Od léta se odehrává ve světě špionáže divadlo, které režírují ruské tajné služby. Po měsíčním pobytu v Hongkongu, který patří pod komunistickou Čínu, přistál na letišti v Moskvě Edward Snowden, bývalý technik amerických tajných služeb, který uprchl, protože se mu nelíbily praktiky jeho zaměstnavatelů. Prostřednictvím několika západních médií začal vypouštět informace o sledování Američanů i občanů jiných zemí americkou Národní bezpečnostní agenturou (NSA).

Odposlechy nejsou žádným tajemstvím

Sám Snowden v televizi či na tiskové konferenci už nevystupuje, kanály, jimiž jeho tvrzení putují do médií, nejsou jasné. Také udivuje, jak velké množství informací dokázal člověk, který nestál na špičce profesionálního žebříčku, nýbrž na jejím spodku, nashromáždit.
Minulý týden vypustil bombu: NSA odposlouchávala mobil německé kancléřky Angely Merkelové. A kancléřka si kvůli tomu telefonicky stěžovala Baracku Obamovi. Vzápětí Snowden obžalobu na NSA prostřednictvím britského levicového deníku Guardian rozšířil: Američané odposlouchávali pětatřicet světových státníků.
Nicméně odposlechy mezi nejbližšími spojenci nejsou ničím novým. Bývalá americká ministryně zahraničí Madelaine Albrightová to před léty sama zažila. Nevědomky jí to prozradil francouzský velvyslanec u OSN, když jí položil otázku, o níž mohl vědět jedině z odposlechu.
Rovněž tvrzení, že na 80 amerických ambasádách včetně Berlína a Prahy byly anebo jsou tajné odposlechové antény, zavání farizejstvím. Pokud se o tom služby hostitelských zemí nedověděly oficiálně, musely to zjistit – jsou-li dostatečně výkonné – ze série nepřímých důkazů. Ostatně mnohá pracoviště tohoto typu tam zůstala ještě z dob studené války.
O velkých anténách, které zdobí ruské ambasády po celém světě, se nyní nemluví. Také se zapomíná, že v zemích, ve kterých chtějí expandovat, sledují dění pomocí antén Číňané.
Obama a někteří vlivní kongresmani dnes říkají, že tyto akce omezí, aby nenarušovaly vzájemnou důvěru. Opět je to divadlo pro veřejnost. Nikdo ze zasvěcených lidí tomu nevěří – pod jiným označením či jinou technikou budou pokračovat.

Divadlo pro veřejnost

Snowden žije pod ochranou ruských tajných služeb, které ho vytěžují. Takové vymačkávání přeběhlíků ze zpravodajských služeb trvá dlouho, třeba i roky. Někdy o tom, co prozradil, rozvědky mlčí, jindy se některé zprávy, pečlivě vypreparované, upouštějí do médií. Je to příležitost k vydávání dezinformací a k manipulaci se zjištěnými fakty. A také k výrobě falešných dokumentů.
Nepocházejí zprávy o sledování evropských státníků Američany i jiné informace připisované Snowdenovi právě z téhle padělatelské dílny? A proč uprchlík zveřejňuje tyhle výbušné informace až teď, pět měsíců po svém útěku?
Nyní vyšlo najevo, že dárky, které dostávali účastníci schůzky vůdců nejvyspělejších ekonomik světa G 20 v září v Petrohradě, sloužily k ilegálnímu stahování údajů z počítačů a mobilů. Totéž prý udělali Britové na G 20 v roce 2009. Samozřejmě hostitelé to popírají.
Špionáž mezi spojenci není morální, ale běžná. Její pozadí znají všichni. Jenom když vyplují na povrch některé nové podrobnosti, tváří se postižený stát pokrytecky – jako by on byl čistý a nikdy nic takového nedělal. Téhle hře všichni účastníci dobře rozumí, třebaže se tváří jako prosťáčci. Dnešní rozhořčení západoevropských politiků nad špehováním NSA musíme brát jako divadlo pro veřejnost.
Při obhajování své činnosti v Kongresu musí odhalovat představitelé amerických tajných služeb některá tajemství. To je nevýhoda demokracie a lahůdka pro všechny protivníky. Takový striptýz nemuseli dělat ruští zpravodajci při žádném podezření z kolapsu.

Falešné senzace

Záměr ruské tajné služby je jasný – kalit vztahy mezi Washingtonem a západní Evropou. Vytouženým cílem je vykopnout Spojené státy z Evropy a posílit tam vliv Ruska. O to usiloval hned po druhé světové válce diktátor Josef Stalin a uložil to svým tajným službám. Zjevování dalších známých pravd, polopravd a dezinformací, údajně z nevyčerpatelné paměti Snowdena, ale spíše z archívu ruské rozvědky, nemá proto konce.
Kdy si většina západních politiků a novinářů přizná, že tento naivní Američan se stal zajatcem ruských zpravodajských služeb, a proto by ho měli přestat brát vážně? Je to senzace, ale falešná senzace! Vždyť bojovat za očistu demokracie v USA a v západní Evropě za zákopů v komunistické Číně anebo v polocarském imperiálním Rusku, jak si to představoval tento americký mladík, je hrubý nesmysl.

Otištěno v MFD 1. 11. 2013

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz