SVĚT: Kuba v přechodu
17.4.2009
aneb Starého psa novým kouskům nenaučíš
Bylo to přesně před osmačtyřiceti roky, kdy se udál unáhlený, nepromyšlený a naprosto nepřipravený pokus o zvrat revolučního kvasu na Kubě. Ne už ostrova Batistova, ale Fidelova. A ten se ani za nic nemínil vzdát plodů svého mnohaletého boje o perlu Antil. Také proto byla 17. dubna 1961 odsouzena k zoufalému nezdaru invaze kubánských exulantů z Floridy. Na 1500 žoldáků, špatně vycvičených CIA a vyzbrojených z vojenských skladišť US Army, se vylodilo se v Zátoce sviní, na Playa Giron - Bahía de Cochinos - v provincii Matanzas.
Byl jsem na Kubě právě v tomto ročním období, jen v čase posunutém o zhruba třicet roků. Na polostrově Zapata byla už jen přírodní rezervace v Ciénaga de Zapata a skanzen dávných kubánských indiánů Tainů, na pláži sviní byl bělostný písek se stopami kopýtek prasat, podle nichž se zátoka jmenuje. A kousek dál byla krokodýlí farma, možná jako memento…
Bažinatá oblast a mnohametrové vlny rozbouřeného Karibiku byly před téměř půl stoletím vůči útočníkům nepohostinné, přesto nečekaný útok obránce Kuby překvapil a museli ustoupit. Poté z celého ostrova přijely tisíce členů revolučního vojska a milice, na pomoc přišli i neozbrojení rolníci.
Mezi prvními byl Fidel Castro, který údajně osobně samohybným dělem zničil jeden z výsadkových člunů. Boj trval tři dny, na jejichž konci zaznamenali legrační kontrarevolucionáři výprask jak sedláci u Chlumce. Tři sta jich bylo zabito, další 1200 padlo do zajetí a byli vyměněni za americké traktory, náhradní díly, potraviny a léky. Byla to však poslední dodávka čehokoliv na Kubu. USA se rozhodly pro obchodní embargo, které trvá už přes půl století podnes. Doplatil na to svojí smrtí prezident USA J. F. Kennedy, který byl zastřelen rok poté v Dalasu. Údajně člověkem bez řádné identity Oswaldem, ale fakta spíš napovídají, že to byla vzteklá kubánská exilová mafie…
První oteplení vzájemných vztahů signalizoval loni Fidel Castro, který prohlásil, že kdyby byl voličem v USA, byl by jeho kandidátem na prezidenta Barack Obama. Ten také slíbil, že začne kontakty s Kubou navazovat. Já, míšenec Afroameričan, vy, míšenci Afroameričané… Také proto vydal počátkem dubna pokyny, aby byly s konečnou platností zrušeny veškeré zákazy a omezení týkající se 1,5 miliónů Kubánců žijících na území USA. Snad na toto své vstřícné gesto také nedoplatí…
Nyní budou moci kdykoliv svobodně cestovat za svými příbuznými na Kubu a také jim posílat dolary bez omezení, aby si mohli zvýšit životní úroveň. Připomíná mi to zadlužené izraelské komuny zvané kibucy, které dál žijí svůj anachronistický komunismus, ovšem za vydatné podpory kapitalistických půjček. Po ulicích Havany se tak už nenosí jen trička s portréty Che Guevary nebo Fidela, ale s Obamou a nápisem Kubama…
Nic se nedá udělat přes noc, ani demokracie na Kubě. Ostatně, kdoví co by z tohoto karibského ostrova bylo, kdyby na něm půl století vládl americký kapitál. Měli by tam určitě už dávno necenzurovaný internet, laciné mobily a vstup do turistických hotelů i pro místní domorodce. Určitě by už Kubánci ale též bojovali a umírali v Koreji, Vietnamu, Afghánistánu a Iráku, místo svého dobrodružství v Angole a Kongu. Měli by na své perle Antil také miliardáře, ale i chudáky, kteří by neměli nárok na bezplatnou lékařskou péči. Nebyl by Fidel Castro, který by nezlikvidoval 80procentní negramotnost, dal Kubáncům půdu, elektřinu a bezplatné zdravotnictví. Jejich země by nebyla zvolena za předsedajícího Hnutí nezávislých zemí. Kubě by nepatřilo ani čerstvé naleziště milionů tun ropy v Mexickém zálivu. Asi by ho zřejmě nepotřebovala, protože by byla členem NATO a své vojáky by neměla jen v Angole a Kongu, ale ve více než 150 zemích světa. A hlavně by dnes jako USA odolávala agresivní hospodářské krizi…
