"Brodíme se ve smrti, krvi, mezi amputovanými. Spousta dětí a těhotných žen. Nikdy jsem nezažil něco tak strašlivého," píše doktor, který esemesku údajně zaslal svým přátelům a ti si ji posílali mezi sebou tak dlouho, až ji citovala mainstreamová média v Norsku i v zahraničí a „strašlivá“ zpráva tak vzbudila pozornost mnoha světových médií.

Než čtenář uroní slzu, je třeba připomenout, že ve válečné zóně v Gaze dnes prakticky nezávislí pozorovatelé a novináři nejsou, proto záleží jen na každé zpravodajské stanici, komu a jakému sdělení dá v médiích o dění v Gaze prostor. Jisté však je, že marxistický pro-palestinský aktivista, doktor Mads Gilbert, je rozporuplnou postavou s extrémistickou minulostí. Po 11. září 2001 v interwiev pro norský a švédský deník Dagbladet uvedl, že „utlačovaní mají morální právo zaútočit na Spojené státy jakýmikoli zbraněmi“. V roce 2007 byl také kandidátem do zastupitelstva za Norskou komunistickou stranu, následníka Dělnické komunistické strany (AKP). Přesto jeho zprávy o dění v Gaze prezentuje řada světových médií, z těch největších jmenujme BBC, CBS, CNN, ABC, Independent, Sky News, a New York Times. Citovala ho však i íránská televize Press TV, v níž bez jakýchkoli důkazů 5. ledna 2009 tvrdil, že Izraelci používají proti Palestincům střelivo s obohaceným uranem.

Když skončila II. světová válka, okamžitě se ozývaly hlasy, které namítaly, že počet mrtvých Židů v koncentračních táborech je absurdní a zveličený. Revizionismus se od té doby stal novou moderní ideologií. Překruťme pravdu, zapírejme skutečnosti, šiřme polopravdy na všechny strany, však on se někdo chytí. Zarážející a alarmující je, když se do služby palestinské (ale vlastně jakékoli) propagandy dají média, která si potrpí na „věrohodnost“ a „vyváženost“ informací. Na jakékoli dementi budeme čekat nejspíše marně.

S ohledem na fakt, že v přelidněné oblasti Gazy žije na 1,5 milionu lidí, je s podivem, že je mrtvých přes neustálé bombardování a dělostřeleckou palbu tak málo. A to i přesto, že Hamás používá své obyvatele jako lidské štíty a všechny oběti - jak příslušníky Hamásu, tak civilisty - hází do jednoho pytle. Stojí však za zamyšlení, proč se stále častěji (tento případ je jen kapkou v moři) setkáváme v žurnalistice s manipulací faktů.

Jako čtenář jsem kvůli tomu jeden český časopis popularizující historii už zavrhl, když před několika týdny zveřejnil rozsáhlý článek o holocaustu a publikoval fotografii kremačních pecí z koncentračního tábora z Dachau. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby pod fotografií nebyl popisek o zděšení amerických vojáků, kteří osvobodili Osvětim. Tu ale, jak známo, osvobodili Rusové. Nebo ne?