Kříž byl od počátku míněn jako osten. Znamená utrpení, pronásledování, smrt na mučidlech. Rozdrásán, zhanoben a mrtev visel na Golgotě ten, který o sobě tvrdil: Já jsem život! Ježíš nežádal: Kdo chce jít za mnou, ať vstane z mrtvých. Nýbrž: Kdo mne chce následovat, ať na sebe vezme svůj kříž. Při každé památce Večeře Páně zvěstujeme jeho smrt.

Židé dovedou nad pohoršením kříže jen potřásat hlavou. Islám to považuje za perverzní výmysl. I ve sborech Židů, kteří Ježíše vyznávají jako svého Mesiáše, se může stát, že člověka požádají, aby si sňal symbol kříže, protože si lidé kříž až příliš spojují s pojmy „křižáci“ a „hákový kříž“. Chápu proto křesťany, kteří si při setkání se Židy nebo muslimy kříž zakryjí.

Musíme přitom ovšem jasně rozlišovat: požádají-li nás o zakrytí kříže Židé, vyprošují si tím čas k nadechnutí, uznání svého práva existovat jako Židé. Požadují-li naproti tomu snětí kříže muslimové, hlásají tím triumf půlměsíce, nadvládu islámu nad „lidem knihy vzatým pod ochranu“ (dhimmi). Toto konstatování není islamofobní, nýbrž prostě realistické.

Kritiku nezasluhuje to, když jednají křesťané s historickým povědomím a kulturní citlivostí pokud se v osobním rozhovoru s jinověrci narazí na kříž. Skandální je poselství zvěstované oficiálním snímkem biskupů bez křížů s muslimským šejchem na Chrámové hoře ze října 2016.

Přitom – jak výstižně poznamenává jeden evangelický křesťan ze saského Krušnohoří – je třeba vzít v úvahu, že ty kříže, které zde biskupové skryli, nebyly jen tak ledajaké kříže, nýbrž oficiální kříže nejvyšších hodnostářů katolické a evangelické církve Německa. Alespoň při oficiálním fotografování by bylo bývalo třeba, aby Reinhard Marx a Heinrich Bedford-Strohm tyto oficiální kříže zviditelnili. Vždyť se tam přece prezentovali na veřejnosti jako nejvyšší zástupci německého křesťanstva – právě na místě, které bylo až do nejnovější doby ohniskem úsilí muslimů popřít, že právě tam mají Židé své kořeny.

A konečně – srovnání s prosbami Židů o schovávání křížů a narážka na napjatou situací z hlediska bezpečnosti byly z židovského hlediska tím příslovečným stéblem slámy, které velbloudovi zlomilo hřbet. Zatímco kolem Izraele dochází k brutálnímu vyhlazování křesťanstva, v židovském státě vzrostl od jeho založení počet křesťanů na čtyřnásobek. Křesťané na Východě vědí, proč dnes chtějí sloužit jako vojáci v izraelské armádě. Zdůvodňují to slovy: „Nebudeme-li nyní bojovat po boku Židů, nebudeme už za třicet let existovat.“ Není nijak náhodné, když starosta jedné izraelské obce nabízí baptistickému sboru stavbu modlitebny – a dokonce jim dává bezplatně k dispozici pozemek s výslovnou prosbou, aby na budovu umístili kříž, který bude zdaleka vidět..

Tohle všechno nevzali biskupové a jejich poradci v úvahu. Proto je záběr se šejchem, avšak bez oficiálních křížů příznakem děsivého nedostatku kulturní citlivosti a realistického chápaní situace.

© Johannes Gerloff
přeložila Ivana Kultová
www.wilberforce.cz