Říkat, že islamismus a extrémní islám nemají co dělat s Islámem je projev neznalosti.

Islamismus nevznikl jako reakce na zločiny nevěřících (nepopírám, že se staly).

Je to to samé, jako říkat, že fundamentalistické křesťanství nemá co dělat s křesťanstvím, nebo ultraortodoxní judaismus s judaismem.

Islamismus vyrostl z islámu, je jeho částí, ale na rozdíl od fundamentalistického křesťanství nebo ultraortodoxního judaismu to není víra, která by si stačila sama se sebou, islamisté věří v jednotu státu a náboženství a na povinnost muslimů šířit víru i násilím.

Málo kdo zná islámskou zásadu „abrogace“.

Nebližší český výraz pro abrogaci je „výslovná derogace“ a v obyčejné češtině to znamená, že platí zásada, že pozdější zákon nebo příkaz nejen platí, ale zneplatní ten předešlý.

Když vám chce někdo islám prezentovat jako mírumilovné náboženství, najde v Koránu verše, které bych klidně podepsal. Ale už vám neřekne, že pozdější verše je mohou naprosto zvrátit a přikazovat pravý opak.

Oba jsou pravdivé, oba jsou slova Proroka, který je měl přímo od Alláha. Ale muslim je povinnen - tam, kde je v situaci, kdy musí zvolit - dodržovat ten pozdější.

Advokáti islámu vám citují verše psané v prvním období islámu, kdy Mohamed žil v Mekce. Ty verše hovoří o lásce k bližnímu, toleranci a míru. Mohamed to potřeboval, byl hlavou malé a zranitelné sekty. Na konci svého života, potom, co Mohameda z Mekky vyhnali, žil v Medině, vedl silnou náboženskou sektu a islám už začal svou expanzi, byl silně agresivní - a verše z té doby mluví o netoleranci, ospravedlňují a někdy i nařizují zabíjení a klamání nepřátel islámu.

V Koránu je 124 veršů o toleranci a míru, které byly derogovány jedním pozdějším veršem:

„A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.“ (súra 9:5).

To je český překlad, anglický překlad je zde:

9:5 "So when the sacred months have passed, slay the idolaters, wherever you find them, and take them captive and besiege them and lie in wait for them in every ambush. But if they repent and keep up prayer and pay the poor-rate, leave their way free. Surely Allah is Forgiving, Merciful.“

Ty verše jsou předpisem pro muslimy, ne ty první, které se dnes pro ně hodí jen k vlastní obhajobě. Ty druhé, dodnes platné, protože Korán je svatý a nesmí být zpochybňováno jediné jeho slovo, jsou návodem k životu muslimů.

Koncept abrogace je dán přímo Koránem, je to verš, který muslimům vysvětluje, proč jsou v Koránu protikladné příkazy a který z nich je ten konečný a správný a nahrazuje ty předešlé.

2:106 "Kdykoliv zrušíme verš nějaký či dáme ti naň zapomenout, přineseme jiný, lepší anebo podobný. Což nevíš, že Bůh je všech věcí mocen?“

Jak daleko k tomu, co nazýváme extrémismem, chce muslim zajít, záleží na jeho povaze, inteligenci a osobních vlastnostech, ale Korán mu neklade meze, vždy se může na něj odvolat.

Proto vidíme tak málo „umírněných muslimů“ a muslimských náboženských autorit, které by se od extrémismu a terorismu distancovaly. I když se jim možná v duchu nelíbí, jen vzácně má některý z nich odvahu to říci veřejně - popíral by slova Proroka.

Nedá se oddělit islám od toho, co chybně nazýváme islamismem, je to tatáž doktrína. A nikdy nezajistíme, a dokonce ani tzv. umírnění muslimové nemohou zaručit, že někdo, kdo podle ní začne žít, si za své nevezme tu krutou část - konec konců největší muslimští učenci všech dob říkají, že ty verše nemohu být z Koránu a víry odstraněny a jejch platnost je dána i tím, že jsou pozdější.

Starý zákon je rovněž někdy krutý, ale ty jeho kruté části zákona už tisíc let nejsou uplatňovány a ani toho nejortodoxnějšího žida nenapadne kamenovat cizoložnice - nemluvě o křesťanech a Novém zákoně. Nevím o nikom, kdo by dnes ve jménu Krista vyzýval ke křížové výpravě.

Ta náboženství prošla vývojem. Islám vývojem projít nemůže, text je svatý, je neměnný a je povinností muslima podle něho žít a uplatňovat jej i dnes.

Neexistuje dnes ani židovská sekta, ani ta nejvíc ortodoxní kongregace, která by žila přesně podle starozákonních předpisů. Tóra zůstává svatým textem, ale je předmětem diskuze a je znovu a znovu interpretována. Nikdo dnes nežije přesně a doslova podle biblických předpisů, některé zákony židé už dávno ze svých životů vyloučili. Křesťanství, které na svém počátku bylo de fakto židovskou sektou, prošlo ještě většími reformami, některé starozákonní předpisy zrušilo hned, jako obřízku či dietární zákony nebo kamenování hříšníků, jiné přestalo praktikovat po tom, co křesťanská civilizace prošla renesancí, reformací a osvíceneckými reformami.

Podle Starého zákona v naší euroatlantické civilizaci už žít ani nemůžeme, víra a stát jsou odděleny a nejde se odvolávat v civilním životě na Boží zákon, pokud porušuje zákonné normy společnosti. U muslimů to nejen jde, je to povinnost muslima, náboženství a státní moc jedno jsou a šaríja je jen přenos Koránu do praxe, první a jedinou zákonnou normou je nařízení Koránu. Islám žádnou renesancí a reformací nikdy neprošel a ani projít nemůže.

Islám je cestou zpět do sedmého století.