají připravit. A nejenom o blahobyt, ale i o svobodu a nejenom sebe, ale i ostatní a nejenom načas, ale nadlouho.
Pozor na aparátčíky
Poválečná generace věřila ideálu a doufala v blahobyt. Ale ideál byla lež a zároveň žebřík, po kterém se vyšplhali komunističtí aparátčíci k moci. A teprve když - po desetiletích totality – padli, tak přišel blahobyt. Ten ale společnost pomátl tak, že zrovna mozky těch nejvzdělanějších vylučují na běžícím pásu sebevražedné nápady. A mládež, která si potřebuje odreagovat svou ultimativní revoltu rozprostírá toto intelektuální smetí po ulicích.
A výsledek? Dnešní mladá generace západních společností se právě úporně snaží nalítnout aparátčíkům naprosto stejně jako generace mladých po II. světové válce. Také ji berou inženýři dobra za slovo a zneužívají její idealismus k uchopení moci. Poválečná mladá generace neměla co ztratit. Ta dnešní ano.
Neví, co dělá, a proto netuší, že může dostat to, co určitě nechce - nefalšovanou diktaturu. Byla by to diktatura politických stran, které již dlouho hledají oprávnění své existence. Protože si neumí poradit s řízením společnosti, tak se ji snaží aspoň kontrolovat normami na všechno. Nemají sice řešení, ale mají byrokratický aparát, který je stvořen k tomu plodit a prosazovat zákazy a trestat odchylky. Pro ně přišla záchrana zeměkoule jako na zavolanou, protože je to posvátné poslání, které se dá uskutečnit jenom pomocí zákazů.
Již teď vidíme, jak vlády dokazují svou bezmocnost tím, že zakazují kritizovat stát. A odtud je jenom krůček k tomu znemožnit všechno, co mladou generaci baví, když zrovna nebojuje s rodiči a chce si jen vychutnávat svoje mládí. Zákaz radosti ze života a příkaz skromnosti ve jménu boje za velké ideály jsem v jejich věku zažil. A proto bych jim moc rád ušetřil šedivou a krutou nudu diktatury dobra.
Podcast:
Převzato z blogu se svolením autora
Autor je nezávislý analytik, poradce a kouč