Na zcela jižním cípu řecké pevniny míjíme stříbro kutající doly, z jejichž úsilí se zaplatily lodě zničivší Xerxesovu flotilu u Salamis v roce 480. Takto se s notným zpožděním dozvídám.

Vpravo pak máme větší počet ostrovů, česky snad pojmenovaných jako Kyklády (Cyclades) - Páros, Náxos, Amorgos, takové a další. Severním směrem míříme do moře egejského, řeckých ostrovů a ostrůvků neubývá, některé z nich pouhých pár kilometrů od turecké pevniny, tam k pochopitelné nelibosti v podmínkách nevřelých sousedských vztahů. Z ostrova Samos za příznivého větru by se do Turecka snad dalo i doplivnout. Míjíme Chios a Lesbos, natolik rozsáhlý, že by se tam mohli vejít všichni příznivci s jinačími sexuálními zvyklostmi.

Ve vetché mysli se mi ozývá Homér, jeho Iliáda, jak že Priamův královský synáček Paris vzplál velikánskou láskou k trojské Heleně, s pořádným válečným dopadem. Troja, kde že vlastně byla? Údajně se vyskytla v devíti podobách, na místech téhož počtu - první v roce 4000 před Kristem, poslední v roce 400 našeho letopočtu.

A koncem 19. století čili vlastně dost nedávno, amatér archeolog, německý nadšenec Heinrich Schliemann přetrumfl skeptické experty svým objevem dějiště Homérovy ságy. Z mýtologie se vyklubala realita, v dnešní době populární to adresa zejména pro mládež, s příležitostí si pohrát, zaskotačit v útrobách moderní repliky proslulého trojského koně.

Dopad, rozsah helénské civilizace nás doprovázel dál do Černého moře, však i Sevastopol a Oděssa byly původní řecké pionýrské dílo.

Tato trojská končina je ale součástí nynějšího Turecka. Příroda ho obdařila unikátem ne jedné, ale dvou úžin, bez jejichž použití by se pobřežní černomořské státy nedostaly do světa. Věno podarovaného Turecka se ale stalo i břemenem, zásluhou příliš se zajímajícich imperiálních mocností.

Moře Marmara o celkové délce 280 kilometrů na jižním konci uzavírá 60 kilometrů dlouhá úžina Dardanely, též s jménem Hellespont, a na opačném severním konci za Istanbulem to je úžina Bospor, délka 30 kilometrů, místy v šíři necelého jednoho kilometru, s pohodlným současným porovnáním a posouzením jak evropského, tak tureckého břehu. V Marmaském moři, jeho nejzazším východním rameni, dodatečně se s úžasem dozvídám, že zrovna tam v roce 182 př.Kr. Hannibal, legendární nepřítel Říma, spáchal sebevraždu.

- - -

My se přibližovali k jinačímu dějišti, tuze krvavému bojišti Gallipoli, kde před necelým jedním stoletím život ztratilo obrovské množství (300 000) vojáků, nedobrovolných bojovníků v průměrném věku 21 roků, vesměs přivezených z dálav Austrálie a Nového Zélandu, vykrvácet za britské veličenstvo - jedna z největších, nejzbytečnějších porážek za první světové války. Na jaře 1915 došlo k realizaci plánu, který jako první prosazoval Winston Churchill, tehdejší first lord of the Admiralty. Záměrem expedice bylo zmocnit se Dardanel, Istambulu, Bosporu, otevřít cestu se zásobami do Ruska, tehdejšího spojence. Francouzi se vylodili na opačném břehu. Ubohá spolupráce, hanebná koordinace nejen mezi spojenci, ale i ve vlastních řadách, pozemní a námořní jednotky se nedovedly domluvit. Po téměř roce hrůzných ztrát se aspoň jedna akce podařila - úspěšná evakuace začátkem roku 1916

Hlavním strůjcem spojeneckého debaklu byl podplukovník Mustafa Kemal, posléze znám jako Kemal Atatürk, první prezident moderního Turecka. V roce 1934 v místě Anzac Cove odhalil památník s textem "Zde nyní ležíte v zemi přátelské země. Proto odpočívejte v míru. Zde není rozdílu mezi Jany a Mahmedy, ležící v naší zemi. Vy matky, jež jste poslaly své syny do velkých dálav, utřete své slzy; vaši synové nyní leží v našem náručí, docílili mír. Poté co ztratili své životy na této půdě se rovněž stali našimi syny."

Na zpáteční cestě naší plavby jsme touto končinou projízděli za tmy. Tam na břehu v několikavteřinových intervalech pulsovalo věčné světlo do značné dálky.

