Před časem zvolenému kanadskému liberálnímu premiérovi Marku Carneymu se podařil mistrovský tah. Na ustavující zasedání nového federálního parlamentu pozval britského krále Karla III. a královnu Camillu.

Panovník nepřicestoval v roli vzácného diváka, ale jako účinkující. Nezbytným začátkem prvního sezení parlamentu po volbách je Trůnní řeč, nástin aktivit nastupující vlády, kterou ve jménu krále předčítá jeho kanadský zástupce – generální guvernér. V současné době zastává tento post žena, Mary Simonová. Že by Trůnní řeč přednesl britský monarcha osobně, stává se jen zcela výjimečně. V historii kanadského parlamentu tomu bylo v minulosti dvakrát. Králova matka Alžběta II. tak učinila v roce 1957 a pak o dvacet let později. Letos 27. května ji v tom následoval Karel III.

Jeho návštěva včetně vystoupení v Senátu (ten zasedá kvůli rekonstrukci parlamentního komplexu v náhradních prostorách, honosné budově někdejšího nádraží Ottawa Union Station), který je tradičně místem, kde je Trůnní řeč čtena, měla víc než jen symbolický význam. Jak známo, Kanada byla v minulých měsících terčem nevybíravých anexionistických útoků amerického prezidenta, který má nesmírný teritoriální apetit: rád by zničil nezávislost Kanady jejím připojením k Unii jako padesátý první stát. Takovéto uvažování je naprosto nehorázné a bylo nutné dát jasně najevo, že jakákoli změna statu quo podle vrtochů dočasného nájemníka Bílého domu nepřichází do úvahy. Sotva to lze udělat lépe než tak, že do suverénní Kanady, člena (britského) Společenství národů, přijede její monarcha, britský král. Nebylo jeho úkolem explicitně klást důraz na to, co musí dělat a také dělají kanadští politici: že Kanada je a zůstane nezávislým státem, není na prodej a sny o anexi zůstanou jen nesplněným přáním Donalda Trumpa. Všeříkající byla už samotná přítomnost hlavy státu.

Královský pár pobýval v Ottawě 26. a 27. května. Kdo návštěvu v Evropě na internetu sledoval, tomu neunikla vřelost, s níž byli král s královnou všude vítáni. Člověka to naplnilo jistotou, že Kanaďané – věřím, že naprostá většina – jsou své konstituční monarchii oddáni a chtějí zůstat Kanaďany, nikoli se přerodit na Američany. Za zmínku stojí, že kromě závěrečných ovací byl králův Trůnní projev přerušen potleskem pouze jednou. To když uvedl několik slov z hymny hostitelské země: „Jak nám připomíná hymna: Pravý sever je vskutku silný a svobodný.“ Víc říkat nemusel. Kanaďané svému králi rozumí. Na druhou stranu, tváří v tvář separatistickým tendencím, Karel připomněl: „Koruna byla po dlouhou dobu symbolem jednoty Kanady. Představuje také stabilitu a kontinuitu od minulosti do současnosti. Hrdě stojí, jak tomu má být, jako symbol Kanady i dnes, ve vší její bohatosti a dynamičnosti.“ Čili: Ano kanadské suverenitě a kanadské jednotě. Dlužno dodat, jednotě v rozmanitosti. Král v projevu: „Kanada přijala své britské, francouzské a domorodé kořeny a stala se odvážnou, ambiciózní a inovativní zemí, která je dvojjazyčná, skutečně multikulturní a se závazkem ke smíření.“ Ostatně zástupci původních obyvatel, Prvních národů a dalších, byli nedílnou součástí těch, kdo monarchu a jeho choť vítali. A to, že Kanada je společenstvím vskutku multikulturním v nejlepším smyslu tohoto pojmu může potvrdit každý Čech či Slovák, který má v zemi javorového listu více či méně početnou část příbuzenstva.

Jako pozorovatele z druhé strany Atlantiku mě nejvíce zaujal bod v projevu, který se dotkl vztahů Kanady a USA. Obě země jsou si souzeny, ale v duchu „já pán – ty pán“. Nikoli ve stylu „když se vzdáte suverenity, tak…“ Král v Trůnní řeč nemohl být k tomuto tématu jasnější: „Předseda vlády a prezident Spojených států například začali definovat nový ekonomický a bezpečnostní vztah mezi Kanadou a USA, založený na vzájemném respektu a založený na společných zájmech, s cílem přinést transformační výhody pro oba suverénní národy.“

V závěru pobytu položil král věnec a královna kytici ke Hrobu neznámého vojína a pak už zamířili na ottawské letiště. Jejich Airbus CC-330 patřící kanadské vládě vzlétl ve čtvrt na osm večer SELČ, vydal se na severovýchod a zhruba po dvou hodinách opustil kanadský vzdušný prostor. Při detailním pohledu kamery, ještě před startem, bylo možné číst v přední části airbusu slova, která tolik znamenají: The True North Strong and Free. Čekal jsem, jaká bude Trumpova reakce na královu návštěvu ve vztahu k jeho touze Kanadu pohltit. Stroj už byl dvě a půl hodiny nad severním Atlantikem, když Donald Trump na síti Truth Social napsal: „Řekl jsem Kanadě, která si velmi přeje být součástí našeho báječného systému Golden Dome, že pokud zůstane samostatným, ale nerovným národem, bude ji to stát 61 miliard dolarů, ale pokud se stane naším váženým 51. státem, bude ji to stát nulu dolarů. Nabídku zvažují!“ Ačkoli obranný systém Golden Dome je hudbou hodně vzdálené budoucnosti, Kanada projevila o spolupráci na něm zájem, ale pouze a jenom jako suverénní stát; pokud by se připojila, tak jako rovný k rovnému a sama by chtěla přispět vývojem nových technologií, bez nichž se projekt neobejde. Podstatné na tomto Trumpově vyjádření je jeho umanutost a důkaz, že smysl králova pobytu v suverénní Kanadě odmítá promítnout do svého uvažování. Není bez pikantní příchutě, že v sobotu 24. května americký velvyslanec v Ottawě Pete Hoekstra v televizi CBC nabádal: „Jděte dál. Pokud o tom Kanaďané chtějí dál mluvit — je to jejich věc. Já o tom nemluvím, Donald Trump o tom nemluví.“ Ambasador tím jen prokázal, jak málo zná svého prezidenta. Pokud Kanaďané mluví o nebezpečí anexe, tak především proto, že o anexi nepřestává mluvit americký prezident.