A nebylo by kubánské Quantánamo - základna USA o rozloze 117,6 km2, z toho zabírá pevnina 49 km2, moře 38,8 km2 a bažiny 29,4 km2. Za normální, tedy bezpohotovostní situace, je na základně zhruba pět až sedm tisíc příslušníků námořních sil USA. Kolem celé základny je postaven vysoký plot v celkové délce 28 km, aby uhlídal asi 700 vězňů podezřelých z terorismu. Uvnitř jsou dvě letiště: McCall a Leward Point. Zátoka Guantánamo je dostatečně hluboká pro lodě střední tonáže. Disponuje osmi přístavními moly, kde je možno odbavovat současně 40 lodí. Nebylo by ani washingtonského příkazu dne, jenž by za vlády Fidela Castra zněl: Buďto demokratické volby, nebo hlad a ekonomické útrapy. Neexistovala by ani téměř padesátiletá kolektivní vina. Za Fidelovu revoluci by tak netrpěly miliony nevinných Kubánců…
Tolik fikce. Kubánci přes svoji zášť vůči občanům Spojených států miluji prvního z Američanů - Ernesta Hemingwaye. A papá Ernesto, jak mu na Kubě každý říkal, zase miloval Kubu a nobelového Starce a moře, svého Santiága alias Anselma Hernándeze Garcíu z Cojimaru…
"Jsem nesmírně šťasten, že jsem zase mezi vámi… Cítím se být Kubáncem…. Sympatizuji s kubánskou vládou… Nechci, aby mě někdo pokládal za Yankeeye…" řekl Hemingway, když se 4. listopadu 1959 vrátl do Havany ze Španělska. V květnu 1960 se seznámil osobně s
Fidelem Castrem, když mu předával poháry za vítězství v lovu mečounů. Hemigwayova mezinárodní soutěž probíhala pod heslem: Sport lidu!
Na moře vyplulo 163 soutěžích na 55 člunech. Na lodi Pillar plul Ernesto, na člunu Cristall seděl právník Fidel Castro s lékařem Che Guevarrou.
"Blahopřeji, commandante," usmál se papá Ernesto, kdy Castrovi předával pohár za celkově první místo. "Víte, já nikdy neměl při závodech štěstí. Vlastně se mi vůbec moc nedaří…"
Fidel Castro kvůli svému zdravotnímu stavu loni definitivně odstoupil z politického života Kuby, žezlo převzal jeho bratr Raul, odvolal ze své vlády deset Fidelových mužů, ale nepropustil žádného ze dvou stovek politických vězňů… Inu, starého psa novým kouskům nenaučíš!
A Kuba? Jako každá padesátiletá žena je prostě v přechodu. Snad nám někdy vrátí i dluh ve výši přes šest miliard korun…
Bylo to přesně před osmačtyřiceti roky, kdy se udál unáhlený, nepromyšlený a naprosto nepřipravený pokus o zvrat revolučního kvasu na Kubě. Ne už ostrova Batistova, ale Fidelova. A ten se ani za nic nemínil vzdát plodů svého mnohaletého boje o perlu Antil. Také proto byla 17. dubna 1961 odsouzena k zoufalému nezdaru invaze kubánských exulantů z Floridy. Na 1500 žoldáků, špatně vycvičených CIA a vyzbrojených z vojenských skladišť US Army, se vylodilo se v Zátoce sviní, na Playa Giron - Bahía de Cochinos - v provincii Matanzas.
Byl jsem na Kubě právě v tomto ročním období, jen v čase posunutém o zhruba třicet roků. Na polostrově Zapata byla už jen přírodní rezervace v Ciénaga de Zapata a skanzen dávných kubánských indiánů Tainů, na pláži sviní byl bělostný písek se stopami kopýtek prasat, podle nichž se zátoka jmenuje. A kousek dál byla krokodýlí farma, možná jako memento…
Bažinatá oblast a mnohametrové vlny rozbouřeného Karibiku byly před téměř půl stoletím vůči útočníkům nepohostinné, přesto nečekaný útok obránce Kuby překvapil a museli ustoupit. Poté z celého ostrova přijely tisíce členů revolučního vojska a milice, na pomoc přišli i neozbrojení rolníci.
