Nebudu zdržovat samozřejmostmi přespolního, co že se děje za humny v Evropě. Rodina mě přemlouvala zase někam odplout - započít ve finančně rozkymáceném Řecku, v zajímavě, leč i podivně si počínajícím Turecku a dál pak do Černého moře s nadále aspoň částečně rudým nádechem.

Nechtělo se mi, vymlouval jsem se, že už jsem skoro všude byl.

V Rusku jsem ale nebyl. Pravda pravdoucí, Azbukové přišli k nám, to mi stačilo - dál jsem se bránil. Jenže jako minule (plavba v čínských a vietnamských vodách, když jsem protestoval s odvoláváním se na zkázonosné tajfúny, skutečně se dostavivší), jsem nakonec zbaběle přikývl, že se tedy pojede a napřed ovšem poletí do Atén, kde třeba vypukne další mohutná stávka, jež by zhatila uskutečnění expedice.

Jenže stávka, velké vzbouření lidu pominulo a odlet se konal v předvečer náramného data - 10. 10. - přesně stoleté to výročí pádu poslední čínské Mandžu dynastie a započetí pramálo harmonického počínání republiky v čele s prezidentem Sun Yat-senem, k jehož odkazu se hlásí nejen nacionalisté, ale i komunisté v jejich nynějším patriotickém hávu.

Delta, letadlo plné, prostoru minimálně, krmení ubohé, pouhým plusem nepřítomnost vřeštících dětiček. Pondělní dopolední přistání, vlez do připraveného autobusu HAL (Holland America Line ), odjezd do přístavu Piraeus, cestu 20 kilometrů prý zvládneme za hodinu a půl. Proč že tak dlouho? Nepozdrží nás ranní dopravní špička, ale celodenní demonstrace, projevy nevole řeckého lidu, což nás přiměje k objíždkám rozzlobené metropole.

V dávnověku svého mládí, tehdy na jednom z pramála zbývajících klasických gymnazií, pohroužen do neméně klasické řečtiny jsem pro potěchu dovedl číst Homéra v originále bez slovníku. A nyni jako vypotřebovaný geront se s bídou proklestím místní abecedou.

Míjíme olivové háje, sjíždíme z dálnice, začíná poprchávat a ač tedy den pracovní, žádným směrem náznak budovatelského ruchu. Nás stařečky doprovázející potomek, povoláním architekt, komentoval množství staveb započatých, leč opuštěných, nedokončených. Pocit mrtva, nikde nikdo. Ke spatření ale hodně svinčíku podél vozovky. Špína, hromadící se odpadky, neomylný to punc obtížně vpřed klopýtajícího, málo rozvojového světa. Zbývající kilometr jsme krok za krokem absolvovali za půl hodiny. Dostatek tak příležitosti k fotografování tristního, v záplavách tonoucího exteriéru, s metry nahromaděných mokvajících odpadků.

Toť tedy Piraeus s třemi přístavy, s pilnou dopravou na všemožné ostrovy. Stihnul jsem zakoupit lahvinku kvalitni skotské whisky, po pár formalitách hupky na palubu našeho plavidla. Tentokrát to bude Prinsendam, dost menší, a tudíž i útulnější - pouhých 800 pasažérů. Vyškemral jsem jejich seznam podle národnosti: nejpočetnější Američané, druzí Kanaďané, třetí Australané, čtvrtí Britové, pátí Holanďané. Zbylých šestnáct národností jen v jednociferném počtu. Mezi nimi ani jeden našinec (posléze jsem se potkal se Sudeťákem, původem z Rokytnice), též nikdo ze slovanské příbuzenské větve. Vítal nás kapitán Halle Thon Gundersen, národností Nor, zjevem jako nyní již nežijící Dán, kumštýř pianista, komik Victor Borge, kdysi adresou na Panenských ostrovech a do USA pravidelně, občas snad i denně, dojížděl, dolétával aeroplánem.

Na lodi se důsledně dodržoval princip bezpeněžního hospodaření: za veškeré služby jakož i nápoje jen předložit kartičku se svým jménem a číslem kabiny. Ke každému napití se jen podepsat, se závěrečným účtem v případně nepříjemné výši. (Však pouhé jedno pivo přišlo na téměř osm dolarů a trocha vína se ještě víc prodražila.)

Přemnoho příležitostí k důkladnému utrácení. V kabině jsem listoval vábničkou Onboard Value Booklet, dvacet stran na luxusním křídovém papíře, například při objednání šampaňského v ceně nad 50 dolarů se získá gratis pozornost v podobě jahod v čokoládovém polevu. Desetiprocentní sleva při objednávce akupunktury. Tatáž sleva při Nutritional Consultation, jak správně se krmit.

Jídla, pokrmů, pochoutek v neomezeném množství. Však proto tolik pasažérů se snažilo vypuzovat nabyté kalorie neutuchajícím pochodováním po palubě. V Lidu na 11. poschodí možnost k sycení poskytována téměř v každou hodinu. Večer jsme dávali přednost posadit se v jídelně s luxusnější obsluhou, zpravidla u stolu pro aspoň šest osob, a tak i s příležitostí se seznamovat. Hned první den se mi podařilo toto: přisedla dáma středního věku a rozpovídala se o komplikacích při dosažení Atén. Z jejího popisu letadla jsem odhadoval cosi vojenského.

"Kdybyste byla generál, tak by takové nepříjemnosti odpadly, že ano," takto jalově jsem utrousil a korunoval otázkou: "Jste snad generál?"

"Jsem plukovník - od letectva," zpřesnila.

"Jejej, to vám hned musím zasalutovat," přispěchal jsem, s vysvětlováním dosažené hodnosti vojína v záloze, pétépáka, černého barona, bránícího svou někdejší socialistickou vlast s lopatou a krumpáčem.

- - -

Máme před sebou jeden extra den k bleskurychlému seznamování s památkami, dědictvím řecké civilizace. Jsme varováni: vyhýbat se taxikům, jejichž provozovatele doprovází oprávněná pověst loupeživých rytířů.

Příjemné překvapení - ráno neprší, mimořádně pošmourný přístav téměř zázračně prohlédl. Dali jsme se na pochod najít metro, ponořené v anonymitě. Nicméně podařilo se je po delším pátrání objevit, do něj jsme vlezli a za necelých dvacet minut absolvovali sedm zastávek, ve stanici Monastiraki vystoupili. Před námi pozůstatky Hadrianovy rozsáhlé knihovny, vpravo na kopci mohutný Akropolis, Parthenon, zasvěcený bohyni Athéně, tam do výšin téměř sto metrů se trmácet nebudu. Pohled, ocenění z ptačí perspektivy postačí.

Pobíháme, čenicháme po pamětihodnostech, do muzeích nelezu, zajímá mě současnost s doprovodným vřením. Na náměstí Syntagma, kde se sbíhá půl tuctu nejpilnějších ulic, boulevardů, s parlamentem, dřívějším královským palácem, řízným krokem pochoduje čestná stráž v dost srandovním tradičním odění. Kamerou míříme k blížícímu se hlomozícímu davu protestujícmu proti úsporným opatřením, jež věřitelka Evropská unie prozatím marně vyžaduje. Dav se přiblížil - zdravotníci, nemocniční personál - a vypadal dost zlověstně.

- - -

Bažil jsem po rozprávce s ochotným domorodcem. Ve snaze dozvědět se například místní názor na tamější běžnou lékařskou praxi, že doktor přivítá pacienta otázkou, jak míní za službu platit. Bude-li to v hotovosti z ručky do ručky, sazba bude poloviční. Pokud někdo bude bláhově trvat na dodržování zákona, s papírováním, účet se po zásluze zdvojnásobí.

Rád bych si byl vyslechl reakci na zprávy o situaci na ostrovech se školou jednotřídkou, oficiálně zaměstnávající větší počet učitelů než je žactva k dispozici. Dobře placení pseudopedagogové se věnují skutečnému, daňově nikterak postiženému zaměstnání taxikářů, turisty olupujících. Byrokraté zaměstnávají své manželky, eráru posílají učty za vybavení kanceláří a zaměstnanci se jim natolik rozmnožili, že není pro ně místa u stolů k úřadování. Takže se neúřaduje, ovšem s tvrdě vymáhaným nárokem na plný plat za nulový výkon. Militantní odbory se pro své členy údajně domáhají penze po dosažení čtyřicátých narozenin.

Za aténského pobytu jsem ještě nevěděl o popuzené reakci premiéra Papandrea na výrok prezidenta Klause, komentujícího populární řecký obyčej popíjet ouzo ve stínu olivového háje - ve smyslu, že takové jistěže je právo národa, nikoliv ale nárok na povinnost jiných, aby tak příjemné pohodlné zvyklosti někdo z ciziny subvencoval. Proč by tak třeba měli činit Slováci s nižším než řeckým průměrným příjmem?

Při dřívějších občasných debatách s obhájci řeckého druhu uvažování na americkém kontinentě, jsem se dost pravidelně setkával s odpovědí svádět všechny vlastní nedostatky, nedokonalosti na vnější vlivy. Nejvíc ovšem na Ameriku, samozřejmě.

V Aténách jsem se několikrát pokusil o takovou rozpravu a bídně selhal. Buď dotyční rozumět nedovedli, nebo nechtěli. Jeden takový ale dělal dojem tvora se zřetelným nutkáním mě pěstí umlčet a tím dosáhnout vítězství v obhajobě svých principů. Každopádně pak z prostředí s takovým druhem uvažování raději spěšně odpelášit.

Prinsendam vyhověl odplutím ještě před západem slunce, podél mnoha ostrovů, směrem k Turecku, svému tradičnímu nepříteli a momentálně jakémusi spojenci v obranném paktu NATO.

BUDE POKRAČOVÁNO