Tak se nám Tim Robbins na tiskovce údajně rozkatil, vyjádřil obavu o své americké občanství a srdnatě zaláteřil na svého prezidenta. Může si to dovolit, obzvlášť když dobře ví, že mu nic nehrozí.

Je až tristní pozorovat, jak levicově liberální duchové odmítají vzít na vědomí realitu, kterou sami přivodili. Oni to byli, kdo tak udatně bojovali proti všem tabu, takže dnes mladí lidé nechápou, kde jsou vůbec nějaké mantinely, a mají z toho deprese, agrese nebo úzkosti, oni hlásali svobodu, resp. egoismus lidského ducha, zbaveného vší odpovědnosti k rodině, národu, státu (kolik liberálních věrozvěstů např. skutečně vychovává svoje děti, nedejbože dokonce s původní ženou?), oni hlásali dobro pro všechny, aniž by ovšem někdo tušil, kdo ho zaplatí. Nyní odmítají připustit, že už není báječná druhá polovina 20. století a že se ty jejich nápady zatraceně zašmodrchaly.

Zákon akce a reakce ovšem platí nejen v celém vesmíru, ale i v dějinných pochodech. A současná společenská situace v západním světě je pouze reakcí na emancipační procesy započaté v 60. létech. Jistěže tato emancipace a liberalizace přinesly také něco dobrého, avšak skutečný výsledek vidíme až dnes, kdy sklízíme dozrálé plody v podobě cynismu a deziluze, ideové vyprázdněnosti, demografického úpadku, cenzury z politické korektnosti, byrokratického sekýrování a demolice západní civilizace. Do nebe volající pak je, že ona pokrokářská společenská vrstva zpravidla inteligentních lidí si nějakou zodpovědnost vůbec nepřipouští! Naopak vinu dává „populistům”! (Opět bez znalosti sociologie - i skutečný populismus, ne pouze podsouvaný jako v tomto případě, se musí opírat o nějaký pravdivý základ, o neřešený problém, na němž je možno dále cosi stavět.)

Pan Robbins se rozčiloval kvůli překážkám v imigraci, prostě by přijal všechny, kdo pomoc potřebují. Jak dlouho by asi trvalo (nebo jak dlouho bude trvat), než hispánští a černošští voliči přemění USA v druhé Mexiko se vším všudy? (I když dříve by se Unie patrně rozpadla na více nevýznamných států.) A jak dlouho bude trvat, než muslimští a levicoví voliči Evropu rozdělí po vzoru Říše římské na západní a východní část? Dětinskost typu, že nově příchozí přijmou domácí kulturu za svou, pořád funguje.

Politiky (kromě těch padouchů všeho druhu) lze s nadsázkou rozdělit na Chamberlainy a Churchilly. Ti první jsou hodní, chtějí dobro pro celý svět a rozhodně odmítají válku, což nakonec vždycky špatně skončí. Těch druhých je mnohem méně, mají hroznou pověst, ale nakonec se jim daří zásadní věci, jako např zachraňovat západní civilizaci.

Winston Churchil byl pořádně nesnesitelný chlapík – válečný hrdina, rasista, islamofob, antibolševik, jeho život bylo jedno originální rozhodnutí za druhým, přičemž některá dopadla skvěle, jiná zase špatně, všechna ale byla odvážná. Hodně pil, kouřil, jedl tlusté maso a ke vší zlosti se dožil vysokého věku. Mezitím ještě zachránil pro Británii demokracii, ale potíže s ním byly pořád.

Ronald Reagan byl divný chlápek, který dělal to, co říkal, bídný herec, holkař, ale vyhrál studenou válku.

Margaret Thatcherová byla protivná baba, která Britům vrátila víru ve velikost Spojeného království.

Donald Trump je nesnesitelný vrták a kromě skvělých věcí jistě udělal a ještě udělá spoustu chyb, ale už po roce důkladně rozčeřil smrdutý močál. A snad se ukáže, že západní svět nakopl do zadku špičkou své naleštěné boty tak šikovně, že se na poslední chvíli ještě probere ze smrtelné letargie.