- - -

Kemal Atatürk (1881-1938) se narodil v Thesaloniki (Soluň), tehdy součásti zkomírající otomanské říše. Po téměř sedm století trvající vládě sultánů se stal prvním prezidentem sekulární republiky a vláda jeho jedné strany trvala až do roku 1945. Nikdo v muslimském světě se víc nezasloužil o modernizaci státu a společnosti: emancipace žen, zákaz polygamie, zrušení islámských institucí, zákaz šárie, zavedení západních právních kodexů, nového kalendáře, oblečení (za něco příliš tradičního hrozilo vězení), došlo i k významné, fundamentální změně v psané komunikaci - latinka nahradila arabské písmo.

Po poučení z debaklu první světové války a tehdejšího spojenectví s posléze poraženou stranou Turecko zásluhou zachované neutrality přežilo druhou světovou válku bez šrámu. Na rozhraní Evropy a Asie, most mezi křesťanstvím a islámem, stabilizující faktor v komplikovaném mezinárodním kolbišti. Stát současně sekulární i islámský, ale též demokratický, s příznivým vztahem k arabskému světu a dočasně i Izraeli..

- - -

Naše škola (Binghamton University, New York) se už řadu roků věnuje spolupráci, čilému výměnnému programu s předním tureckým učilištěm. Nejeden jejich student u nás absolvoval doktorské studie a někteří se pak k nám vrátili v roli mladých pedagogů.

S nimi se stýkám, vyptávám, dozvídám se jejich názory. Ač na nejen první pohled nejsou od svých západních protějšků k rozpoznání, nicméně nemohu vylučovat limity jejich upřímnosti, otevřenosti. Však proto nezahájím přátelské popovídání zmínkou, že v Německu nejeden turecký otec zabije vlastní dceru, poněvadž urazila čest rodiny svým nedostatečné muslimským chováním. Jak ohleduplně se přeptávat na jejich dojmy ze vzdálené rurální Anatolie?

Nedělají si velké naděje o možnosti, pravděpodobnosti přijetí jejich země do Evropské unie. Jednání o členství, započaté v roce 2005, zásluhou opozice nejednoho evropského státu zamrzlo, s reakcí opakovaně vyjádřenou příslušným členem vlády (Egemen Bagis), že "Evropská unie potřebuje Turecko víc, než Turecko by potřebovalo Evropu". Podporují se ultranacionalistické nálady v národě a neopatrný kritik čehokoliv tureckého se může ocitnout u trestního soudu. Dochází k odklonu Turecka od Evropy a jeho přiblížení, někdy i doslovnému objetí arabského světa jakož i nearabského Íránu. K tak radikální změně dochází za vlády, jíž předsedá Recep Tayyip Erdogan, v zahraničí dosud vesměs považovaný za umírněného moderate muslim. Poslední dobou se však projevuje jako razantní protiizraelský radikál, což ho obdařilo značnou popularitou v muslimském světě. Erdogan obviňuje Francii a Velkou Británii z neokolonialistických zálusků. Kolují zvěsti o plánu jeho vlády zavést arabštinu jako alternativní jazyk výuky v základních školách. Nearabské Turecko, tento historický nepřítel po mnohá století, v očích arabské veřejnosi povýšil na nejdůležitější oblastní mocnost, záruku arabských zájmů.

Není snad města či dokonce ani vesnice bez portrétů Atatürka a aspoň jedné jeho sochy - a to v podmínkách pronikajícií islamizace, krok za krokem, od šátku k šátku na autenticky pobožných či jen postrašených hlavách. Sekulární strany jsou na ústupu,v defenzivě je i armáda. Ekonomice se dobře daří, někdejší česká charakterizace neschopnosti, šlendriánu pohrdlivým "turecké hospodářství" již věru neplatí. Vláda je populární a v mediích převládá sebecenzura. Po převzetí moci Erdogan, zpočátku ke smířlivosti ve vztahu ke Kurdům inklinující, přitvrdil, došlo k zatčení víc než tří tisíců podezřlých osob včetně šesti členů parlamentu.

Za takové situace obtížnějším se stává velebení tureckého vládního modelu jako inspirace pro ostatní, vesměs nevalně si počínající muslimské státy.

- - -

Kterým směrem se politický vývin pohne? Nabízí se opatrná odpověď slovem ambivalence. Příkladem poslouží informace ve vlivném zdroji (The Economist, 22.10.2011) o potížích tureckých homosexuálů vyhnout se povinné vojenské službě. "Každý Turek se narodí jako voják," takové je národní rčení. Turci se například výtečně uplatnili za korejské války 1950-1953. Islám pokládá homosexualitu za hřích, který je léčitelný. Erdoganova politická strana je odmítá přijímat do svých řad. Nicméně v tomtéž Turecku jako jediné převážně muslimské zemi památného dne 17. listopadudojde k zahájení prvního Queer film festival pro homosexuály.

Zítra doplujeme do Istambulu. Dívat se budu nejen na mešity, minarety, ale také na ženy, odhadovat procento těch prostovlasých, s šátkem či zcela zabalených, odhadovat směr a intensitu ideologického vichru.

BUDE POKRAČOVÁNO