Patří mezi ně všechny ty státy, kam západní svět vkročil vojenskou silou, aby zbraněmi rozséval naše vnímání demokracie na místa, kde nemají na čem zakořenit. Afghánistán, Irák i Libye. Jsou prostě jiné.

Díky svým blogovým článkům jsem za dva roky získal řadu nových známých i přátel z různých koutů světa mimo Evropu. Z různých důvodů odjeli buď před, nebo po roce 1989. Někteří z důvodů politických, jiní za prací. Jsou pro mě úžasnou studnicí informací na dřeň z míst, o kterých píšu a komentuji aktuální dění, a dávají mi příležitost porovnávat tyto informace s tím, co je k dispozici v našich a evropských médiích. Musím konstatovat, že drtivá většina z těchto lidí je znechucena současným vývojem jak u nás, tak v Evropě, ale také z informací, které jsou občanům České republiky předkládány o krajinách, kde žijí. Ty totiž podle nich většinou vůbec nekorespondují se skutečností tak, jak ji přímo v místě oni zažívají každý den již roky.

Západní svět před lety odstranil Saddáma Husajna v Iráku. Prý byl hrozbou pro Iráčany i svět. Kromě téměř nespočitatelného počtu mrtvých civilistů jsme prý pomohli nastartovat demokratizační procesy - krásné budovatelské sousloví. Jaká je však dnešní realita? Mám pro vás zprávu přímo z místa a zároveň porovnání s Libyí - cituji slova Čecha žijícího v Iráku dlouhé roky:

„Místní obyvatelé neprahnou po demokracii a tento pojem jim nic neříká, neboť uznávají v podstatě kmenové uspořádání společnosti a spíše hrubou sílu, než dialog. Situace se možná zlepší, až dojde k „westernizaci“ společnosti, tj. nástup televize (každá hliněná chatrč má TV a program „Arabové mají talent“ pro celý poloostrov už běží), Playstationu atd.. Ten samý vývoj se dá s velkou pravděpodobností předpokládat momentálně i v Libyi - odstranění „vůdce“ spojujícího rozdílné kmeny, které se mezi sebou nikdy nedomluví, a následná občanská válka nebo aspoň několik let trvající chaos, který bude stát západní svět neuvěřitelné peníze. Komu se tím prospěje, je mi záhadou, stejně jako v případě Iráku. Zdá se mi totiž, že diktatura je jediné, co místní kmeny chápou. Toto nepíšu jako rasista, ale realista s osobní zkušeností - chraň bůh (nebo někdo jiný) Evropu. Nedovedu si představit, co by mohli muslimové či Arabové v Evropské unii dělat, ani čím by naší společnosti přispěli. Jsme kulturně nekompatibilní a ti z nich, kteří umějí číst a psát, by měli hlavně zůstat doma a budovat svou vlastní zemi…“

Výše uvedená slova, která nepocházejí z teplých kanceláří domácích redakcí, ale z reálného života tam, pro mě dokládají správnost hned několika přesvědčení. Zaprvé děláme fatální chyby pro sebe samotné, tedy západní společnost, když se mícháme a vstupujeme do ryze interních záležitostí cizích států, které zjevně neohrožují naše území. Zadruhé nám západní média většinově lžou o situaci v těch státech, kam vyvážíme naše „dobro“. Zatřetí je k ničemu nejen příliv mnohdy negramotných imigrantů z takových zemí do Evropy, ale i odliv vzdělaných lidí z těchto zemí směrem do států na starém kontinentu, protože u nich doma už pak z těch, co to mají v hlavě trochu srovnané, nikdo nezbývá na případné změny z jejich vlastní iniciativy.

No a v neposlední řadě jsem nadále přesvědčen, že jsou státy na Zemi, kde jistá forma autoritářského režimu, chcete-li diktatury, je jediným možným zřízením zajišťujícím alespoň určitou menší míru kmenových nepokojů, které tam vždy byly, jsou a budou. Vývoz našeho „dobra“ způsobí v těchto oblastech jen větší chaos, větší bezpráví, občanské války a dovoz toho všeho v různých obměnách nakonec i k nám. Odejděme z těchto zemí, přestaňme se plést do jejich záležitostí, chraňme svoje hranice a monitorujme situaci tam. Když jednou dostanou zálusk na nás, udeřme. Ale do té doby tam nemáme co dělat. Škodíme sobě i jim.

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora