SVĚT: Jižní Afrika posléze po apartheidu

Září a říjen - dva plné měsíce jsme strávili popojížděním touto velkou zemí křížem krážem. Urbanistické metropole a divočiny, potkávat se se spoustou zvířátek, od tvorů mrňavých až po veležirafy. Seznamovali jsme se s tamější realitou, že člověku nejnebezpečnější nejsou lvi, ba ani ultrajedovaté mamby, ale zdánlivě neohrabaní hroši.

Afrikaans je nám nesrozumitelná, posluchač získá dojem holandštiny značně chrchlavě nemelodické, s níž se ale ani v Nizozemí nelze domluvit. Celá Jižní Afrika se dopočítala do počtu 50 milionů obyvatelstva. Běloši tvoří necelou jednu desetinku. Mezi nimi Búrové se svými třemi miliony soukmenovců jsou většinou, v porovnání s potomky přistěhovalců vyjadřujících se zejména anglicky. Zájemcům chci velebit oázu v Namibii, národní park Etoša na severu, doporučuji nahlédnutí do Botswany, ze všech států afrického kontinentu. s tou nejsolidnější vládou. Království Swaziland a též Lesotho zanechala dost příjemný dojem. Liboval jsem si v Namibii, dřívější Süd-west Afrika s německou tradicí, se zachovanou původní řečí, výtečnou germánskou kuchyní, v případě příslušníků kmene Herero i ve způsobu jejich oblékání. V době naší přítomnosti tam pronikaly nepříjemné dozvuky sousední občanské války v Angole. Silniční doprava v takovém terénu byla minimální, předpisy o omezené rychlosti jízdy tam neplatily a rovněž jsem si všiml varování nezastavovat, svezení neposkytovat neznámým živlům. Potkávali jsme zejména vojenské kolony a za celou dvouměsíční dobu se nám ani jednou nestalo, že by nás někdo v uniformě zastavil a mínil kontrolovat.

Přemýšleli jsme o jakémkoliv střetnutí s místním obyvatelstvem, což by se dalo pokládat jako jejich zřetelně rasistická reakce. Stalo se nám dvakrát se stejným průběhem, a sice u pultu při placení za nějaký nákup. Prodavači, v jednom případě černý, v druhém pak bílý, se zachovali stejným způsobem: drobné mince nedali zákazníkovi do natažené ruky, ale položili na pult,ať ten si to sebere a odejde.

Jinačí a optimističtější zážitek jsme měli na severu země blízko řeky Limpopo, tvořící společnou hranicí s bídně si počínajícím sousedem Zimbabwe. Za městečkem Louis Trichard jsme objevili značně luxusní motel. Umytí, slušně odění jsme se dostavili ke stolu v téměř již zaplněné jídelně. Páni v tmavém, dámy v dlouhých robách, na zdích hlavy a rohy ulovené zvěře. Způsobili jsme šum. Nikoliv nepřátelský, nicméně šum. Jihoafričtí běloši si nás prohlíželi s podivem bez postřehnutelného negativního náboje. Asi jako kdybych přišel hodovat v doprovodu zebry, zebra způsobně usedla, rozložila ubrousek a docela dovedně zacházela s příborem.

- - -

Značná to cena za dosaženou svobodu. S dalšími, i nečekanými kontrasty. Stupňoval se mezinárodní tlak, bojkot, sankce, domácí nepokoje, s občasným násilím. V roce 1992 došlo k uspořádání referenda, v němž běloši velkou většinou dvou třetin odevzdaných hlasů se vyjádřili ve prospěch vyjednávání se svým úhlavním nepřítelem ANC – African National Congress. Nelson Mandela, jeho hlavní představitel, a Frederik de Klerk, předseda dosavadní vlády a již povážlivě kolísajícího režimu, se dohodli na jeho pádu - bez krveprolití, bez občanské války. Nobelova cena za mír jim byla odměnou.

Padl nespravedlivý stát, který ale fungoval – leckdo si tak nyní stýská. Spolu s porodními bolestmi se zrodila řada plusů a minusů, spolu s kontrasty málo předvídanými. „Ano, vládli tu rasisté, ale taky větší realisté,“ poznamenal tam už delší dobu sídlící český našinec a pokračoval zmínkou o Carlton Center, zda si ještě pamatuji.

Ano, ovšem si pamatuji – pozoruhodný architektonický výtvor, kulturní skvost, tam jsem o jednom odpoledni viděl Formanova Amadea.

Teď už ale svatostánek nefunguje, zdevastován, mimo provoz, jakož i přilehlé ulice, kdysi s luxusními obchody, nyní jen opuštěná spoušť. „Můžeš vytáhnout černocha z buše, ale obráceně to nejde – však si na tuhle moudrou zkušenost ještě pamatuješ,“ dodal našinec a pokračoval s varovnou informací, že dřívější vlády sice nedodaly, ani nepředstíraly občanskou rovnost, ale bezpečnost v ulicích zaručily a ta již totálně zmizela.Nejmocnější politickou stranou je ANC s převážnou, téměř absolutní podporou černošského obyvatelstva, z nichž téměř čtyři pětiny (79 %) jsou černoši, necelá jedna desetina (9 %) jsou jak běloši, tak míšenci, a 3 % Asiatů.

Búrům na dobré náladě nemohou přispívat ANC radikálové prospěvující krvelačný song „Kill the Boer!“ Od doby pádu apartheidu došlo k zavraždění tisíce farmářů a dvou tisíc jejich rodinných příslušníků.

KONEC