Postoj ČR k Marrakešskému paktu, tedy že se ke Globálnímu paktu o migraci nepřipojí, je třeba jednoznačně přivítat. Ne z principu proto, že je to rozhodnutí proti silnému proimigrantskému proudu ve světě a mnoha zemí EU a tedy důkaz, že se umíme šprajcnout. Je to proto, že tato úmluva má tzv. potenciál jezinek. Jen dva prstíčky vsuneme a jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme. Pak noha do dveří a jede se už naplno...
Především Všeobecná deklarace lidských práv dosud, byť také není závaznou úmluvou pro ČR, deklaruje právo každého na šírém světě opustit svoji zem, ale také se tam vrátit. Nic víc, nic méně. A to není opravdu málo, jen si vzpomeňme na dobu před listopadem 1989, co bychom za to dali. Ale Deklarace nezakládala právo na migraci, kamkoli si kdokoli vzpomene. V době jejího vzniku ještě politici měli mozky a rozum a zájmy států byly svaté. Jenže právě Marakešský pakt mocně tlačí opak; zakládá právo na migraci a jednoznačně stírá rozdíl mezi migrací zasluhující azylovou ochranu (v právním smyslu toho slova) a migrací nelegální, pašeráky lidí živenou, jak ji známe z posledních deseti let. Prostě pracuje s pojmem migrace, jejího zvládání, usměrňování atd. Ale především: zakládá jednoznačný konflikt zájmů mezi zeměmi původu imigrantů, tranzitními zeměmi, pašeráky a nevládními organizacemi (poslední dvě skupiny v mnohých případech jedno jsou) a cílovými zeměmi.
Mantrou všech joudů, kteří tento paskvil protlačovaný především zeměmi původu, lobbisty hájícími zájmy obrovského byznysu pašeráků a jiných zmetků a tzv. neziskovkami vehementně podporují je, že
a) je nezávazný
b) dává základ pro spolupráci zemí dotčených jakkoli migrací v mezinárodním měřítku
c) my nakonec nejsme ani cílovou zemí, a proto je odpor xenofobní.
No tak! Deklarace lidských práv také není vlastně závazná, ale zkuste si předstoupit před Evropský soudní dvůr s takovým argumentem, až bude stát chtít vyhostit Afghánce, protože někde páchá lotroviny. Budete vidět, jak vám to omaže o hubu - vždyť tato judikatura „jede“ jak namydlená. Armády advokátů se na to specializuji. Když v paktu je nejméně 25krát uvedené, že účastnické státy „se zavazují“, pak i cum grano salis při posouzení rozdílu pojmu „závazek“ podle civilního práva a mezinárodního práva veřejného je jisté, že o nějaké nezávaznosti si můžete nechat zdát.
Jsou-li v jednom chumlu země původu a tranzitní migrační země a na druhé straně cílové nebo možné cílové, pak jaká mezinárodní spolupráce. Ty zájmy jsou již dnes evidentně v mnohých zemích v kontradikci.
A že se sem teď migranti k nám nehrnou? To jen proto, že se zatím držíme. Jak co do dávek, tak i v negativním postoji. Jenže to v budoucnosti nemusí stačit a budou-li mít mezinárodně právní ochranu tím povedeným paktem, tak se to může snadno v relativně krátké době změnit. Jako bychom to neznali z jiných agend. Salámová metoda bude fungovat.
Zajímavé je sledovat, co se děje v Německu v CDU před kongresem v prosinci v Hamburgu. Tady se jeden ze tří hlavních uchazečů o post nového šéfa CDU Jens Spahn vymezil tak, že chce nechat diskutovat a hlasovat na kongresu o postoji CDU k Marrakéši. Je kolem toho velký ofuk ze strany podržtašek Anděly Merkel, a hlavním argumentem je zhruba toto: „To tak, abychom nahráli AfD, která brojí proti tomuto paktu. Ten pakt je třeba schválit und Schluss.“ Jenže podobně, jako nyní brojí Spahn, uvažují postupně i jiní a především CDU v nových spolkových zemích a především v Sasku, požadují tuto diskusi a hlasování a sílí tlak na odklad podpisu Globálního paktu. Politika, že nikdy nebudeme dělat to, o co usiluje AfD - co to jen připomíná! Je to totiž bájná německá demokracie v praxi.
Marrakešský Globální pakt je taková povedená prasárna a je dobře, že to mnohé země prokoukly a nehodlají takové kukaččí vejce přijmout. Je to jen další krok k převrácení světa vzhůru nohama, k mezinárodní anarchii. Jako by nestačilo, že svět je i bez toho na ruby: když platí, že Němci obchodují a Židé válčí!
Howgh.