Za zločiny proti mezinárodnímu právu zbavit Rusko stálého členství v Radě bezpečnosti OSN

Putin si dělá, co chce. Kašle na mínění mezinárodního společenství. Jeho touhou je obnovit význam i území Sovětského svazu v původních hranicích či případně ještě něco přidat. Potěšilo by ho, kdyby ve scénáři dějin stál hned po boku Ivana Hrozného, Petra Velikého, Kateřiny Veliké a ovšem, zapomenout bychom neměli, také nám až příliš dobře známého Lenina. KGB ostatně Putina odkojila a s mlékem mu do žil vlila i všechny způsoby komunistické totality.

Aktuálně dostal Putin chuť na alespoň některé části Ukrajiny po krachu snahy ovládnut Ukrajinu celou. Jeho milec Janukovyče se ze dne na den proměnil v politickou chudinku.

Velmi oblíbeným nástrojem všech diktátorů je nacionalistická nota a ta hraje v současném dění na Ukrajině roli klíčovou. Je třeba probudit hlas a volání ruské krve a ruské půdy. Přesně tak to udělal před 75 roky také Hitler: Hitler probudil ve svých soukmenovcích ducha pomsty a záhy jim přispěchal na pomoc. Ovšem na tomto pozadí to vypadá tak, že dějiny zařadí Putina do klubu úplně jiného, než by si přál. Avšak o této paralele psali již mnozí - je totiž nasnadě.

Pokusme se zamyslet nad tím, co asi tak mezinárodní společenství může s Putinem dělat. Že by NATO či některá mocnost samostatně vyslali vojska na Krym a ta se tam utkala s anonymně ruskými vojáky, určitě nehrozí. S tím Rusko počítá a domnívá se, že díky tomu nemá pro své záměry žádné meze. Dá se dělat něco jiného?

Mezinárodní právo je zajímavé tím, že se v řadě bodů potkává s etikou. Etika podobně nemá k dispozici žádné sankce pro toho, kdo porušuje mravní pravidla. V dlouhodobém rozvrhu může etika nabídnout pouze výchovu a vzdělávání, přičemž v rozvrhu krátkodobém je téměř bezmocná. Výjimkou je jen to, co se běžně děje: hlavním nástrojem etiky totiž je, že se prostě s tím, kdo narušuje mravní řád, všichni kolem přestanou bavit. Sem tam to někdo chvíli vydrží, nicméně po čase obvykle zkrotne.

Přesně toto je třeba udělat s Ruskem nyní. Je třeba dát mu najevo to, že jeho agresivní chování, na které si za stovky roků již tak trochu zvyklo, přijatelné pro nikoho není. Jistě lze volit bojkot na všechny způsoby, počínaje sportovním kláním (na současném dění si lze ukázat ubohost rozhodnutí pořádat olympijské hry v totalitních zemích) a ekonomikou konče. Avšak to všechno Rusko se svým komplexem mesianismu rychle setřese a pojede dál.

Zde si troufám navrhnout velmi prosté a hlavně logické řešení. Řešení je logické v tom, že dochází k ostrému sporu mezi stálým členstvím Ruska v Radě bezpečnosti OSN a jeho současným (ovšem i minulým - kolik jen států včetně Československa již napadlo) hrubě agresivním chováním. Může snad bezuzdně agresivní stát bdít nad bezpečností zeměkoule? Ani náhodou.

Doporučuji odejmout Rusku jeho stálé členství v Radě bezpečnosti. Provést to je poměrně snadné. Platí totiž, že počet členů Rady bezpečnosti určuje Charta a ke změně Charty dle článku 108 je třeba schválení dvěma třetinami členů Valného shromáždění s následnou ratifikací dvěma třetinami členů OSN. OSN koneckonců již delší dobu směřuje k reformě s přijetím nových stálých členů Rady bezpečnosti. Současné chování Ruska se zdá být velmi vhodným impulsem k tomu, aby se ona proměna OSN konečně dotáhla.

Putin bude supět vzteky.