SVĚT: Kariéra, řemeslo se zaručenou budoucností - 2
„Proč nemáte legitky, občanky, vy volové?“ vybafl na mě čerstvý návštěvník z české kotliny.
Že by se to prý nezvládlo, však každá třetí americká rodina se každý rok někam stěhuje.
Což je ovšem lichá výmluva. Američané prostě evidenci neradi. Taková je tam pionýrská tradice, pyšní se liberálové a konzervativci ruku v ruce.
Začátkem devadesátých let na půdě Kongresu ve Washingtonu padlo slovo ve prospěch evidence obyvatelstva. Vyvolalo však uragán rozhořčení a přímo apokalyptických prognoz, že občanské průkazy by vedly k totalitni tyranii, že by to bylo jako tetování obětí v nacistických koncentrácích (New York Times, 1.4.1990).
Míníte zmizet? Natrvalo, s novou identitou, od starých dluhů, starého manželského partnera, nudného života? Tytéž NYT, s pověstí prý nejsolidnějších novin, ve svém vydání o téměř deset let starším (14.12.1980) své čtenáře seznámily s tímto postupem: Začít se má s rodným listem. Vydat se buď na procházku na hřbitov vyhlédnout vhodný náhrobní kámen, nebo postačí číst obituaries – rubriku úmrtí. Účelem je vybrat si nebožtíka vyhovujícího jména, věku, rasy, pohlaví, místa narození.
Druhý krok pak zájemce stál jeden dolar a 25 centů. Taková byla cena vládní publikace Where To Write For Birth and Death Records in the United States and Outlying Areas, čili na kterou ze 7.000 úředních registračních odboček se obrátit, aby vydala duplikát dokladu o zrození či úmrtí požadované osoby.
Teď ocituji ze své knížky „Příručka pro zájemce o amerických svět“:
Copak se nemusím na úřadě řádně legitimovat?
Nemusím. Osmdesát procent této agendy – osm milionů případů ročně – se vyřizuje poštou. Některé státy včetně Washingtonu, D.C., se drží předpisu, že vital records, čili záznamy narození, adopcí, sňatků, úmrtí a jistěže i jiných životních událostí jsou veřejné listiny, o jejichž kopii má kdokoliv právo požádat. A úřad má povinnost vyhovět. „Neobjevili jsme jediný předpis v jediném státě, který by opravňoval úředníka listin nevydat duplikát, i když se žadatel odmítne na žádost podepsat,“ zjistilo ministerstvo spravedlnosti (Department of Justice) ve své málo známé zprávě o šizení (The Report of the Federal Advisory Committee on False Identification).
S nabytým křestním listem získáme řidičský průkaz a tzv. social security card, několikacentimetrové papírky bez podobenky, nejběžnější identifikační dokumenty v zemi. Vláda odhaduje, že víc než pět milionů osob má průkazy více než jedné totožnosti
Bezpečnostní úředníci State Departmentu připustili, že každý rok desítky tisíc osob neoprávněně získávají americké cestovní pasy. Jen zlomek případů se vyšetřuje.
Kniha vyšla v pražském nakladatelství Rozmluvy v roce 1992 v obrovském nákladu 10.000 výtisků a chudák nakladatel Alexander Tomský na tomto svém počínání hodně prodělal.
Rovněž by nyní , když ne prodělal, ale zmaten byl čtenář právě citovanou informací, která už – naštěstí - neplatí. Mnohé se od té doby změnilo, tehdy ještě se na Manhattanu tyčila dvojčata mrakodrapů, neexistoval mohamedánský terorismus, který teď už hodně značně existuje.
Americkému lajdáckému kolosu nezbylo než se radikálně změněným okolnostem aspoň trošku přizpůsobit. Již si nelze poštou objednávat rodné či úmrtní listy, jak by se komu zachtělo. Již funguje systém automatické elektronické kontroly porovnávání údajů narození a úmrtí.
Social Security Card se vydává už v době narození, což ovšem komplikuje snahu o její získání v pozdějším věku.
Ze zdroje Stratfor a jeho podrobné informace „The Shifting Landscape of Passport Fraud“, s datem 15.7.2010, se například dozvídám o případech ilegálů, kteří s podvodnými podklady získali autentické cestovní pasy:
Neznáma zůstává skutečná identita ruského špiona s kanadským pasem na jméno Christopher Robert Mestos, v dětství zemřelého. Dotyčný byl na Kypru zatčen, posléze na kauci propuštěn a zmizel do neznáma.
Andrey Bezrukov se prezentoval jako Donald Heathfield.
Elena Vavilova jako Tracey Foley.
Natalia Pereverzeva jako Patricia Mills.
Pod State Department spadá jurisdikce vyšetřování falešných či podvodem získaných autentických pasů. Rovněž tak pátrá personál od CIA, čímž dochází k byrokratickým svárům, k vzájemnému šlapání si do kompetenčního zelí.
Snadněji lze do USA proniknout z evropských zemí bez vízové povinnosti, než je tomu v případě žadatelů z Afriky či Asie. Populární bránou do Evropy se stala Albánie, a do Latinské Ameriky Venezuela.
Je řada zemí, kde lze za pár stovek dolarů získat autentický cestovní pas. V místech jako Bangkok či Hongkong – a též New York City – výdaj to spíš bude mnohatisícový.
V Iráku, v jižním přístavě Basra, došlo ke krádeži velkého množství prázdných, nevyplněných cestovních pasů. Jimi se pak na svých cestách prezentovali významní teroristé al-Kájdy. Dochází však k potížím, komplikacím, že údaje, v dokumentu uvedené, se budou rozcházet se záznamy v centrální databázi.
Jak Rusům, tak al-Kájdě se v USA podařilo podplatit zaměstnance v Office of Vital Statistics, aby propašoval do svazků rodných listů příhodně vyplněný formulář.
Pokud by se získal takový kontakt u Social Security Office, stačí pak získat potřebné SSN číslo, jež postačí k získání řidičského průkazu – toho v USA nejvíc používaného důkazu totožnosti.
Kromě pasů osob s falešnou identitou zmínku si též zaslouží případy, kdy stát vědomě vystaví autentický pas na falešné jméno, v úmyslu zatajit totožnost dotyčného. Praxe nikterak ojedinělá mezi zpravodajci.
Rovněž se lze dočíst o praxi v Izraeli, že přistěhovalci bývají požádáni, aby své původní pasy darovali, věnovali státu, který je pak všelijak upraví k užitečnému využití.
**********************************
Oslava a nová kniha Oty Ulče
V úterý 8. června uspořádala Společnost přátel PEN klubu v Malém sále Městské knihovny na Mariánském níměstí v Praze
dodatečnou oslavu osmdesátin Oty Ulče.
Shromáždění uváděl Jan Petránek, pár slov se uvolili pronést i Jiřina Šiklová, Jiří Lábus a Ondřej Neff. Zároveň byla pokřtěna Ulčova nová kniha Návraty nenávraty, jejímž dějištěm je současná Praha, sjezd abiturientů ze světa a dost unikátní případ užitečné likvidace padoucha, o jehož dřívější hanebné počínání se úřady v sametových podmínkách nemínily zajímat.
Klipy z oslavy si můžete prohlédnout na psím YouTube.
Neoficiální stránky Oty Ulče
