Neviditelný pes

SVĚT: Kde že by se nejlíp libovalo

2.5.2019

Mám před sebou hodnocení států ze začátku tohoto roku. Amerika - USA je až na 17 místě. Vedoucí pětice vypadá takto:

1. Švýcarsko

2. Hong Kong

3. Nový Zéland

4. Irsko

5. Austrálie

Suverénním vítězem tedy je tradičně neutrální scénická Helvécie. Má celoživotní družka Priscilla tam patřila z padedesáti procent a její matka a tudíž moje tchyně byla stoprocentní. Tak tomu bylo až do výpuku druhé světové války, kdy jižní části Číny se zmocnilo japonské císařství a té mé vyženěné rodině se dostalo nepříjemnějších slastí, než jak tomu bylo v našem evropském nacistickém protektorátu.

A že by tolik mezi evropskými státy vyniklo Irsko, za oné světové války neutrální, tolik katolické, bez rozvodů, ba ani i bez potratů?

Na politické scéně se značně zviditelňuje někdejší uprchlík z našeho evropského sousedství, jímž je maďarský a židovský multimiliardář George Soros, oficiální adresou na americkém ostrově Long Island, součásti státu New Yorku. Nijak se neprojevující sympatie vůči nynější washingtonské vládě. Soros se angažuje v neprospěch zájmů Donalda Trumpa, nynějšího nájemníka v Bílém domě.

Soros rovněž utrácí mnohé miliony ve prospěch „otevřených hranic“ a též ilegální migrace směrem USA, s kýženým cílem dosáhnout „Permanent Progressive Majority“. Mezi mnohými funkcemi, jakožto osobní přítel obou manželů Clintonových, je též předsedou organizace „Ready for Hillary PAC“, s dosud neutuchajícím úsilím prosadit manželku Hillary na prezidentský trůn, k němuž je třeba docílit po plánovaném vystrnadění Trumpa z nezaslouženého prezidentství.

Rovněž je značně doporučeno se seznámit s videem v délce pěti minut a s označením „Rent A Riot: Soros´s Assault on Trump and America“.

- - -

Z padesáti států severoamerické unie nejvíc energie se záluskem opustit tuto unii a dát se vlastní cestou má svým osídlením nejpočetnější, jakož i scénicky značně pozoruhodná Kalifornie. Již dochází k všelijakým iniciativám k automatické legalizaci všech tam ilegálně přítomných vetřelců ve víc než milionovém množství. Ti aby se vlastním jménem zúčastnili všech možných voleb stejně jako každý oprávněný občan.

Připravuje se ke konci dekády nový census - sčítání amerického národa, a sice takovým způsobem, že má podle těch nejpokrokovějších kritérií počítat každou osobu, bez ohledu na její občanství, motivaci, její stav a jazykové znalosti.

Zejména Irčané se zasloužili o rozmach katolického náboženství. Bostonská rodina Kennedyů si pomohla ke značnému bohatství, zejména v Hollywoodu, též ilegálním alkoholem ve dvacátých letech během prohibice. Otec Joseph, hlava klanu, se zásluhou Demokratické strany stal americkým velvyslancem ve Velké Británii, s ambicí prosadit svého syna do výšin prezidentství, čímž zlikvidovat dosavadní prezidentský protestantský monopol. Jím se měl stát nejstarší syn Joseph, který jako pilot za druhé světové války v boji v Biskajském zálivu ale zahynul.

Jeho historickou roli zdědil mladší bratr John, který cestou senátora rodného státu Massachusetts se věru stal prvním katolickým prezidentem svým volebním vítězstvím nad soupeřem Richardem Nixonem. (Nemíním se pouštět do podrobností, které způsobily, že právě v týdnu Kennedyova vítězství jsem od něho dostal dopis s oceněním mých jakýchsi zásluh a tento dopis mám teď zarámován a civím na něj u svého psacího stolu.)

Po dosud nezcela přesvědčivém vysvětlení okolností zavraždění JFK jeho mladší bratr Robert v roli senátora za stát New York se přičinil k urychlení mé americké naturalizace. (Tehdy jsem jestě nevěděl, že jeho manželka Ethel, matka jejich téměř tuctu dětí, se za svobodna jmenovala Skácelová - vyslovováno „Skejkl“, původ moravský.) Robert, zvaný Bobby, jeho ambici převzít po svém zavražděném bratru Bílý dům, znemožnilo jeho vlastní zavraždění Palestincem Sirhánem Sirhánem.

Z mužského potomstva Kennedyů zbýval nejmladší bratr Teddy, který se stal rovněž senátorem, vzdor odpovědnosti za smrt své tehdejší partnerky. O podrobnostech jsem v Neviditelném psu 18. ledna 2018 uveřejnil článek pod titutem Chappaquiddick, jméno ostrova, kde došlo k její zbytečné smrti. Z něho teď část ociťuji:

.....polovina pánů a slečen z Washingtonu, o víkendu 18. července 1969 odjela či spíš odletěla nikoliv za účelem náboženského meditování na lahodný ostrov Martha’s Vineards, k všemožným radovánkám. V hodně pozdní hodině pak senátor Ted Kennedy se slečnou Mary Jo Kopechne, věk 28 roků, v jeho černém oldsmobilu odjeli směrem na onen Chappaquiddick. K němu vedl úzký dřevěný most, což ale zřejmě nezcela střízlivý senátor za volantem nezvládl a auto z mostu spadlo a do nikoliv hlubokých vod se ponořilo. Jemu se podařilo vyplout, jí však nikoliv.

Posléze senátor se snažil vysvětlovat, že svým úsilím svou partnerku zachránit, byl vyčerpán, dezorientován, zmaten. Načež mu trvalo téměř deset hodin, než vyrozuměl policii. Teprve po několika hodinách se vrátil na místo odkud původně odjel, aby kontaktoval, probudil svého snad bratrance, své právníky, dřív než policii. Mezi tím tu utopenou slečnu objevili a vyprostili nějací dva muži - se zjištěním, že dotyčná se neutopila, ale udusila. V uzavřeném prostoru potopeného vozidla už nebylo co dýchat.

Zřetelné tedy vysvětlení: smrt zavinila neposkytnutá okamžitá senátorova pomoc.

Jakkoliv snad byl dezorientován, jeho přátelé se promptně postarali, aby její tělo se dostalo do péče příslušné pohřební služby, mohlo být převezeno do její rodné Pennsylvánie a pohřbeno dřív, než by mohlo dojít k pitvě, která by potvrdila příčinu smrti - zda utopení, nebo udušení.

Příslušný místní prokurátor (district attorney) na ostrově se domáhal práva provést pitevní zjištění, ale této potřebné snaze zabránila skupina Kennedyových právníků spolu s rodinou zesnulé Mary Jo Kopecne, se slovanským a patrně i českým jménem (která prý souhlasila za velikou sumu Kennedyových peněz - tolik jsme se pak v tisku dočítali).

Pachatelem ovšem byl senátor - on nic nepopiral. Pouze trval na svém původním vysvětlování, že byl dezorientován, zmaten atd.

Soudce vynesl trest podmíněného odsouzení na dva měsíce. Prapodivný způsob rozdávání spravedlnosti.

Pachatel pak opakovaně zdůrazňoval, že ho původní zážitky po leta, ba po desetiletí, stále pronásledovaly.

Teď po mnoha letech došlo k natočení filmu s týmž názvem dotyčného tragického ostrova Chappaquiddick. Film jsem dosud nviděl, ale pospíším si tak učinit.

KONEC



zpět na článek