Rozhovor v LN 26. 8 2014 „Levicoví antisemité? Těžko se definují“ předvedl nedostatek přesného vyjádření o levicových antisemitech v tomto případě i od Petra Papouška, předsedy Federace židovských obcí. Lze jistě chápat, že se nechtěl vyjadřovat přesněji. Udělám to tedy za něj. Levicového antisemitu poznáte celkem lehce.

Typické je, že sám většinou fyzicky a vůbec za mzdu nepracoval, maximálně za „výplatu“ nepřímo úměrnou výkonu. Jde většinou o formálně vzdělaného, často mladého občana, ze střední a vyšší třídy. V USA většinou „demokrata“ a stoupence Obamy, v západní Evropě obecně příznivce „levice“, hlavně sociálnědemokratické. Neomylně jde vždy o přívržence hnutí a organizací „přátel Palestiny“. Jejich „učení“ o škodlivosti židů a Izraele vychází ze starého stalinismu třicátých let 20. století. Nespletete se. Pravicoví antisemité Araby a muslimy totiž nesnášejí .

Pravicový antisemitismus, navazující na antisemitismus středověký, je lehce rozpoznatelný. Je agresivní a jeho hlasatel je většinou na nižším společenském stupni. Nenávidí „židobolševiky“. Tato nadávka má dlouhou tradici. Komunistická hnutí byla skutečně zpočátku plná židovských intelektuálů - Trockij, Kaganovič, Liebknecht a další. Židů, kteří chápali sociální revoluci jako možnost pro židy uniknout ze společenského, sociálního a také katolickou i pravoslavnou církví postaveného ghetta „národa vyvržených“. Protože byli schopní a vzdělaní, dostali se brzo do čela revolučních marxistů . Z toho pak vznikla teorie „židobolševismu“, oblíbená hlavně v Německu. Na ni navazují dnešní pravicoví antisemité.

Kde se však vzali levicoví antisemité? Základem je nepochybný antisemitismus rabínova syna, jistého Karla Marxe. Ten spatřoval v „židovství“ a „slovanství“ největšího nepřítele německého nacionalismu. Ten si spojoval s „vítězstvím pracujícího lidu“, které mělo vypuknout nejprve v Německu. V SSSR po převzetí moci Stalinem bylo zahájeno tradiční ruské hromadné pronásledování židů, tentokrát jakoby z levicových pozic. Antisemitismus byl Stalinem přejmenován na anti-sionismus. Židé byli vykreslováni jako „hybatelé a tvůrci kapitalismu“. Toto přesvědčení o spojení židů a kapitálu je dodnes prvním poznávacím znamením západních levicových antisemitů. Vyvrcholením byly na Východě politické procesy, kdy následně popravení byli často uváděni jako „osoby sionistického původu“. S nástupem „nové levice“ v polovině 20. století na západní vysoké školy se většina vysokých škol v USA stala nejprve líhní stalinistů a maoistů, později tato vlna došla do Evropy. Z pohledu nových levicových intelektuálů z těchto pozic byly do postavy „žida“ a státu Izrael promítnuty všechny údajné viny bílé civilizace. Vůči „pracující třídě“, vůči národům v koloniích, vůči všem chudým. Levicového antisemitu poznáte podle toho, že věří, že židé jsou hlavními utlačovateli pracujících a „všech muslimů“. Fanatické feministky, kdysi bojující za právo žen na krátké sukně a horující za „osvobození žen“ třeba protestem proti nošení podprsenek, je hnutí dnes tak prolezlé antisemitismem, že vykládá, že hidžáby a čádory jsou ukázkou „modernity“, a vůbec mu nevadí vraždění dívek, které se chtějí vzdělávat, zotročení žen včetně jejich „prodávání“ jako dobytka, jak dns praktikují Boko Haram a blízkovýchodní islamisté.

Židé jsou těmito levicovými aktivisty obviňováni, že stojí za ekonomickým úpadkem všude kolem nás, v Evropě i na Blízkém východě. Neboť židé jsou „bohatí“ a stojí za světovým kapitalismem. Cílem levicových antisemitů je získat politickou moc pro „levici“, která pak skoncuje s „kapitalismem“ a odstraní vykořisťování (a vrátí Izrael Palestincům).

Mnozí moderní západní levičáci hlásají vedle nutnosti vítězství „nového socialismu“ už celkem běžné požadavek a potřebu zničit Izrael. Příznivec „práv palestinského lidu“ je antisemitou vždycky. Stav je takový, že pod tlakem „politické korektnosti“ se mnozí už obávají označit levicové „aktivisty“ za to, čím vlastně jsou. Levicovými antisemity.