Výzva ke zrušení rozvojové pomoci nepochází od pravicového politika, ale z úst zambijské ekonomky Dambisy Moyo, která studovala na Harvardu.. Podle ní vedla a vede rozvojová pomoc v převážné části třetího světa přímo k politické, hospodářské a humanitární katastrofě. Afrika podle ní propadla poskytované pomoci. Afričtí vůdcové úpěnlivě prosí o více peněz, ale musí se naučit navrtat jiné zdroje pro hospodářský rozvoj. Podle Moyo, autorky chválené i kritisované knihy "Mrtvá pomoc" (Dead Aid), je jednosměrný finanční proud největší příčinou rostoucí chudoby v Africe. Pomoc nepomáhá, ale korumpuje a činí závislým. Systematická pomoc by měla být postupně během 25 let odbourána.

V pořadu vystoupili i tři její stoupenci: štíhlý až hubený president státu Rwanda a dva blahobytně vyhlížející pánové, či spíše "tatíci" - jeden je bývalý president Tanzanie a druhý pocházel z Ugandy. I oni jsou podle G. Smita pro ukončení západní rozvojové pomoci. Jednak zbavuje lidi nutnosti se o sebe postarat, dále z téhož důvodu nemají žádnou důstojnost a konečně pomoc nemá nic společného s normálním světem, kde se za peníze pracuje.V diskusi bylo zajímavé také konstatování zástupce snad největší holandské dobročinné organisace Novib-Oxfam, že dostává 70 procent finančních prostředků od státu (rozuměj od daňových poplatníků, ať chtějí nebo ne).

K tomu pár mých osobních poznámek. Jeden z těch "tatíků" realisticky poznamenal, že s "cizími" penězi se nikdo nenaučí pracovat, čímž zřejmě myslel, že se lehkomyslně utrácejí. Já jsem o tom a podobných problémech psal koncem devadesátých let a sklízel jsem za to titul rasisty - asi z jediného důvodu, že na mne "nebafly kamna", jak vyplývá z celkem zdrženlivého postoje kritiků vůči černé africké ekonomce, které si vážím za její odvahu. Její pravda je ovšem a bohužel částečná. Konstatovala, že dnes žijí lidé co se týče životní úrovně stejně jako před třiceti lety, ale nevzala v úvahu (nebo jsem to přehlédl?) trvalý přirůstek obyvatelstva, který je živen právě tou pomocí. Jinak jí ovšem přeju, aby se jí podařilo protlačit její koncepci problému na jednací stoly.

Ale když už jsme u toho, co z toho platí pro nás? Nepokoušíme se řešit podobně problémy cikánů? (Poznámka pro protestující: v Holandsku, kde žiju, platí, že existuje etnická skupina Cikánů, která se dělí na Romy a Sinti nebo Sinty.) Nebo neocítáme se díky geniální polistopadové hospodářské politice stále zřetelněji vůči EU v podobné posici jako cikáni k nám?. Viz např. jak se stále obtížněji hledají projekty či programy, na které bychom dostali subvenci z EU, neboť náš krám už je vyjedený a ze subvencí se vždycky dá něco trhnout.

6.12.2009