Ostřelování Izraele raketami Hizballáhu z Gazy či z jižního Libanonu pozornost médií nevzbudí. Tu vzbudí až reakce Izraele. Ta je řadou evropských států - nyní zejména Francií, ale i Finskem, jež v současnosti předsedá Evropské unii - označena za "nepřiměřenou". (O přiměřenosti či nepřiměřenosti raketových útoků na Izrael se nikdo nezmiňoval.)
Proč je nyní izraelská reakce tak tvrdá?
V roce 2000 se Izrael stáhl z jižního Libanonu. Výměnou nedostal nic - ba ani přísliby, že jeho severní území zůstane bezpečné.
V lednu roku 2004 vyměnil přes pět set arabských teroristů za jednoho zajatého obchodníka a tři mrtvoly izraelských vojáků.
Loni se jednostranně stáhl z Gazy.
Stažení z Gazy považuji za rozumné. Ne z nějakých ideologických důvodů, ale protože šlo o území, jehož obrana by byla velice nákladná.
Výměnu vězněných teroristů považuji za chybu, která nyní přinutila Izrael k tvrdému jednání. S jídlem totiž roste chuť a nyní chtěli Palestinci za jednoho uneseného desátníka propuštění nikoli pěti set, ale tisíce vězňů. Znovu se potvrzuje, že s teroristy vyjednávat nelze. Byť někoho nevinného umučí.
Přesto je třeba demonstrovat, že lidský život má cenu. Z tohoto hlediska je dobře, že Izrael žádá propuštění uneseného desátníka Gilada Šalita.
Chtějí Palestinci mír? Jsem si naprosto jist, že po propuštění Gilada Šalita izraelské útoky na Gazu okamžitě přestanou.
Jinak musí izraelská vláda dát jednoznačně najevo, že únosy izraelských občanů se Palestincům prostě nevyplatí.
Evropská unie by jim v tom mohla pomoci, ale neudělá to. Škoda.