Méně košatějším titulem mohlo být zvolání „Od mandelinky bramborové po sionistické spiknutí“. Tak či onak: jakákoliv konspirace má výhodu půvabu, že je nevyvratitelná, takže pramálo pak záleží na minusu její nedokazatelnosti. Kdo vlastně v Texasu zastřelil J.F. Kennedyho? Třeba to nebyl Lee Harvey Oswald, ale Texasan viceprezident L.B. Johnson. Nebo CIA, mafie, Fidél Castro.

Jak věru dokázat neexistenci, že se něco určitě nestalo?

Útok na dvojčata mrakodrapů World Trade Center v New Yorku 11. září 2001 se ztrátou téměř tří tisíc lidských životů se zcela určitě stal. Vyrojila se řada i značně bizárních vysvětlování. Francouzský publicista Thierry Meyssan, adresou údajně v syrském Damašku a momentálně zaměstnán ruským týdeníkem Odnako, svou knihou s názvem „Hrůzný podvod“ odhaluje Američany jako ty skutečné pachatele velezločinu provedeného se sionistickou asistencí. Z absurdního výtvoru se stal instantní bestseller zejména v islámských končinách, například v Egyptě (každý rok inkasujícím miliardu dolarů absurdně šlechetné zahraniční pomoci z kapes amerických daňových poplatníků), též v Jižní Africe a jeho rodné Francii. Velmi zaimponoval mnohým elitám v západoevropských kruzích. Váze, popularitě nehorázně lživého spisku neublížila skutečnost, že zkázonosný útok 9/11 bylo dílo skupiny džihádistů, většinou původem ze Saúdské Arábie, posmrtně velebených samým Osamou bin Ladinem v jeskyni na neznámé adrese.

Snovatelé konspirace předložíli báchorku o sionistické odpovědnosti: ano, židé to způsobili, své souvěrce včas varovali nepřijít do práce v mrakodrapech, v několika pak hodinách zasažených, zničených. A žalobní premisa bez sebemenšího důkazu postačila přesvědčit dychtivé věřící.

Od události již uplynulo již téměř deset let, když se veřejnost začala dozvídat o projektu Cordoba House – výstavbě mohutné mešity, muslimského centra v intimním sousedství Ground Zero, místa obrovskéhoteroristického zásahu. Cordoba byla centrem islámských dobyvatelů, symbolizujícím vítězství nad křesťanskými Španěli. Teď tedy jednoznačné úmyslné vyjádření urážky, potupy, výsměchu nenáviděnému nepříteli tam na místě, kde se islámu podařilo zasadit satanovi pořádnou ránu. Tehdy se ulice, zejména v arabském světě, naplnily jásajícími davy. Tentokrát je cílem, aby zasažený zbabělec potupně kapituloval.

Newt Gingrich, bývalý kongresman, tuhle muslimskou iniciativu přirovnal k opovážlivosti nacistů s něčím hitlerovským přispěchat k muzeu holocaustu ve Washingtonu. Jeho další troufalá slova: „Amerika zažívá islámskou kulturně-politickou ofenzivu, jejímž účelem je podvrátit a zničit naši civilizaci. Je smutné, že příliš značný počet našich elit se stal ochotnými obhájci těch, kteří nás chtějí zničit, pokud bude v jejich silách.“

Tento morbus chamberlaini je kromě své dominantní předposranosti postřehnutelný řadou symptomů – například zdůrazňováním SENSITIVITY mohamedánů, jejich citlivosti, háklivosti, jak přesvědčivě dokázáno jejich globálním, až krvelačným rozhořčením nad několika dánskými malovánkami Mohameda. Nárok na podobné pocity je ale odepřen komukoliv jinému, včetně rodin, jejichž příslušníci zahynuli v troskách zasažených mrakodrapů. Dalším symptomem je rozhodné odmítání RECIPROCITY, měření stejným metrem, pouhé odvahy se například zmínit o snadno postřehnutelné disproporci mezi již v New Yorku existující stovkou mešit, zatímco v Saúdské Arábii není ani jeden kostel či synagoga a žádný křesťan či žid nesmí do Mekky vstoupit.

První z náznaků tohoto zhoubného neduhu je zdůrazňování premisy o v podstatě neškodných záměrech nepřítele, jakkoliv jednoznačně, i krvelačně se vyjadřujícího. Za omluvou slov se vbrzku dostaví omluva činů.

Že vinen je bývalý kolonialimus, nynější imperialismus v jiných podobách, pocity vlastní neadekvátnosti, domácí chudoba, strádání – čili druh uvažování, jenž by opravňovalo bídně živořící republičku Haiti být tím nejterorističtějším státem světa.

Že motivy nepřátel demokracie, západní civilizace, jsou apriori vlastně oprávněné, kdežto naše slova či počínání si takové ohledy, stejná hodnotící kritéria nezaslouží. (Druh uvažování blízký někdejšímu prezidentovi Jimmy Carterovi.)

Appeasement, usmiřovačky, jednostranné ústupky, s předpokladem, že protivník, jakkoliv neurvalý, fanatický, se dá ukonejšit, když ovšem opak je pravdou – ústupky se přece nepokládají za projev dobré vůle, ale důkaz slabosti, již nutno využít zvýšením dalších požadavků.

