21.9.2020 | Svátek má Matouš


SVĚT: Má někdo monopol na utrpení?

9.9.2020

Vděčí západní země, jmenovitě Spojené státy a Velká Británie, za své bohatství černým otrokům z Afriky?

Tato a jí podobné otázky přetřásané po celé roky totiž po nedávných demonstracích v USA a v Evropě dostaly nový význam.

V roce 2009, na mezinárodním semináři pořádaném tehdejším francouzským prezidentem Nicholasem Sarkozym v Evianu, jsme překvapeně naslouchali americkému reverendovi Jesse Jacksonovi, jak sděluje posluchačům, že afričtí otroci vybudovali Ameriku jako svůj domov, který se pro ně změnil v žalář.

V roce 2016 tehdejší první dáma Spojených států Michelle Obamová řekla, že se v Bílém domě každé ráno probouzí s myšlenkou, že jej postavili otroci.

Se svojí troškou do mlýna přišel v červnu 2020 také londýnský starosta Sadiq Khan, který prohlásil: „Je smutnou pravdou, že velká část našeho bohatství pochází z obchodu s otroky.“

S takovým výkladem se ovšem pojí nejméně dva problémy.

První předpokládá, že drtivá většina lidí, kteří nebyli otroky, profitovala na otroctví sladkým nicneděláním, zatímco otroci všechno oddřeli.

To je ovšem nefér k miliónům lidí, kteří se již od dob Římské říše stavěli proti otroctví a příležitostně dokonce bojovali po boku otroků za jeho zrušení.

Klíčový je však druhý problém.

Jesse Jackson, Sadiq Khan a paní Obamová se prostě mýlí.

Začněme tvrzením paní Obamové (že bydlela v domě „postaveném otroky“), které lze vyvrátit nejsnáze. Bílý dům, ve kterém prožila osm let, byl prvně přestavěn v roce 1902 a jeho současná podoba se datuje do padesátých let 20. století, tzn. mnoho let poté, co Spojené státy otroctví v roce 1865 zrušily a bývalým otrokům následně v roce 1869 udělily americké občanství. Mezi dělníky možná bylo pár černochů, později nazývaných Afroameričany, ale ti už otroky nebyli.

O tvrzení, že černí otroci vybudovali Ameriku téměř sami, se dá také úspěšně pochybovat. Začněme tím, že černých otroků nebylo tolik, aby dokázali kontrolovat a řídit tak obrovskou zemi a přetvořit ji v největší ekonomiku na světě.

Ve 13 britských koloniích, které se později staly Spojenými státy americkými, žilo kolem 320 000 afrických otroků. V době Války o odtržení (War of Secession), kterou Američané nazývají Občanskou válkou (válkou Severu proti Jihu), tvořili černí otroci zhruba 3 % obyvatelstva a byli soustředěni v otrokářských státech. Podíl černochů v americké populaci dramaticky vzrostl až po válce Severu proti Jihu.

V současnosti tvoří černoši 12 % americké populace, přičemž řada z nich pochází z jiných částí světa, a tudíž jejich předkové nebyli v USA otroky. Patří k nim i takové významné osobnosti jako Barack Obama, Colin Powell, Susan Rice a jeden z mých oblíbených zpěváků Harry Belafonte.

Ekonomická síla USA byla vybudována na hojnosti přírodních zdrojů a nekonečném přísunu pracovní síly především z Evropy, který trval až do sedmdesátých let minulého století. Klíčem k americkému úspěchu však bylo svobodné podnikání, které bylo sice zpočátku chaotické, ale časem vyústilo v novátorské a gigantické projekty, které však byly uskutečněny až po zrušení otroctví.

Během úspěšných dekád amerického ekonomického růstu nedostávali černoši stejnou příležitost částečně z toho důvodu, že museli čelit rasovým předsudkům, a částečně z nedostatku příležitostí ke vzdělání, což jim znemožnilo hrát při budování Ameriky rovnocennou roli.

Co se Británie týče, tak ekonomický růst je spojen s ohrazováním občinové půdy, což způsobilo, že půda mohla být použita jako bankovní záruka pro navýšení kapitálu. V té době nežili na britských ostrovech žádní černoši. Prohlášení Obilných zákonů (Corn Laws) za neplatné otevřelo cestu volnému obchodu a proměnilo pirátské loďstvo na královské obchodní loďstvo. Toto umožnilo Britům ovládnout globální obchod.

A černoši v tom opět nehráli téměř žádnou roli.

Transatlantický obchod s otroky a s ním spojené pěstování cukrové třtiny na plantážích v Karibiku produkovalo obrovské bohatství, ale pouze pro několik desítek rodin hlavně z Londýna, Liverpoolu a Bristolu. To, že Británie jako námořní velmoc prosazovala své zákony hlavněmi děl svých válečných lodí, však svými daněmi musela podporovat většina Britů.

Zkorumpované, po sobě jdoucí parlamenty s malými volebními obvody (Rotten and pocket boroughs), ve kterých se dala koupit poslanecká křesla, zaprodaly britskou demokracii ve prospěch obchodníků s otroky.

I tak však bohatství vytvořené obchodem s otroky nečinilo více než tři procenta investic do britské ekonomiky.

Zlým duchem otrokářství přitom nebyla nepříznivě zasažena jen britská ekonomika.

Dokonce by se dalo říct, že otrokářství negativně ovlivnilo celou globální ekonomiku až do 19. století, kdy průmyslová revoluce otevřela novou epochu.

Ve své klíčové práci A Manifesto for Social Progress francouzský ekonom Marc Fleurbaey ukazuje, jak zrušení otroctví odstartovalo na celé zeměkouli masivní toky produktivní energie.

Během prvního tisíciletí, kdy ještě byli po celém světě zotročováni lidé všech barev pleti, se globální hrubý domácí produkt (HDP) znásobil patnáctkrát, to znamená, že se HDP zdvojnásobil každých 66 let. Po zrušení otroctví se globální hrubý domácí produkt zdvojnásoboval každých patnáct let. První celosvětový vzestup ekonomiky přišel s průmyslovou revolucí v roce 1892, ale druhý, důležitější vzestup se udál po druhé světové válce, kdy se mezi roky 1950 a 2008 ekonomika Spojeného království ztrojnásobila.

Zmiňovanému období, ve kterém se uvolnilo více kreativní energie kapitalismu než kdy předtím, se přezdívá „zlatá éra“.

Kapitalismus je svojí povahou anti-otrokářský, protože vyžaduje u výrobních prostředků, jako je půda, práce a kapitál, maximální mobilitu. Když tedy může kus země produkovat více, ale jiným způsobem, tak se současná produkce zruší. Jestliže vaše investice může dosáhnout jinde větší návratnosti, nenecháte ji tam, kde je teď. Otrokářství znemožňuje mobilitu, a proto je nepřijatelné pro kapitalistu, který potřebuje najímat a propouštět pracovníky dle potřeby.

Zrušení otrokářství prospělo i jiným národům.

Rusko začalo industrializaci tehdy, když se vymanilo ze systému popsaného Gogolem v satirickém románu „Mrtvé duše“ a v druhé polovině 19. století jeho HDP rostl více než o 10 % ročně. Indie si vedla ještě lépe a během 60 let po zrušení kastovního systému - což je forma otroctví - se její ekonomika zvětšila pětkrát. V Íránu byl obchod s otroky zrušen v roce 1895, ale otrokům byla dána svoboda a bylo jim uděleno občanství až v roce 1929, což přispělo k oživení a modernizaci Íránu jako národního státu.

Otrokářství bylo zlem, které bránilo rozvoji lidstva, a tím pádem škodilo všem.

V dějinách bylo zotročeno více bělochů než černochů a otroci nebyli jedinými oběťmi otrokářství. I lidé, kteří nebyli ani otroky ani otrokáři, zaplatili za otrokářství vysokou daň svojí bídou a pomalým ekonomickým rozvojem. V souvislosti s otrokářstvím nemá nikdo monopol na utrpení.

Autor byl v letech 1972 až 1979 výkonným šéfredaktorem íránského deníku Kayhan. Publikoval jedenáct knih a na řadě publikací spolupracoval. Od roku 1987 je sloupkařem deníku Asharq Al-Awsat vydávaného v Londýně, je předsedou Gatestone Europe.

Překlad původního textu: Slavery: Is there a Monopoly of Suffering?
Překlad: Zdeněk Denis Blažek

Převzato z webu Gatestone Institute

Amir Taheri


POUZE 5 VÍTĚZŮ! Tropická soutěž s vůněmi Glade Exotic Tropical Blossoms
POUZE 5 VÍTĚZŮ! Tropická soutěž s vůněmi Glade Exotic Tropical Blossoms

Přeneste se do tropů s exotickou vůní květů Monoi, jasmínu a sladkého kokosu. Zapojte se do soutěže a možná právě vy vyhrajete balíček nové řady...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.