Na rozdíl od krvelačných výkonů v minulém století to předcházející, devatenácté, po svém začátku až do doby Vídeňského kongresu (1815), kde došlo k závěrečnému vyúčtování Napoleonových zkázonosných počinů, pak pokračovalo téměř poklidnou reakční monarchistickou normalizací - přece ona Svatá Aliance a ruský car jedním z hlavních policajtů Evropy, například s neblahým dopadem na revolucionáře roku 1848. Mocnosti se hádaly o koloniální vlastnictví v dálavách, Brity iniciovaná hanebná válka búrská, domácí sjednocování německé a italské, občanská válka americká, jíž krátce předcházela válka známá nám jako krymská (1851-1854). Probíhala však i na Kavkaze, Balkáně, s šarvátkami v moři Baltickém a dokonce i v Pacifickém oceánu. Nejvíc zabíjení se ale uskutečnilo na poloostrově, kam právě míříme.

Tahle naše plavba s nahlédnutím do různých zemí byla též jakýmsi prolínáním věků: začátek v současnosti v Řecku, jehož důsledky nezodpovědného finančního počínání mají neblahý globální dopad. Poté posun tureckým směrem a do doby dvacátého století, k úžině Dardanely, bojišti Galipoli, jednomu z nejzbytečnějších, nejkrvavějších střetů za první světové války. A teď se v čase vracíme o dalších padesát roků a černomořskými vodami míříme do končiny s jménem Balaklava, konkurentu Galipoli nikoliv rekordním množstvím ztrát, ale neschopností velitelů na obou stranách. Jak britští lordi Raglan a Cardigan, tak ruský princ Alexander Menšikov tak dokázali.

V téhle válce došlo k uplatnění některých novot - železnice použity jako zbraň, významná role telegrafu, médií zásobujících svět nejen slovem, ale i obrazem - fotografiemi již k mání. Za největší pozitivum se ale pokládá role žen dobrovolnic pečujících o zraněné - něco dřív nevídaného a tuze vítaného. Tento druh pokroku, humanitních ohledů, je spojen zejména s jménem Florence Nightingale, pozoruhodné osobnosti.

Kdo se s kým utkal: Velká Británie, Francie, Turecko a Sardinie (však doba před sjednocením Itálie) versus Rusko. Oficiální prapříčinou byla celkem triviální neshoda o ochranu křesťanských svatostánků v Jeruzalémě - Rusové s nárokem postarat se o pravoslavné zájmy, zatímco Francouzi prosazovali své právo na podporu katolíků. Podstatnější příčinou byl ale zálusk Ruska využít oslabení chřadnoucí otomanské říše a pronikat směrem na Balkán. Došlo k okupaci tzv. vazalských států (Moldávie a Walláchie) a Turci zareagovali vyhlášením války. Taktéž učinili Britové a Francouzi. Rusové se z Balkánu stáhli, casus belli tak pominul, leč k míru nedošlo. Spojenci se vylodili v blízkosti Sevastopolu a tamější komandant s nikterak ruským jménem Eduard Totleben poručil potopit vlastní loďstvo a tím zablokovat Britům přístup do přístavu..

V bitvě o tvrz Mamelon admirál Nachimov byl umrcen kulí do hlavy.

V bitvě o kopec Malakoff 37 000 francouzských a sardinských útočníků zvítězilo, s ruskými ztrátami 8 000 mužů a 260 důstojníků.

Balaklava, hlavní báze britské armády a důležitá zásobovací báze spojenců, byla místem opakovaných utkání a jedno z nich, 25. října 1854, se stalo synonymem mimořádně nesmyslného mrhání hodnotnými životy: The Charge of the Light Brigade, proslulá zejména literárním zpracováním významného poety Eduarda Lorda Tennysona, mnoha historiky (šest knih na toto téma jsem napočítal), ba i Hollywood přispěchal s dramatem, v němž mimořádně statečný a sličný Errol Flynn na koni s tasenou šavlí cválal proti ruským kanonům. Došlo ale k zádrhelu v komunikaci, rozkaz Lorda Raglana špatně pochopen a téměř polovina vpřed se řítící kavalérie nepřežila.

