Italský Titanic najel na skálu, lehnul na pravobok a jeho krásné kajuty a restaurace se zaplnily mořskou vodou. Bohužel byly v té době současně zaplněny lidmi. V nepřehledné panice několik cestujících zemřelo a pár desítek bylo zraněno. Jak se taková věc může v dnešní technické době stát? Sotva dvě stě metrů od břehu? Při plné vybavenosti lodi záchrannými vestami i čluny? Při teplotě vody okolo patnácti stupňů celsia? Při počtu členů posádky čítající jednoho stevarda na tři pasažéry? Lehce:

Moje osobní zkušenost s tímto typem plovoucích paláců je veskrze pozitivní. Výletní koráby typu Costa Concordia jsou vyrobeny tak, aby naplnily i nejdekadentnější rozmary zhýčkaných německých turistů. Pštrosí vejce k snídani? Do pěti minut na stole. Desetiletá nemytá prostituka? Až v mezinárodních vodách, sir. Týdenní okruh po jakémkoliv moři Vás každý den zavede do jiného přístavu, kde Vás za mastný obolos čekají kratochvíle v podobě plavání s delfíny, šnorchlování za současného sosání sangrie, komentovaných prohlídek historických památek nebo návštěv doutníkových a rumových doupat. Krmení podává v několika restauracích a samoobslužných bufetech hejno kuchařů ze Srí Lanky, o Vaše játra a kreditní kartu se starají příjemní barmani z Peru a to tak dlouho, dokud se Vaše játra a žlučníky udrží na nohou. Pro každého člena posádky jste platícím bohem a za cenu lodního lístku plus dýškovné ve výši nemírných 12-ti dolarů na hlavu a den je jim Vaše přání přímým rozkazem. Za křivý pohled na hosta mají napomenutí, za tři stížnosti vyhazov na pustém ostrově. A to je ten problém.

Osmdesát procent členů posádky tvoří na lodích tohoto typu servírky, uklízečky, kuchaři a zábavníci. O mořeplavbě a krizových situacích při ní vznikajících vědí jen o pár procent menší houbeles než Vy. Na rozdíl od palubních průvodčích, jak absolvované kurzy všemožného umění záchrany překřtily oblíbené letušky, jsou cvičeni na to, aby Vám každý den umotali z ručníku jiné zvířátko a při pečení omelety se na Vás krásně usmívali. Ne aby Vám zachraňovali krk. Navíc to jsou lidé z různých chudších koutů Asie a Ameriky, jejichž angličtině můžete špatně rozumět. Nemají žádnou autoritu, jsou tu od toho, aby byli Vašimi plovoucími otroky, ne aby Vás zkomandovali do poslušného hejna jako profesionální záchranáři.

Požitkářské město o patnácti palubách je nepřehledným labyrintem kajut, obchodů, divadel, kasin a restaurací, propojených identicky vypadajícími schody a chodbami. Aspoň trošku se zde vyznáte až tehdy, když po týdenní plavbě hledáte východ pro opuštění lodi v domovském přístavu. Pravobok sice bývá barevně odlišen od levoboku, ale pokud se Vám koráb začne naklánět pod nohama a NENÍ to těmi šesti koktejly, které jste vypili k večeři, je Vám schopnost rozeznat cihlově červenou (pravobok) a královskou modř (levobok, sakra - nebo to bylo obráceně?) totálně na prd. Z proběhlého nácviku evakuace víte, že Vaše stanoviště pro opuštění lodi je v kasinu v pátém podlaží, sektor C13, modrý koberec, a rovněž víte, že Vaše záchranná vesta je ve Vaší kajutě ve skříňce pod umyvadlem. Ale vzhledem k tomu, že zrovna dojídáte večeři na horní palubě, jež by se podle všech fyzikálních zákonů měla potopit jako POSLEDNÍ, je na místě se zamyslet, zda se probíhající paniky zúčastnit. Z davového šílení a babylonu jazyků vzniká nejvíc zraněných, chodby i schodiště na lodi jsou úzké akorát na jedna normálně rostlá ramena a krásná filipínská pokojská Vás podle přibývajících stupňů náklonu trupu lodi a nejasných instrukcí svého indického nadřízeného posílá v jednu chvíli do kajuty a v druhou na evakuační seřadiště, které je podle Vašich vlastních pozorování už pod vodou. Jste v tom tedy sami.

Máte-li kajutu s balkónem, jakou si z bezpečnostních i estetických důvodů pořizuju já, můžete si vzít nafukovací matraci a dozachránit se na ní ke břehu sami. Máte-li širší ramena, můžete se probojovat na evakuační stanoviště nebo si sami spustit člun. Máte-li silné paže a chuť na rum, můžete katastrofu přečkat v baru na horní palubě. Kapitán, kapela a gentlemani opouštějí loď jako poslední, zvlášť když jí dobrá půlka ještě pořád kouká z vody. Máte-li štěstí, přežijete to ve zdraví. Máte-li dobrého právníka, budete zbytek života plout Středozemím zdarma. A máte-li vítr v kapse, pojedete letos s bicyklem do Brd. Vyberte si.

Převzato z www.barboratopinkova.blog.idnes.cz se svolením autorky