Zbyněk Petráček napsal glosu o stažení amerických vojsk ze Sýrie ve smyslu pokračování politiky Trumpa ve stahování amerických vojsk ze zahraničí, které započal Obama. Rozdíly však jsou velmi očividné.

Závěr Petráčkovy poznámky je v tom, že americký prezident Donald Trump „přehlíží zájmy spojenců USA“. Obávám se, že zejména evropští spojenci USA v čele s Francií a Velkou Británií jako jadernými mocnostmi pod praporem korektní politiky přehlížejí zájmy USA.

Za významné považuji následující citát z Petráčkovy poznámky:

Trumpovi lze vyčítat nevypočitatelnost v lecčems. Ale ne v tom, že stahuje armádu z válek na Středním východě. Vyčítat lze spíše to, že Trump se rozhoduje sám, bez ohledu na svůj tým i na spojence (zná vůbec význam toho slova?), prostě má klapky na očích. Zřejmě tady lze hledat i důvody odchodu ministra Mattise.

I Petráček tak chápe, že Trumpova politika zdaleka není tak nevypočitatelná, jak o ní s oblibou hovoří představitelé EU. Ovšem napadání Trumpa proto, že nezná význam slova „spojenec“, je další velmi časté klišé korektních evropských politiků o americkém prezidentovi.

Vraťme se proto do předvolebních Spojených států roku 2016. Kandidát na prezidenta Donald Trump tvrdě kritizoval politiku Demokratické strany a Baracka Obamy, co se Blízkého a Středního východu týče. Tehdy vrcholila moc takzvaného Islámského státu a Obama mnohokrát sliboval, že IS porazí. Trump naopak kladl důraz na rychlou a účinnou vojenskou operaci proti IS a následné stažení amerických vojáků ze Sýrie. Vzestup IS zcela jistě souvisí s tím, jak USA pod Obamou stáhly své jednotky z Iráku a pak jen přihlížely vzestupu IS nejprve v Iráku, později v Sýrii. USA pod Obamou bojovaly proti IS neúčinně. Nebylo možné proti IS zasáhnout i proto, že se pak v americkém liberálním tisku nejvíce hovořilo o civilních obětech útoku proti IS. Zničit infrastrukturu IS tak de facto nebylo možné.

Jakmile do syrského konfliktu zasáhlo plnou silou Rusko, ukázalo se, že strategie kobercových náletů na místa pod nadvládou vzbouřenců proti syrské vládě bez ohledu na civilní oběti přinesla rychlý výsledek. Stejná metoda tvrdého bombardování IS americkými vojsky po nástupu Trumpa do úřadu v součinnosti s iráckou armádou přivodila i rychlou vojenskou porážku IS jak v Iráku, tak na východě Sýrie. Samozřejmě, porážka IS neznamená, že přestanou teroristické útoky jednotlivců pod vlajkou IS.

Stažení amerických vojsk ze Sýrie je v zásadě politické gesto, které nemění geopolitickou mapu Sýrie. V syrské válce se angažují dva státy této oblasti, Turecko a Írán. Turecko má zájem na konci teroristických jednotek ze Strany kurdských pracujících, které operují proti Turecku. Írán chce svou podporou syrského režimu dosáhnout dalšího strategického cíle - umístit trvale své jednotky v blízkosti Izraele, k jehož zničení systematicky vyzývá. Turecko a USA, spojenci v NATO, budou zcela jistě pracovat na hladkém průběhu stažení amerických vojsk tak, aby nevzniklo mocenské vakuum. Spojené státy navíc disponují stále dostatečnými prostředky k tomu, aby mohly leteckými údery v Sýrii bránit své zájmy. Mohou k tomu využít své jednotky v Iráku a letadlové lodě.

Co se stažení amerických vojáku z Afghánistánu týče, tato v současnosti nejdéle trvající válka, v níž jsou zapojeny USA, nevede k cílům, které si USA při útoku na Afghánistán za prezidenta George Bushe stanovily. Taliban v podstatě ovládá velkou část Afghánistánu a ústřední vláda v Kábulu stojí a padá s přítomností amerických jednotek. Redukce amerických jednotek v Afghánistánu nemusí nutně znamenat pád kábulského režimu. Ten by nastal až po případném úplném odchodu západních spojenců z Afghánistánu.

Na rozdíl od Petráčka proto nevidím situaci v oblasti Blízkého a Středního východu tak fatálně pro zájmy Západu, resp. USA. Kromě toho si dovolím poznamenat i to, že Obamova politika stahování vojsk z Iráku nebyla Francií či Velkou Británií kritizována jako krok proti zájmům evropských spojenců v NATO. Naopak byla plně podporována, a to i tehdy, když bylo jasné, že v Iráku tím vznikne významný prostor pro vzestup radikálního islamismu.

Donald Trump svým rozhodnutím o stažení amerických vojsk ze Sýrie možná překvapil pár komentátorů a západoevropských politiků. Osobně jsem zvědav, zda rétorika liberálních médií bude pokračovat v tom, že Trump je „válečný dobrodruh“. Kritika Demokratické strany Trumpova rozhodnutí zatím vypadá tak, že toto rozhodnutí překvapilo i politiky demokratů. Trumpova politika se mi jeví naopak jako velmi konsistentní s tím, co říkal v předvolební kampani. Právě proto zřejmě nedávné volby v polovině jeho mandátu Republikánská strana zdaleka neprohrála tak, jak si liberální média přála. Republikáni udrželi Senát a zabránili tím pokusům demokratů odvolat Trumpa z funkce prostřednictvím impeachmentu. Trump ukazuje, že vrací USA do role vůdce svobodného světa navzdory údajnému „nepochopení“ Francie či Velké Británie. Jde o to, zda právě současná politika těchto evropských velmocí není v zásadě chybná, když nereaguje na skutečné hrozby pro EU, jakou je rozkol ve věci ilegální migrace.