Americký prezident Donald Trump většinou nejdřív mluví a potom teprve přemýšlí, jak své přešlapy vysvětlit. A tak to teď ve verbální občanské válce, která už začíná mít své oběti, schytal naplno. Spáchal totiž jeden z nejtěžších hříchů proti ideologii politické korektnosti. Nejprve nebyl schopen bez zaváhání a bez vytáček odsoudit bílé rasisty a neonacisty (své voliče) demonstrující proti odstranění pomníku generála Konfederace Roberta E. Lee v Charlottesville a později, ó hrůzo, se je dokonce odvážil strčit do jednoho morálního pytle i s jejich levicovými oponenty, do kterých najel autem mladý fanatik a zabil jednu ženu.

Nebyl jsem na místě, a tak nevím, jestli tam opravdu demonstrovali na obou stranách i slušní lidé, jak prohlásil, možná byli, možná nebyli. Bojovná antifašistická levice se šla nepochybně rvát a jistě to byl stejný ksindl jako neonacisté. Mohli se ale mezi nimi nacházet slušní lidé, protože má velkou výhodu v politické korektnosti, které podléhají i někteří neokonzervativci jako senátor McCain: „Nelze stejně hodnotit a odsuzovat rasisty a Američany, kteří protestují proti nenávisti.” Opravdu? A co ten, který nedávno střílel na konzervativní kongresmany v Alexandrii (Virginia). Tehdy nevypočitatelný Trump kupodivu levicový extremismus nenapadl a volil kondolence rodinám postřelených politiků.

Pro nás Středoevropany je velmi zvláštní, že je na Západě za největší zlo všech dob považován primitivní nacismus a nikoli neméně zločinný idealismus bolševiků.

Pachatelé dobra mají výhodu.

Ano, to slyšíme dnes i v Evropě, kde levice politické korektnosti začíná tažení proti nenávisti a hodlá zavést tvrdou internetovou cenzuru a kriminální postih, což je velice nebezpečná a dvousečná zbraň. Jistě, na okraji společnosti skutečně existuje zcela bezvýznamná menšina fanatických šovinistů a rasistů. V Charlottesvillu se jich na obranu pomníku sešlo snad jen pět set, ale jejich nechutná a nepatrná přítomnost je zneužívána k popírání lidské přirozenosti, k přepisování dějin a k budování nového, atomizovaného světa jedinců bez soudržné rodiny, bez hierarchie, bez normativní tradice, bez hranic a bez základních hodnot západní civilizace, čili bez budoucnosti.

Byl to Západ, který dal světu vědu, techniku a blahobyt i ohromné duševní a umělecké dědictví (Aristoteles, Akvinský, Dante, Shakespeare, Da Vinci, Michelangelo, Bach, Beethoven, Mozart) a také politickou a individuální svobodu, jakou jiné kultury nepoznaly. Ovšem žádná civilizace není dokonalá a generálové americké občanské války na obou stranách složitého sporu o jednotu federace a soudržnost národa vlastnili otroky, což je nepochybně hluboká urážka lidství, ať už chápaného jakkoli. Thomas Jefferson, jemuž se přisuzuje výrok o rovnosti všech lidí (lidstva) z Prohlášení americké nezávislosti, dnes extrémně zneužívaný k nekontrolované, imigrační politice a k zglajchšaltování společnosti, by byl v současnosti považován za zločince. Rozmnožoval totiž svou farmu otroků náruživou kopulací (Alexander Boot).

Na rozdíl od diktátorských režimů byly americké sochy po strašlivé občanské válce (circa 800 000 padlých) vztyčeny z piety a patriotismu. A Trump má v jednom pravdu. Začneme-li soudit nedokonalé politiky a vojevůdce, málokdo obstojí. A budeme-li hodnotit minulost z hlediska dnešních předsudků, bude to ještě větší průšvih.