Dosaženým pádem Sevastopolu se ke konci blížila válka bez přílišných vítězů. V souvislosti s mírovou smlouvou, podepsanou v Paříži roku 1856, došlo ke zrodu několika důležitých konvencí mezinárodního práva s dosud trvající platností. Car v Petrogradu ale ztratil svůj vliv na Balkáně a rovněž musel podepsat závazek o respektování integrity otomanského impéria. Závazek vydržel půl století plus pár roků.

- - -

Spolu s Gibraltarem, Sevastopol je považován za nejvýznamnější námořní pevnost v Evropě. V Paříži je po ní pojmenována ulice a v Praze biograf (už neexistující - pozn.red.). Původně to byla řecká kolonie jménem Chersonesos, založená v 5. století před Kristem, posléze pozřená císařstvím napřed římským, poté byzantským a v době 14. století převládli okupanti tatarští. Rusko se zmocnilo poloostrova pár roků před francouzskou revolucí (1783), carevna Kateřina poručila vzniklou námořní bázi pořádně opevnit a dostalo se jí nynějšího pojmenování.

Sevastopol se angažoval v revolučním vření dvacátého století, již v roce 1905 tam došlo ke vzpouře námořníků. Po válce se přístavu zmocnil generál Wrangel, stal se posledním protibolševickým velitelstvím, a i po ztrátě přístavu zbývající přeživší dál bojovali za svého svrženého cara.

Koncem června 1941 zahájil Hitler své tažení východním směrem, devět pěších divizí a jedna rumunská dorazily k Sevastopolu. Dělostřelbou a ještě víc letectvem způsobily důkladné škody. Obležené bombardované město odolávalo kapitulaci 250 dní. K jeho osvobození došlo v květnu 1944, poté se mu dostalo nejvyššího uznání jako "Města hrdiny."

Stejně jako náš předchozí Novorossijsk se stalo městem uzavřeným (closed-city), z něhož se nesmělo ven ani tam.

Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 jak Ukrajina, tak Rusko se domáhaly vlastnictví černomořské flotily a její sevastopolské báze. V předchozí kapitole jsem uváděl některé zašmodrhané podrobnosti týkající se pronájmu, termínu, podmínek. Dohoda z roku 1995 flotilu rozdělila, ale nepodařilo se dojít k vyřešení ošidné otázky vlastnictví města Sevastopolu. Dva roky poté (1997) se údajně podařilo najít řešení, podle něhož Rusko získá 80 procent flotily, ale vzdá se vlastnického nároku na město, smíří se s pouhým pronájmem potřebných prostorů. Zůstávám skeptický k představě, že vládci v Kremlu by se již zcela vzdali ambice znovu získat tuto strategicky významnou bázi.

- - -

Sevastopol, s počtem 350 000 obyvatel (2001), je druhý největší ukrajinský přístav. Kdesi jsem četl, aniž mohl ověřit obtížně uvěřitelné tvrzení, že v etnickém složení obyvatelstva Rusové mají ve Sevastopolu obrovskou většinu (70%).

V řeči domorodců jsem to nerozpoznal. Domluvy jsem řešil prožvatláváním s jakousi univerzální slovanštinou, než jsem přešel na češtinu, za předpokladu, že aspoň z poloviny mi porozumí a já rovněž tolik hodně či málo zvládnu, bez rozdílu, zda to bude řeč ruská či ukrajinská. Z té jsem jen postřehl, že mnohdy dává přednost měkkému "i" před jinými samohláskami. Každopádně jsem se potkával s menším počtem tvorů schopných a ochotných komunikovat v angličtině, než tomu bylo v Istanbulu či v Praze.

Se zpožděním oznamuji a zdůrazňuji zásadní rozdíl v pocitu z právě navštívených dvou součástí bývalého SSSR: zatímco v Rusku jsme se mohli pohybovat jen v kontrolovaném houfu, na Ukrajině s bezvizovým stykem, bez razítkování dokumentů, dokonce bez jakéhokoliv zastavení jsme z lodi vystoupili na břeh a mohli bloudit kterýmkoliv směrem. Mám zájem koupit mapu města, přeptám se, každý mi ochotně vyhověl. Tamější měnou je hryvna, což zní hodně slovansky. Výměnný kurs zhruba osmi takových hřiven za jeden dolar, znatelně to lepší výkon než belhajícího se ruského rublu za tři americké halíře.

