A zase jednou se vše děje najednou. Thomas Friedman, jeden z nejuznávanějších amerických komentátorů, v pátečních New York Times napsal: „ Jemen není Afghánistán.“ Ze svých zážitků z hlavního města Saná, kam se vypravil po zmařeném vánočním bombovém útoku v letadle do Detroitu, vyvozuje, že Jemen se dá zachránit. Mají tam totiž poměrně svobodná média a rodiče šetří, aby dali děti do školy.

160 jemenských kleriků vydalo v posledních dnech jasné prohlášení: „Když Američané vkročí do Jemenu, je to jasný důvod k džihádu.“ Z výroků dalšího klerika vyplývá: „Džihád, to není jen útok na zemi, to je také útok na moři.“ Al Džazíra odvysílala rozhovor s jedním z nejhledanějších kleriků Al Awlaqím, tím, který kázal v americké mešitě v Great Falls, kde se modlili dva z útočníků 11. září i útočník z Fort Hood . Al-Awlaqí doznal, že znal a podporoval Nigerijce Mutallaba, který se o vánocích pokoušel o další letecký útok. Ne, že by mu to „dovolil“, ale koneckonců v relaci k počtu zabitých muslimů je nějakých 300 Američanů v letadle povolená ztráta.

Jemen je nejchudší arabská země, s přírůstkem obyvatel 3,2 %, se 40 % nezaměstnaností. Chudoba a s ní bohužel špína a zaostalost jsou místy děsivé. Obyvatelstvo navíc paralyzuje návyk na konzumaci měkké drogy qátu, kterou se pravidelně nechává otupovat celá mužská populace. Jemenské vnitrozemí je čistě kmenovým územím, některé kmeny se hlásí k šíitské sektě vyznávající pátého imáma, jiné jsou sunitské. Posledních dvacet let se Jemen postupně islamizuje a také radikalizuje.

Ani Turci nebo Britové nikdy zemi jako takovou neovládli, stěží kontrolovali přístavy, zejména Aden. Po vzniku prosovětské Lidově demokratické jemenské republiky ani sovětští poradci či policisté školení v Lipsku, zemi nikdy nekontrolovali úplně. Pro svou těžkou dostupnost, zaostalost a věčné kmenové války se Jemen stal územím, kde se v rukou kmenů hromadila stará i nová vojenská technika. V horách jsou celá údolí plná desítek starých tanků, bojových vozidel pěchoty, kulometů. Mnoho z nich konec konců bylo vyrobeno i v naší zemi.

Jemen sice není Afghánistán, ale je to země, která má veliký strategický význam. Kontroluje totiž vstup do Rudého moře. Kdykoliv, kdy se Rudé moře vymklo kontrole světové civilizace, ať již Římanů, Osmanů nebo později Britů, nastala vážná bezpečnostní krize s hlubokými dopady pro celosvětový obchod, a tedy ekonomický růst. Vzpomeňme, že Suezská krize byla jednou z nejhlubších krizí studené války.

Proto je zapotřebí upozornit na klíčovou polovinu pravdy: opačný břeh Rudého moře leží v Somálsku. Somálsko má sice prozatímní vládu, ta ale sedí pouze v hlavním městě. I tam čas od času dojde k brutálnímu útoku na její představitele. Zbytek země je v rukou radikálních klanových a kmenových vůdců, volně přidružených k saláfistické organizaci Islámských soudů. Vážnou zprávou posledních týdnů jsou proto prohlášení somálských saláfistických organizací přidružených k al Káidě, zejména Mladých mudžáhidínů, Šabábu al Mudžáhiddín. Právě tato organizace vyhlásila plnou podporu al Káidě na Arabském poloostrově. Navíc vyhlásila ochotu předat své námořní zbraně jemenským organizacím. Jde o protipirátské zbraně, které se západ pokoušel dodávat centrální vládě v Mogadišu, ale byly ukořistěny. Navíc v posledních týdnech přestupují některé „umírněnější“ somálské organizace právě k saláfistické organizaci Mladých mudžáhiddínů. Radikalizace Somálska je fakt. Připočteme-li k tomu skutečnost, že v Rudém moři probíhá protipirátská operace NATO a EU, jejímž nesděleným cílem je také eliminace toků íránských zbraní do pásma Gazy, začínáme odhadovat hloubku průšvihu. I proto, že informace o zabití předáků jemenské al Káidy americkými bezpilotními letadly zůstává nepotvrzena a zkušenost s útokem na americké válečné plavidlo USS Cole v Adenu z roku 2000 je vojenským know-how al Káidy. Kombinace situace v Jemenu a Somálsku nás dávno měla varovat, že vstup lodí včetně ropných tankerů do Suezu je ohrožen.

Zase jednou jsme vývoj v místě primárního strategického významu pro oblast Středozemí a Evropy nechali dojít tak daleko, že se musíme zamýšlet nad další eventualitou vážného vojenského řešení. Představíme-li si mapu: Čad, Súdán, průšvih v Somálsku, ztrátu kontroly nad Rudým mořem, možný útok v Jemenu, íránský jaderný program, Afghánistán a Pákistán, můžeme nabýt pocit, že se kružnice násilí obklopující náš svět uzavírá.

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce

Autorka je předsedkyní Evropské demokratické strany