Mezi prvními byl Fidel Castro, který údajně osobně samohybným dělem zničil jeden z výsadkových člunů. Boj trval tři dny, na jejichž konci zaznamenali legrační kontrarevolucionáři výprask jak sedláci u Chlumce. Tři sta jich bylo zabito, další 1200 padlo do zajetí a byli vyměněni za americké traktory, náhradní díly, potraviny a léky. Byla to však poslední dodávka čehokoliv na Kubu. USA se rozhodly pro obchodní embargo, které trvá už přes půl století podnes. Doplatil na to svojí smrtí prezident USA J. F. Kennedy, který byl zastřelen rok poté v Dalasu. Údajně člověkem bez řádné identity Oswaldem, ale fakta spíš napovídají, že to byla vzteklá kubánská exilová mafie…
První oteplení vzájemných vztahů signalizoval loni Fidel Castro, který prohlásil, že kdyby byl voličem v USA, byl by jeho kandidátem na prezidenta Barack Obama. Ten také slíbil, že začne kontakty s Kubou navazovat. Já, míšenec Afroameričan, vy, míšenci Afroameričané… Také proto vydal počátkem dubna pokyny, aby byly s konečnou platností zrušeny veškeré zákazy a omezení týkající se 1,5 miliónů Kubánců žijících na území USA. Snad na toto své vstřícné gesto také nedoplatí…
Nyní budou moci kdykoliv svobodně cestovat za svými příbuznými na Kubu a také jim posílat dolary bez omezení, aby si mohli zvýšit životní úroveň. Připomíná mi to zadlužené izraelské komuny zvané kibucy, které dál žijí svůj anachronistický komunismus, ovšem za vydatné podpory kapitalistických půjček. Po ulicích Havany se tak už nenosí jen trička s portréty Che Guevary nebo Fidela, ale s Obamou a nápisem Kubama…
Nic se nedá udělat přes noc, ani demokracie na Kubě. Ostatně, kdoví co by z tohoto karibského ostrova bylo, kdyby na něm půl století vládl americký kapitál. Měli by tam určitě už dávno necenzurovaný internet, laciné mobily a vstup do turistických hotelů i pro místní domorodce. Určitě by už Kubánci ale též bojovali a umírali v Koreji, Vietnamu, Afghánistánu a Iráku, místo svého dobrodružství v Angole a Kongu. Měli by na své perle Antil také miliardáře, ale i chudáky, kteří by neměli nárok na bezplatnou lékařskou péči. Nebyl by Fidel Castro, který by nezlikvidoval 80procentní negramotnost, dal Kubáncům půdu, elektřinu a bezplatné zdravotnictví. Jejich země by nebyla zvolena za předsedajícího Hnutí nezávislých zemí. Kubě by nepatřilo ani čerstvé naleziště milionů tun ropy v Mexickém zálivu. Asi by ho zřejmě nepotřebovala, protože by byla členem NATO a své vojáky by neměla jen v Angole a Kongu, ale ve více než 150 zemích světa. A hlavně by dnes jako USA odolávala agresivní hospodářské krizi…
A nebylo by kubánské Quantánamo - základna USA o rozloze 117,6 km2, z toho zabírá pevnina 49 km2, moře 38,8 km2 a bažiny 29,4 km2. Za normální, tedy bezpohotovostní situace, je na základně zhruba pět až sedm tisíc příslušníků námořních sil USA. Kolem celé základny je postaven vysoký plot v celkové délce 28 km, aby uhlídal asi 700 vězňů podezřelých z terorismu. Uvnitř jsou dvě letiště: McCall a Leward Point. Zátoka Guantánamo je dostatečně hluboká pro lodě střední tonáže. Disponuje osmi přístavními moly, kde je možno odbavovat současně 40 lodí. Nebylo by ani washingtonského příkazu dne, jenž by za vlády Fidela Castra zněl: Buďto demokratické volby, nebo hlad a ekonomické útrapy. Neexistovala by ani téměř padesátiletá kolektivní vina. Za Fidelovu revoluci by tak netrpěly miliony nevinných Kubánců…
Tolik fikce. Kubánci přes svoji zášť vůči občanům Spojených států miluji prvního z Američanů - Ernesta Hemingwaye. A papá Ernesto, jak mu na Kubě každý říkal, zase miloval Kubu a nobelového Starce a moře, svého Santiága alias Anselma Hernándeze Garcíu z Cojimaru…
"Jsem nesmírně šťasten, že jsem zase mezi vámi… Cítím se být Kubáncem…. Sympatizuji s kubánskou vládou… Nechci, aby mě někdo pokládal za Yankeeye…" řekl Hemingway, když se 4. listopadu 1959 vrátl do Havany ze Španělska. V květnu 1960 se seznámil osobně s
Fidelem Castrem, když mu předával poháry za vítězství v lovu mečounů. Hemigwayova mezinárodní soutěž probíhala pod heslem: Sport lidu! Na moře vyplulo 163 soutěžích na 55 člunech. Na lodi Pillar plul Ernesto, na člunu Cristall seděl právník Fidel Castro s lékařem Che Guevarrou.
"Blahopřeji, commandante," usmál se papá Ernesto, kdy Castrovi předával pohár za celkově první místo. "Víte, já nikdy neměl při závodech štěstí. Vlastně se mi vůbec moc nedaří…"
Fidel Castro kvůli svému zdravotnímu stavu loni definitivně odstoupil z politického života Kuby, žezlo převzal jeho bratr Raul, odvolal ze své vlády deset Fidelových mužů, ale nepropustil žádného ze dvou stovek politických vězňů… Inu, starého psa novým kouskům nenaučíš!
A Kuba? Jako každá padesátiletá žena je prostě v přechodu. Snad nám někdy vrátí i dluh ve výši přes šest miliard korun…