Původně dobrý záměr upozornit a bojovat proti násilí na ženách, se proměnil doslova v šílenost, abych si vypůjčil slovo ze své knihy „Šílenosti doby korektní“. A dovolím si tvrdit, že i druhé a třetí slovo z názvu knihy se hodí k tématu Istanbulské úmluvy – podle mého názoru jde o další důkaz, že dnešní doba je vpravdě pseudokorektní.

Istanbulská úmluva je mezinárodní smlouva Rady Evropy z roku 2011, kterou Česká republika podepsala před dvěma lety a v nejbližších měsících by ji měla ratifikovat Poslanecká sněmovna (úmluvu již ratifikovalo 33 zemí). Ono je vlastně paradoxní a svým způsobem signifikantní už samotné pojmenování úmluvy (Istanbulská úmluva byla k podpisům otevřena 11. května 2011 v rámci 121. zasedání Výboru ministrů, které se konalo právě v Istanbulu). Istanbul, největší město Turecka, které se ze sekulární země postupně stává zemí netolerantní, pronásledující opozici, jiná náboženství a další skupiny občanů, země vracející se o století zpět.

Chránit ženy a bojovat proti násilí pomocí prevence, je jistě bohulibé, nicméně k tomu postačí současné zákony. Pokud něco v naší legislativě chybí, nechť se to tam doplní. Pokud třeba nestačí kapacity policie, nechť se posílí. Pokud je nutné je ještě více proškolit, nic nebrání tomu, aby se tak stalo. V čem je přidaná hodnota Istanbulské úmluvy, mi ale stále nikdo nesdělil. Nesouhlasit s ní tedy rozhodně neznamená nechránit ženy a nebojovat proti násilí na ženách, nýbrž nesouhlasit s něčím, co je nedílnou součástí této úmluvy, s šílenou genderovou ideologii, kterou lze snadno zneužít. Koneckonců kampaň MeToo je krásným příkladem toho, kam až může zajít „ochrana“ před sexuálním obtěžováním. 

Tady už nejde o rovnost pohlaví, ale o něco, co překonává i dosavadní absurdní pokusy o pozitivní diskriminaci. Úmluva mimo jiné bude vyžadovat „změnu postojů, tradičních rolí pohlaví a stereotypů, díky nimž je násilí vůči ženám akceptovatelné“. Nakonec tedy nejde ani tak o ochranu žen, nýbrž o ideologický dokument. Začne to kvótami o zastoupení mužů a žen, přes zavádění různých opatření k šíření nových genderových rolí, podpora neziskových organizací, které budou nositeli těchto opatření, kontrola a případné stahování informací podporujících původní pojetí role muže a ženy ve společnosti. Tady už se otevřeně bavíme o cenzurování a už se nikdo ani nesnaží tvářit, že tomu tak není. A na všechno budou dohlížet noví experti, nový kontrolní orgán (GREVIO) s širokými kompetencemi a ještě širší imunitou. 

Sociální inženýrství bledne závistí. A ještě jsou navíc kritici Istanbulské úmluvy nálepkováni ze zpátečnictví, protizápadního směřování nebo z ignorantství či dokonce šovinismu, neb jim je násilí na ženách údajně lhostejné.