Důkladnou poválečnou rekonstrukcí se podařilo vzkřísit řadu významných budov. První zastavení u památníku, kde za krymské války ruský komandant s německým jménem potopil vlastní flotilu, aby zhatil britské plány. Obhlížíme impozantní sochu admirála Nachimova, usmrceného kulí vypálenou v téže pohnuté době.

Na rozdíl od Novorossijska a zajisté i počtu jiných měst, Sevastopol se nezdál být přehuštěn památníky připomínajícími druhou světovou válku. Pár kroků od Nachimova jsme ale svědky jakoby pohanského a zejména patriotického rituálu. Pětičlenné skupinky hochů, ještě holobrádků, a pár děvčat, v oblečení ponuré tmavošedé barvy, v prostoru mezi dvěma budkami - stanovišti, nějakých třicet metrů od sebe vzdálených, se pomalým krokem k sobě přibližovaly, zastavily a poklekly. Podivný, až mrazivě dojemný rituál jakési humility - vděčné pokory či pokorné vděčnosti mladé generace vůči těm předchozím nepřeživším. Prý jen nejlepší studenti kvalifikují se pro takovou poctu, jež trvá dlouhé hodiny po celý rok. Porovnávám s precisní bezduchou procedurou z Dederonie, někdejšího německého státu dělníků a rolníků, na parádešrit čestné stráže ve Východním Berlíně, v nejznamenitější esesácké tradici.

Alexandrovskaja buchta, Balaklavaskaja buchta, jaké že tohle by mělo být pečivo? Přece s německého Bucht, anglicky Bay, česky Záliv. K dispozici je veřejná doprava za pár hřiven, minibusy s rozkošným pojmenováním marshrutka (takto anglicky psáno), s možností dorazit na zastávku 5. kilometr -Balaklava, místa historického bojiště.

My však máme pramálo času, ani do muzeí příliš nevlézáme. Pěšky mašírujeme metropolí, boulevardy s kaštanovými stromy, parky a ulicemi, do kopců a z kopců. Na jednom z nich velká číslice 20, tolik již roků nezávislosti, ukrajinskými nacionalisty velebených a ruskými želených. Prima to pocit volně se pohybovat, pozorovat, fotografovat. Čistota ulic, starají se ženy s košťaty. Ty mladší bez košťat se nezřídka pohybují na vysokých podpatcích, v elegantním oblečení, se zapálenou cigaretou. Přes nos nás praštil nepoměr, početní převaha žen, až tři ku jedné, nad mužskými protějšky. Vysvětlením nám neposlouží odkaz na válečné ztráty před již téměř třemi generacemi, ale současný stav - například jejich kratší životy a delší pobyty v roli gastarbeiterů v zahraničí. Absolvujeme dvě katedrály, jedna z nich v byzantském stylu, žádná kupole se zlatou cibulí. Zdivo dosud poďobané známkami pozorností, bojů za druhé světové války.

Obchody s moderním zbožím a zákoutíčka, v nichž byl postřednutelný i jakýsi středomořský šmrnc. Vinná réva se plazila po zdích a takový dojem nerušil ani nápis s nabídkou Velkopopovického kozla na hospodě s jménem Švejk, to vše v azbuce. Velikánský Lenin s napřaženou pravicí, jíž přilákat taxikáře, a v nepatrné vzdálenosti plápolal ruský prapor jako upozornění na enklávu s de facto ruskou suverenitou, vynětím z jurisdikce ukrajinského státu. Druh uspořádání, připomínajíci někdejší kolonialistické imperialistické praktiky zejména britské a francouzské, formou tzv. concessions v Šanghaji a nejen tam, v nichž čínské zákony neplatily. Pochodujeme podél vysokých zdí oddělujících ony dva slovanské sousedy a spěcháme zpět na palubu nezmeškat k odplutí připravujicí se Prinsendam.

BUDE POKRAČOVÁNO