Tuším to byl Roman Joch, kdo se svého času někde dopustil krátké úvahy (nedaří se mi ji najít…) na téma, jak je pro komunistickou Čínu výhodné „pěstovat si“ severokorejský režim.
Hlavní výhody jsou asi dvě. Jednak, stručně řečeno, vedle kimovského koncentráku nevypadá ani režim v Pekingu, se všemi svými zločiny, tak strašně. Je prostě relativně lepší. To se ledaskdy hodí. Přinejmenším to občas odvede pozornost – tu od genocidy Ujgurů, támhle od odebírání orgánů odpůrcům režimu (to jen tak namátkou). Kromě toho, existence nevyzpytatelného, jaderně vyzbrojeného severokorejského režimu dává do rukou čínských komunistů silnou kartu na nejvyšší mezinárodní úrovni. Oni jediní mají totiž na Pchjongjang skutečný vliv – bez podpory Pekingu by Kimové už dávno dovládli. Severní Korea je ve skutečností takovou pekingskou filiálkou. Rudí mandaríni si tak mohou klást nejrůznější podmínky, bez jejichž splnění zkrátka nechají šílencům v čele té nešťastné země volnou ruku. Nebo jim k jejich ideologicky rámovanému avanturismu dokonce pomohou vytvořit podmínky… Zkrátka to má krásný vyděračský potenciál.
Zejména v posledních měsících mně čím dále tím více tane na mysli, že pro putinovské Rusko plní lukašenkovské Bělorusko podobnou roli jako právě Severní Korea pro komunistickou Čínu. Předně platí, že bez podpory Moskvy by současný režim v Minsku už patrně vnitřnímu masovému nesouhlasu podlehl. Tomu, co momentálně můžeme pozorovat v podobě „kajícího se“ Ramana Prataseviče, rozumí bez nutnosti nějakého výkladu snad všichni z bývalého východního bloku, kteří jsou starší než, řekněme, přibližně 40 let. Ale až na ty nejstarší to v českých zemích známe už jen z vyprávění či jinak zprostředkovaně. Prakticky všechna ta mučením vynucená veřejná doznání k rozvracení republiky a vlastizradám, která soudruzi na „soudních přelíčeních“ natáčeli a pak propagandisticky využívali, spadají do období cca 10 let od bolševického puče – prostě jde o „padesátá léta“. Ne že by pak československý komunistický režim zásadně ubral na své zločinnosti, ale už nepotřeboval tolik zastrašovat. Proč? Třeba proto, že „mlčící většina“ už účinně zastrašena byla, zabít či vyhnat skutečné odpůrce režimu se už povedlo a obyvatel s vlastní zkušeností se svobodou prostě ubývalo a přibývalo těch, kteří nic než „lidově demokratické“ či „socialistické“ zřízení neznali. Takže když se chtěl bolševický režim někoho zbavit, žádné veřejné divadlo k tomu už zpravidla neinscenoval…
Tím chci říct, že únos letadla s využitím stíhačky či mučením vynucené, spektakulární „kajícné doznání“ oponenta režimu, to je opravdu silná káva i pro nás, kteří máme osobní zkušenosti už „jenom“ s pozdní husákovskou normalizací. Vedle takových praktik samozřejmě nevypadá až tak šíleně, že tu a tam někoho necháte otrávit nebo zastřelit, i když je to samo o sobě šílené víc než dost.
Lukašenkův režim naštěstí nedisponuje jaderným arzenálem, kterým by mohl harašit. Dříve či později se však vyloupne téma, v rámci kterého bude nutné s tímto režimem nějak jednat (obávám se, že při pevné podpoře Kremlu a dostatečné ochotě k brutálnímu postupu, kterou zatím vykazuje, tento režim hned tak nepadne). Není třeba fabulovat něco konkrétního, spíš mě napadají možné tematické okruhy… např. při stupňování represí by mohla mít zájem Varšava na nějaké ochraně polské menšiny. Každopádně prostřednictví Kremlu bude v takové situaci velmi pravděpodobně nenahraditelné.
Co s tím? Domnívám se, že je jak severokorejský režim na komunistické Číně, tak Lukašenkův režim na Moskvě plně závislý. Režimů závislých na jiných, silnějších zemích, bylo, je a bude vždy dost. Je však třeba rozlišit mezi situací, kdy by bez podpory silnějšího spojence taková země podlehla vnější agresi, a případem, kdy je u moci udržován režim, který by bez podpory zvenčí padl v důsledku radikálního nesouhlasu ovládaných. Pokud tedy přijmeme tuto premisu o takovéto plné závislosti, dává, myslím, jediný smysl prostě oba protektorské režimy činit plně zodpovědnými za činy jejich protektorátů. To by však v Bílém domě nesměl sedět pan Biden, to by Spolková republika Německo nesměla trvat na dobudování plynovodu Nord Stream 2, a tak dále, a tak podobně…
Autor je předsedou Konzervativní strany.
Převzato z webu Konzervativní noviny se souhlasem redakce.