28.1.2022 | Svátek má Otýlie


SVĚT: Je Damašek důvěryhodným partnerem pro Česko?

3.3.2008

V červnu 1967 vypukla na Blízkém východě šestidenní válka. Po třech týdnech napětí, kdy na hranicích s Izraelem soustředily svá vojska Egypt, Sýrie a Jordánsko, s pomocí armád Iráku, Alžírska a Kuvajtu, židovský stát už dále nečekal a zaútočil jako první. Po pouhých šesti dnech pak zvítězil a rozprášil skoro půl milionu nepřátelských vojáků. Izrael 48

Počátkem šedesátých let, zřejmě jako odvedení pozornosti od údajného sovětského fiaska při umístění svých raket na Kubě, se snažilo moskevské vedení namluvit světu, že izraelská vojska se koncentrují u hranic se Sýrií. Z toho KGB vyvodila virtuální závěr, že chce Izrael vojensky napadnou Sýrii. S touto lživou protiizaelskou kampaní přišla postupně mobilizace egyptské, syrské i jordánské armády. Izrael sice také mobilizoval své vojenské síly, ale žádná vojska zatím nikam nepřesunoval.

Tehdejší mluvčí ruského letectva plukovník Alexandr Drobiševský potvrdil, že nejmodernější sovětské letouny, které v květnu 1967 přelétaly provokativně nízko nad izraelskou jadernou továrnou v Dimoně, řídili sovětští piloti. Cílem jejich provokace bylo navodit situaci, za které by bylo možné zlikvidovat izraelský jaderný program, tedy vyprovokovat Izrael, aby podnikl útok proti svým arabským sousedům.

Potom by bylo oprávněné zničení jeho nukleárních cílů při arabsko-sovětském odvetném úderu proti údajnému židovskému agresorovi. Sovětské jaderné ponorky byly už rozmístěny u izraelských břehů, připraveny zaútočit v případě, že by chtěl Izrael použít jadernou zbraň. Stejně tak byli Sověti připraveni k vylodění na izraelských březích.

,,Jak to, že soustřeďujete své vojáky u syrských hranic," zeptal se sovětský velvyslanec v Tel Avivu izraelského ministra zahraničí.

,,Nikde nic nesoustřeďujeme, pokud chcete, můžeme vás odvézt na prohlídku celé hranice Izraele se Sýrií, abyste se sám přesvědčil."

Sovětský velvyslanec se odešel poradit s Moskvou, aby vzápětí tuto nabízenou prohlídku odmítl. Důvod byl zřejmý - pokud by skutečně zjistil, že Izrael mluví pravdu, fiasko SSSR by se znásobilo. Fáma a záměrný podvod tedy zůstaly vedeny jako fakt a Arabové kolem Izraele se začali připravovat na válku.

Měli ji za předem vyhranou. Jasné počty tomu napovídaly. Izrael měl ve zbrani asi Izrael 49250 tisíc vojáků, zatímco spojené arabské armády jich vedly do bojů skoro 600 tisíc. Byla to logická kalkulace, protože arabské státy měly třikrát víc těžkých zbraní a letadel než Izrael. Egypt navíc vytlačil svými šesti armádami mírové jednotky OSN ze Sinajského poloostrova, kde byly v demilitarizačním pásmu, z něhož se stáhla vojska Izraele, která tato území obsadila v roce 1956 v tzv. Sinajské válce.

V nastalé fázi už také izraelská ozbrojené síly byly v pohotovosti, do služby byly povolány i všechny zálohy. Egyptský prezident Násir se netajil tím, že chce porazit jednou provždy židovský stát a na Blízkém východě vytvořit velké arabské impérium. Ráno 3. května 1967 Egypt uzavřel pro veškeré izraelské lodě Tyránský průliv na jihu Sinajského poloostrova.

Zablokována tak byla životně důležitá námořní cesta Izraele do přístavu Eilat. Egyptský vůdce Násir se domníval, že to vše Izrael vystraší a pokorně se vzdá. Zvláště, když se 30. května připojilo Jordánsko pod vojenské velení Egypta a dva egyptské prapory se přesunuly do Jordánska, které zároveň obnovilo a posílilo diplomatické vztahy se Sýrií. Izrael čekala válka na třech hranicích.

Šéf generálního štábu izraelské armády generál Jicchak Rabin však byl přesvědčen, že jeho vojska mohou úspěšně zahájit první úder. Začal naléhat na premiéra Levy Eškola, ten se poradil v USA, které nakonec souhlasily s tím, že se pokusí pomocí mezinárodních sil odblokovat průliv. Do východního Středomoří připluly vojenské lodě šesté americké flotily a britské torpedoborce, které následovalo 70 sovětských válečných plavidel a výzvědná loď Liberty Státní bezpečnostní agentury USA. Izrael se začal připravovat na největší letecký útok ve své historii.

,,Mosad měl v Egyptě několik svých agentů, kteří se snadno dostali mezi důstojníky egyptské armády, kde snadno zjistili, že egyptští vojenští piloti jsou nezranitelnější mezi půl osmou a osmou hodinou ranní," vzpomíná Chanan Ron, moravský Žid, který se v roce 1948 vystěhoval z Ostravy do Izraele a dvacet let byl příslušníkem Mosadu. ,,Egyptští piloti se rádi bavili a často trávili celé noci v nočních podnicích, sebevědomě si myslící, že si na ně Izrael netroufne. Zvláště před osmou hodinou ranní, když by jim vycházející slunce svítilo do očí..."

Ráno 5. června 1967 byl izraelským vojenským letectvem zahájen útok na egyptskéIzrael 50 letecké základny. Měl krycí název Sadin Adom - Rudé prostěradlo. Pětačtyřicet minut trvalo, než se dvě stě izraelských letadel dostalo nad egyptské cíle. Rozhodoval moment překvapení, proto bylo využito informací tajných agentů.

