Levicová mezinárodní scéna nadšeně přežvykuje tučné sousto o „nové politice“ Izraele, která má údajně za cíl vyloučit Palestince z izraelských autobusů. Zavádí se tím prý rasová segregace, diskriminace, něco jako svého času jihoafrický apartheid! Přitom ve skutečnosti nejde o nic jiného než o zvažované bezpečnostní opatření, že Palestinci dojíždějící za prací do Izraele by se domů museli vracet stejným přechodem, kterým přijeli, aby se zajistilo, že na izraelském území nezůstanou ilegálně. Nemohli by tudíž ani využívat izraelských autobusů jedoucích po jiné trase, jako to mohli činit doposud. (Samozřejmě by k tomu pak nemohli používat ani autobusy arabské, ale o tom kritikové samozřejmě nemluví, celá konstrukce údajného izraelského apartheidu by se jim totiž v tu ránu sesypala.) Autoři, kteří svou předpojatost, ne-li přímo notorickou zášť vůči „kolektivnímu Židovi“ Izraeli ukájejí pranýřováním této jeho nejnovější nehoráznosti, úplně pomíjejí některá základní fakta:

1. Izrael nemá žádnou povinnost umožnit volný vstup palestinským dělníkům, kteří nemají izraelské občanství. Pokud jim to z dobré vůle umožňuje, je pouze a výlučně jeho věcí, jaké podmínky si k tomu stanoví.

2. Pokud Izrael rozhodne, že zahraniční dělníci musí opouštět jeho území stejným přechodem, kterým přicházejí, je to jeho svrchované právo. Jestliže jim to znemožní používat izraelské (a ovšem i arabské) autobusy, které jedou jinými přechody, je záměrným matením veřejnosti označovat to za rasovou segregaci v izraelských autobusech.

3. Uvnitř izraelského území se může každý Arab pohybovat zcela volně a bez omezení používat izraelské dopravní prostředky. Naproti tomu palestinské autobusy smějí na území Palestinské autonomie používat pouze Palestinci. Kdo tedy praktikuje apartheid?

4. V Izraeli si každý arabský občan smí koupit nebo postavit dům. Na území Palestinské autonomie nesmí žádný Arab prodat dům nebo pozemek Židovi, stejně jako v okolních arabských zemích. Kdo tedy praktikuje apartheid?

5. Žádný Žid nemá právo ucházet se o práci na arabských územích. Nejen to: každý řidič s izraelskou poznávací značkou musí arabská města a vesnice objíždět, nechce-li se stát terčem útoku nebo obětí únosu. Arabské dělníky ani jejich auta v Izraeli nikdo neohrožuje. Kde je ten apartheid?

Sotva si lze představit, že by bez jakéhokoli omezení dostali pracovní víza Čečenci v Rusku, Gazánci v Egyptě, Mexičané v USA nebo Pákistánci v Indii, a nikdo se tomu nemůže divit. Ale sebemenší omezení volného pohybu Palestinců, občanů vysloveně nepřátelského souseda, okamžitě vyvolává povyk levičáků všech zemí o izraelském apartheidu...