Politicky tolik korektní Cordoba projekt byl příslušnou komisí jednomyslně přijat. Rozhodnutí značně pochválil newyorský primátor Michael R. Bloomberg, velmi schopný a populární židovský miliardář. Převážná většina veřejnosti metropole ale zaujala opačné, negativní stanovisko – k značné to nelibosti chamberlainovsky laděných tzv. establishment media. Vlivný týdeník Time na obálku svého vydání 20. srpna 2010 dal dotaz IS AMERICA ISLAMOPHOBIC? A v textu odpověděl kritickým bičováním do vlastních řad údajně netolerantních Američanů a jejich převažujícímu dojmu, že islám je náboženstvím nenávisti, že muslimové usilují o vymýcení křesťanství. Time zatratil nejmenovaného chlapíka, jenž si troufl objevit se na demonstraci, v ruce s provokativním plakátem VŠE, CO POTŘEBUJI VĚDĚT O ISLÁMU, JSEM SE NAUČIL 11. ZÁŘÍ. Redakční rada došla k přesvědčení, že „islamofobie se stala přijatelnou (accepted) formou rasismu“. Toť tedy v zemi, jež dovolila, aby muslimka vyhrála důležitou soutěž, stala se Miss America, že v Berkeley, Kalifornie, došlo k otevření výlučně muslimského učiliště (druh madrassy), že v roce 2001 bylo v zemi 1200 mešit a jejich počet po útoku 9/11 dosáhl 1900, o tolik se zmnožil.

Mediální útok na zabedněné hlavy ovlivněné množícími se teroristickými útoky muslimů jménem islámu: docházejí k závěru, že islám podporuje násilí. Že šária, nařizující trestat cizoložství ukamenováním je cosi barbarského (savage and backward), že islám není náboženství, ale kult, na který by se ústavní záruky svobody neměly vztahovat.

Vehementně, jako zcela nehorázný byl odmrštěn požadavek oné equivalence – měřit stejným metrem: v Saúdské Arábii islám je státním náboženstvím, v USA stojí na ideálech náboženské svobody – není tedy co srovnávat.

Za pouhých šest dnů po 9/11 tehdejší prezident George W.Bush odspěchal do islámského centra ve Washingtonu, s ujištěním, že proti muslimům nebudou žádné represálie, poněvadž přece islám je náboženstvím míru. Ač tedy jak Korán, tak realita nejen dnešních dnů jsou důkazem naprostého opaku.

Deník Washington Post, velmi vlivný zdroj liberálního establishmentu (komentoval Pat Buchanan 24.8.2010, Townhall), zatratil v národě převažující názor o počínání teroristů: Ti, co zničili mrakodrapy W.T.C. jménem islámu, ve skutečnosti nejednali jménem islámu („really did not represent islam“). Ač tedy mohamedáni ve světě značně si libovali.

Washington Post odmítá názor v mnohých rodinách, jejichž příslušníci v tomto útoku zahynuli, že stavět mešitu v blízkosti místa tak značného masakru je nepatřičné („sacrilegious and wounding“). Takové argumenty hodnotí jako nedorozumění, zaujatost a odpornou politiku („they represent misunderstanding, prejudice, repugnant politics“). Jedinou že správnou reakcí je poučení, vzdělávání, a tyto noviny budou posazovat druh správného myšlení v boji proti „ignorance, bigotry and demagogy.“

„New York je to nejsvobodnější město na světě,“ prohlásil primátor Bloomberg, a slovy Sharifa el-Gamala, hlavního stavitele Cordoby House, „americký sen se teď může stát skutečností.“

Západní elitářští liberálové aby se ale cítili zmateni zjištěním, že nesouhlas s výstavbou megamešity u Ground Zero převládá nejen u americké veřejnosti, ale též v některých mohamedánskýxch kruzích Blízkého východu. Tam docházejí k závěru, že jak Obama, tak Bloomberg se pomátli. Zvlášť pobožným Arabům vyhovuje přesvědčení, že nápad s výstavbou mešity na onom místě se musel zrodit v proradných židovských sionistických hlavách, aby mohutná stavba se stala trvalým upozorňováním na tento muslimský útok na Ameriku. Ze zdroje „The Zionist plot to build a mosque“(Jewish World Review, autor Wesley Pruden) se dozvídám, že Dr. Abd al-Muti Bayumi, prominentní činitel u výzkumné akademie Al Azhar, pokládané za „Vatikán sunni islámu“, jenž se přiznává k úsilí získávat muslimy a rozžehnout v nich ducha džihádu, ale připravovanou výstavbu Cordoba House zatracuje jako výtvor úchylné (devious) mentality. Stejně tak Dr. Amna Nazir, profesor doktriny a filozofie na tomtéž Al Azhar učilišti, rovněž takovou iniciativu pokládá za sionistickou konspiraci, se zřetelným záměrem škodit islámu trvalou připomínkou barbarství spáchaného v jeho jménu.

Raymond Ibrahim, autor knihy „The Al Qaeda Reader“, hostující lektor na National Defense Intelligence College, to ale vidí úplně jinak. Ony zatracující názory vysvětluje zcela odlišnou mentalitou muslimů bez zkušenosti s druhem uvažování v západním světě. Takoví outsideři si nedovedou představit, že Američané, nevěřící psi, by na tak monumentální urážku neodpověděli se zbraní v ruce. Nelze je přece přirovnávat k Saúdské Arábii, jak ta by reagovala na podobnou provokaci.

Ovšem jiní muslimové jsou obeznámeni se západní tolerancí, dekadencí, zbabělostí, s chamberlainovskou mentalitou ústupků, racionalizacemi, ochotou omlouvat, ospravedlňovat sebevětší nehoráznosti. Tím se tedy tito se skutečným stavem věcí obeznámení následovníci Alláha dostávají do situace, kdy by měli, jakkoliv nepřímo, židy obhajovat. Zprostit je obvinění z konspirace, která přece vůbec konspirací není, ale jen vyjádřením správné iniciativy, strategie na správné cestě k zaslouženě se blížícímu vítězství.

Neoficiální stránky Oty Ulče