A skutečně; v daném čase piloti vojenského letectva Egypta ještě skoro spali. Trvalo jim více než půl hodiny, než si uvědomili, že je bombardují Izraelci. To už ale neměli do čeho nasedat a čím vzlétnout. Stovky jejich letounů byly zničeny. A tak začala tzv. šestidenní válka.

Sýrie, to jsou i Golanské výšiny. Vlastně byly syrské do šestidenní války v roce 1967, kdy je obsadili izraelští vojáci. Nedávno jsem tímto vojenským koridorem pod přísnou kontrolou projížděl. Úzká silnice, kolem ní ozubenými železnými pásy tanků zválcované pruhy hliněné cesty, jež byla určena izraelským tankům. A aby na ně nikdo nemohl, lemovaly silnici vysoké dratěné ploty s ostnatými spirálami nahoře. Děsivá ulička hanby i ostrahy.

Jeli jsme na Golany a nikde ani živáčka, jen občas jsme míjeli tábořící vojáky. Tanky Merkava stály vyrovnané v řadě opodál, vůz sanitní služby měl na kapotě velký červený kříž, jinak náklaďáky parkovaly chaoticky tam, kde si vojáci zrovna vyhlédli místo pro krátký odpočinek na udusané trávě. A na náhorní vrchovině tohoto kamenitého úhoru byla improvizovaná rozhledna. To aby bylo vidět do širokého údolí, v jehož středu byl tábor mírových sil OSN.

Před ním, směrem k Izareli, byly oázy v podobě vinic, ovocných sadů, olivových hájů a zeleninových plantáži. Za sídlem posádky OSN byla už několik tisíc roků nezměnná poušť. Zatímco Izraelci od roku 1967 kamennou planinu usilovně kultivovali, naváželi na ni úrodnou půdu a zavlažovali ji, Syřané se tohoto planého území ani nedotkli. Není divu, že by teď chtěli ,svoje´ zušlechtěné Golany zase zpátky. Jasně, že i se zúrodněnou pouští...

Dlouhou historii židovské přítomnosti na Golanských výšinách dokazuje na dvacet starobylých synagog. Nyní zde žije ve více než třiceti komunitách na 18 000 Židů. Podplukovník v penzi Avner Talmon je v zájmu trvalého míru odhodlán opustit svůj domov, ale dokud Sýrie nepřistoupí na mír, neměl by Izrael Golany ztratit. Jeho syn i dcera jsou izraelskými vojáky v záloze; dcera je pilotem bitevního vrtulníku.

Ve čtyřech vesnicích tam žije také na 17 000 Drúzů. Někteří z nich přijali izraelské občanství, ale většina ho odmítá a dala by přednost syrské správě, poněvadž se cítí být etnicky spíše Syřany. Sýrie pečlivě sleduje každého, kdo „kolaboruje“ s Izraelem a během války v 1973 mnoho z těchto údajných kolaborantů Syřané zabili.

Třetí skupinu tvoří Alawité, kteří patří k šíitské sektě. Jsou získávání ke spolupráci Izrael 51agenty z Hisballáhu a věnují se vesměs pašování drog. Většina z nich je tolerantní k jiným náboženstvím a někteří dokonce nosí Davidovou hvězdu nebo i křížek. Sám syrský prezident Bashar Assad pochází z Alawitů. Děti z této sekty docházejí do škol v Sýrii, která jim slíbila, že po převzetí Golan mohou izraelské dokumenty roztrhat.

,,Vzpomínám na šestidenní válku se smutkem i nostalgií; napřed se zakously do těch nepřístupných golanských hor bagry, za nimi jeli ženisté a tanky, nakonec šla pěchota. Doslova za pochodu se budovala v serpentinách přístupová cesta. K mému šílenému zděšení mi kousek od Bejrútu padl prvorozený syn Doron. Bylo to tragické a těžké, ale Izrael měl v Sýrii svého člověka, byl to geniální špión Cohen," vyprávěl mi moravský Žid Petr Bachrach, přes půl století už žijící v židovském státu. Už jako patnáctiletý získal první bojové zkušenosti ve Slovenském národním povstání i z bojů Svobodovy armády. Ještě v pětapadesáti proto byl aktivní izraelský voják i ve válce o Golany.

Eli Cohen se narodil v Alexandrii jako egyptský Žid. Tajně pomáhal s útěky jiným egyptským Židům do Izraele. V roce 1956 se po suezské krizi sám dostal do židovského státu a nabídl své služby výzvědné službě. Do svých řad ho přijala 131. jednotka Amanu. Po výcviku v roce 1961 odcestoval do Argentiny pod jménem Kámil Amíz Taabis, aby splynul s tamní arabskou komunitou.

V roce 1962 odlétá jako obchodník do Damašku, kde se stal přítelem syrského prezidenta a měl dokonce šanci být ministrem obrany Sýrie. Získal si důvěru sýrských mocipánů i přístup k vojenským tajemstvím, souvisejícími s chystanou válkou o Golanské výšiny, vysílačkou pak odesílal důvěrné informace do Izraele. Dne 18. ledna 1965 byl odhalen a zatčen, 18. května téhož roku byl veřejně popravený na damašském náměstí.

Sýrie však ani dnes nerezignuje. Deník Al-Šark al-Avsat napsal, že Írán výměnou za příslib nevést mírová jednání s Izraelem tajně Sýrii slíbil poskytnutí miliardy dolarů (cca 21,5 miliardy korun) na nákup moderních zbraní a přislíbil pomoc při výzkumu a vývoji chemických zbraní.

Ilustrační foto: autor

Převzato s laskavým svolením autora z Bretislav-Olser.enface.cz








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.